V moci ďábla: Recenze

Filmový svět je plný překvapení a čas od času na vás z nenadání nějaké vyletí a trefí vás přímo do hlavy silou rozjeté lokomotivy. Tu se objeví mladá talentovaná herečka (hm ;), tady starý netalentovaný scenárista, který se najednou probral a chytnul druhou mízu. A v neposlední řadě neznámý režisér, který nenatočil prakticky nic, co by ve videopůjčovně vylezlo nad druhou poličku od země a zčistajasna si vtrhne do kin s vymítačským thrillerem a má pocit, že z toho všichni zkušení harcovníci padnou na zadek. No… a oni padnou.

Nechoďme dlouho kolem horké kaše – V moci ďábla je neskutečně příjemným filmovým zjevením, které a) je úplně jiné něž čekáte b) snad právě proto tak dobré - neustále diváka napíná a překvapuje c) nenabízí jen jeden klasický pohled na téma posedlost ďáblem a jeho vymítání, nýbrž pohledy obou stran (věřící vs. vědci) a není předem dáno, kde by měla ležet pravda. Režisér a scenárista v jedné osobě, Scott Derrickson, zvolil pro spor duchovního a materiálního světa pole soudní síně. Svět uhlazených kravaťáků a jejich bezmocných klientů, místo, kde se láme chleba a kde jedinou biblí budiž trestní zákoník. Nesedí vám to moc k žánrovému označení horor? To je jedině správně. V moci ďábla totiž není horor, ale zkrátka a dobře normální soudní drama. Samozřejmě pokud přistoupíte na to, že předmětem normálního soudního dramatu může být otázka vymítání ďábla.

Jako konverzační přestřelka závisí V moci ďábla z velké části na hereckých výkonech, které jsou jednoduše par excellence. Přesně obsazené žánrové typy (znamenitá Laura Linney a řádně slizký parchant Campbell Scott), přesně odhadnuté tempo a styl vyprávění, do kterého jsou charaktery zasazeny, dravé útočné dialogy v intonaci a oblbovací hantýrce právnických paňáců. A do toho se derou dravé flashbacky s hororovými výjevy, při kterých tuhne krev v žilách (opravdu hodně), přesto natolik rozkouskované, aby film utekl ze škatulky, kam je ve světle svého názvu předurčen. V tenhle moment se sluší vzpomenout omračující kreaci nové mladé talentované herečky (vidíte? Je to zase tady ;) Jennifer Carpenter, která ač vypadá na sladkých osmnáct a ve tváři se jí stále odráží mladická nevinnost, předvede v momentech posedlosti cirkusové výkruty a tak nepříjemné lámání různých částí těla do nepřirozených úhlů, že to u diváka hraničí se skutečnou fyzickou bolestí.

Jistě, můžete namítat, že nebýt „bubu“ hrátek s ďáblem a duchovního podtextu obecně, nebylo by V moci ďábla ničím větším, než obyčejným a zcela rutinním vyplněním šablony soudního dramatu i se všemi neduhy a klišé, které se k němu vážou. V podstatě byste měli pravdu – naše hrdinka má problémy s alkoholem, touží po strmém vzestupu ve firmě, ale ve finále prozře a dá se na „správnou cestu“, korunnímu svědkovi je předurčen stejný osud, jako všem korunním svědkům v předchozích soudních dramatech před ním a tak dále a tak dále. Jenže: Tohle není tak úplně běžný soudní spor a že si scenáristé podobné berličky dovolí jim budiž plně přáno, protože netvoří hlavní jádro příběhu, nýbrž jej pouze klasicky doplňují. Vedle toho tu totiž mají jedno velké eso v rukávu. Ve skutečnosti nevíme, co se Emily Rose stalo. Že si chceme něco myslet a že takhle je to správně, je věc druhá. Dobré dvě třetiny filmu můžete fandit ctihodnému otci, který pravděpodobně jednal dle svého nejlepšího uvážení, ale může se také ukázat, že sešel z cesty a nic z jeho vyprávění není pravda. A právě tohle prohazování úloh, relativizace dobra a zla, faktů a domněnek, sbírání malých střípků a tvoření většího obrazu dává divákovi co minutu jiný nástin na děj a tudíž ho stále drží v plné pozornosti.

Tvůrci vás, jak už je dnes zvykem, budou pochopitelně lámat, že se jejich filmové dítko zrodilo na motivy skutečných událostí. Zda tomu uvěříte či ne, nechám jen a jen na vás, ale pokud dovolíte, vnesl bych do debaty malý příspěvek: Už drahně dlouho jsem neměl tak nutkavý pocit se v kině ohlížet a noční výlety na toaletu absolvovat za doprovodu všech stropních světel, které se mi po cestě podařilo zprovoznit. A úplně poprvé v životě jsem skutečně přemýšlel, jestli ty démoni vážně existují nebo ne. A to V moci ďábla skutečně NENÍ v prvním plánu hororem. Dobrou chuť a klidné spaní ;).