Guillermo del Toro teď nejspíš chodí po Hollywoodu a na každého, koho potká, machruje se svým pořád ještě čerstvým Oscarem. Zaslouží si to, ale před pár lety mu asi tak do smíchu nebylo. Jeho Pacific Rim - Útok na Zemi měl ambice nastartovat velkou sci-fi sérii a vydělat obří peníze a úplně to nevyšlo. Nakonec mohl být del Toro rád, že na jeho sci-fi o gigantických robotech, co mlátí přerostlá monstra, chodili nadšení Asiaté, přesto se však tržby přesahující jen těsně čtyři sta milionů nedají považovat za úspěch. Možná i proto nás docela překvapilo, když se začala kutit dvojka, která měla jasný cíl – zaútočit naplno na asijský trh a tahat peníze z Číny, protože ta podobně velké filmy miluje. No a je to tady.

Pacific Rim: Povstání: FOTOGALERIE

Popravdě nevím o nikom, kdo by sequel Pacific Rim vyhlížel s nějakým nadšením. Jednička se mně osobně docela líbila, ale na druhý díl jsem nijak zásadně nečekal. První fotky a upoutávky navíc ukázaly, že Povstání bude o dost jiné než Útok na Zemi. Ocitáme se pár let po konci prvního dílu. Svět je víceméně OK, i když pobřežní města jsou zpustošená. V jednom z nich žije i Jake Pentercost, dříve talentovaný pilot robotických Jaegerů a syn legendy z první války proti Kaiju, dnes nezodpovědný flákač, zloděj a kšeftař. Shodou okolností však opět musí obléct uniformu, začít znovu spolupracovat se starým parťákem a vycvičit novou generaci pilotů. Kaiju se sice už pár let neobjevili, svět ovšem počítá s tím, že ještě neřekli poslední slovo a nový útok je blíž, než by kdokoliv tušil. A navíc bude probíhat tak, jak si nikdo nedovedl představit ani v těch nejdivočejších snech…

Staří hrdinové jsou až na výjimky pryč a celovečerně debutující Steven S. DeKnight (má za sebou netflixovského Daredevila) se velmi rychle pokouší zbavit i podstatné části stylu a atmosféry jedničky. Stačí pár minut, aby vám došlo, že tahle podívaná nebude tak temná a nechce hrát na vážnou notu jako Útok na Zemi. Ve středu dění je samozřejmě šikovný, i když váhající John Boyega, který se celkem úspěšně pokouší tvářit jako sympatický spratek ne nepodobný mladému Willu Smithovi, ale především omladina. A zatímco del Toro se pokoušel ve svém filmu vyvolat pocit, že jde o všechno, lidstvo se skutečně octlo v ohrožení a o lidi zavřené ve stometrových mašinách se máme fakt bát, tady je to celé barevnější, pozitivnější a vtipnější. I když to poslední spíš teoreticky...

Pacific Rim: Povstání nemá podobné ambice jako první film a jednoduše se spokojí s tím, že je velký, barevný, hlasitý a pitomý. Robotů se po plátně motá tolik, že si je ani nestihnete ani pořádně prohlédnout. Lidských hrdinů je ještě víc, takže vybudovat si ke komukoliv vztah moc nejde a zvraty jsou možná absurdnější, než byste byli schopni podobné konině odpustit. Popravdě celou první půlku je Pacific Rim: Povstání díky podobným věcem docela otravný. DeKnight se evidentně snaží udělat velkofilm se vším všudy, s hromadou hrdinů, velkými zvraty a epickou atmosférou. Bohužel si toho nabral na záda trochu moc a navíc musí prvních patnáct minut vysvětlovat zapomnětlivým divákům kdo je kdo a co se stalo minule. A díky téhle přeplácanosti a nutnosti dělat spoustu věcí a nic z toho pořádně není první půlka extra zábavná. Naštěstí je tu druhá, kde se věci zlepší. A dost razantně.

Zatímco zpočátku se druhý Pacific Rim neúspěšně pokouší být filmem pro všechny a načrtnout trochu akce, trochu romantiky a trochu dramatu, ke konci se na tohle snažení všichni naprosto vykašlou a jednoduše udělají z Povstání obrovskou akční řež pro desetileté kluky. Závěr je skutečně opulentní a destrukce absolutní, DeKnight navíc zvládá všechno točit přehledně, takže se nikdy neztratíte v tom, co se na plátně děje. A jo, dějí se tam šílené koniny, ale při poslední půlhodině už budete mít stoprocentně jasno, jestli koukáte na zavrženíhodné filmové zlo, nebo na přepálenou akční zábavu, u níž se nemůžete dočkat, kdy zase gigantický robot shodí na slizkou megapotvoru další mrakodrap a pak ji zkusí rozřezat na kusy padesátimetrovou motorovkou.

Přehrajte si trailer Tady to ukončím. Pokud vám výše popsaná scéna připadá potenciálně alespoň trochu zábavná a jste ochotni filmu odpustit jeho hloupost, naivitu, ne moc funkční humor a přehnané ambice a zvládnete si jeho velkolepou pitomost a pitomou velkolepost alespoň trochu užít, tak to kino klidně zkuste. Je to strašně blbé, ale rozhodně to není nuda.

Mimochodem páté Transformery to zadupává do země s přehledem. Výbuchů je tu možná trochu miň, ale zase v bitkách vidíte, kdo kde stojí a co zrovna dělá. To taky není špatné.