Může vás vůbec podobný snímek plně uspokojit, když máte desetipatrová očekávání? Není to snadné, ale Del Toro to dokázal. Chce se mi napsat svým způsobem, ale to by právě nebyla tak úplně pravda. Ještě než začneme Pacific Rim rozebírat, tak se přiznám, že mám slabost pro velké roboty, ať už animované nebo ty od Hasbr... pardon od Baye. Ne do té míry, abych si je nechal vytetovat nebo je nedejbože sbíral, ale na soubojích těch kovových titánů je opravdu něco z naplněných klukovských fantazií, a kdo si to předem odpírá a argumentuje, že z toho už vyrostl, pro toho jsou tu vždycky íránská rodinná dramata, kterých je léto díky Varům a LFŠ docela plné. Dá se tedy říct, že jsem se na Pacific Rim těšil a hlavně jsem byl vděčný, že po dlouhých letech hollywoodského koketování s celovečerní adaptací Neon Genesis Evangelion konečně přišel někdo schopný a natočil si megarobotickou řež, která se japonskými vzory pouze inspiruje. Škody tak vzniknou výhradně na kulisách a nikoliv na kulturním dědictví.

Del Torovi se ostatně povedlo kaiju a roboty vpašovat už do druhého Hellboye, i když obojí bylo podstatně skromnějších rozměrů. Jeho bezbřehá fantazie, pečlivá práce se svěřenými dolary a hlavně žánrová flexibilita dávaly tušit, že svěřit mu bezmála dvě stovky milionů na sci-fi o tom, jak se lidstvo profackovalo z apokalypsy, není úplně špatný nápad. A ukázky to jen potvrzovaly. Fandové Del Tora si ovšem z jejich šikovného střihu odnesou nesprávný pocit toho, že jejich mistr konečně získal prostředky na to, aby se na plátně vyrežíroval z podstaty. Podobný scénář je ale snad až příliš optimistický a v očích producentů málo mainstreamový. Stačí si vzpomenout na druhého Hellboye - zlatí roboti, kung-fu elfové, příšery, mluvící nacista se záchodovou mísou na hlavě. Splněný sen komiksových geeků, který se ovšem horko těžko zaplatil. Ne, Pacific Rim nabízí Del Tora jako vychovaného vlčáka ze cvičáku, kterému producenti namlátili do hlavy, že tenhle film se musí NĚJAK zaplatit, jinak bude mít problém nikoliv planeta, ale minimálně hlavouni ve Warner Bros.

Příznaky tohohle mírného přizdisráčství ovšem v úvodu nikterak nepostřehnete. Ještě před úvodními titulky se rozeběhne zrychlená expozice, v níž projedete prvními dny, týdny a měsíci války s kaiju jako nůž máslem. Spousta informací, spousta obrazových dat a reportážních záběrů z celé Zeměkoule, mozaika, která se skládá dohromady za chodu a vrcholí první velkou konfrontací kaiju, příšeř z jiné dimenze, které se derou na náš svět skrz podmořskou škvíru, a jaegerů, obřích kovových lovců, které postavily pozemské armády, když konvenční zbraně selhaly (o důvodech se tu moc nemluví, takže si internetoví konspirátoři budou moci vymyslet své vlastní). Všechno vypadá skvěle, ačkoliv se většina akce odehrává v noci, souboj je dokonale přehledný, u robotů i příšer je přímo hmatatelné zdání hmoty, protože se pohybují rozvážně (nikoliv neohrabaně) a např. robotickým nápřahům notně pomáhá technika ve formě přídavných raket, speciálních tlumičů atd. všechno jsou to hezké technické detaily servírované v neuvěřitelně epické omáčce, ze které budete v extázi. Del Toro vždycky postaví robota nebo příšeru vedle objektu o jasně daných rozměrech, takže vždycky můžete žasnout nad velikostí toho, co se před vašima očima odehrává.

Projekce nebyla v IMAXu, ale je jasné, že největší plátno tomuhle filmu hodně přidá. Vy se totiž budete chtít nechat pohltit. Během podobných duelů totiž přestává existovat nejen okolní svět, přestává existovat okolní film! Del Toro a jeho klukovská hravost tu jedou na plné obrátky a nenechají se vyrušit. Souboje ovšem zabírají "jen" čtvrtinu stopáže a po skončení toho prvního vám dojde, že s titulkem "o pět let později" vlastně přeskakujeme všechno to skvělé. Vzpomínáte si na dvacítku robotů na plakátech? O spoustě z nich se film jenom zmíní, triumfy a neúspěchy první války s kaiju se tu pouze referují, protože teď stojíme přímo uprostřed druhé vlny útoků. Kaiju jsou větší a něco chystají. Dokázali se na útoky jaegerů adaptovat, a proto vlády všech zemí program stoply a místo toho budují nedobytnou zeď (která je nedobytná asi tak jako je Titanik nepotopitelný). Ze všech robotů zůstali jen čtyři exempláře - čínský, ruský, australský a jeden vyřazený starší typ, který čeká renovace ze zbytků prostředků, které generálu Pentecostovi ještě zbyly. Situace je mizerná, ale nikoliv zoufalá.

Tahle fáze snímku je tím, co vás pravděpodobně odkloní od nadšeneckých desítkových hodnocení. Úvodní fascinace rychle vyprchává a těžiště snímku se odklání od Del Torových hraček, tj. příšer a robotů, aby se mohlo soustředit na postavy. Máme tu černošského generála, který je trochu jako černoští policejní šéfové ze seriálů osmdesátých let. Máme tu mladou Japonku, která se chce pomstít, protože ji pronásledují démoni minulosti. Máme tu vyhaslého pilota s traumatem z první vlny, který se vrací do akce v renovovaném robotovi, jehož zastaralost se ukáže být taktickou výhodou (tohle snad někdo opsal z šestého Rychle a zběsile). Máme tu dvojici roztržitých, ale geniálních vědců. A překupníka s kradenými orgány. A tak dále, a tak dále. Trochu to vypadá, že seznam postav a jejich charakteristik si vynutili producenti a nikoliv režisér se scenáristou, protože klišé je na podlaze stejně jako smrtícího kaiju slizu. Del Toro to naštěstí zachraňuje výborným obsazením (dokonce i otazník jménem Charlie Hunnam se celkem snaží) a jemnou stylizací jak z osmdesátých let, která naštěstí ve většině případů působí chtěně a nikoliv jako přešlap. Ostatně s odstupem času ten film opravdu víc a víc připomíná Emmerichův Den nezávislosti - styl jakým stereotypizuje postavy a nakládá s nimi jen coby s hybateli děje, potřebnými součástkami, které přenesou data a umetou cestičku strojům a příšerám.

Jenže Emmerich ve svých filmech věnuje postavám prostor. Ačkoliv je konstruuje s pomocí podobně ohraných prostředků, mnohem víc používá humor a snaží se s nimi dostat divákovi pod kůži. Na něco takového ovšem Del Toro nemá čas. A možná ani náladu. Jeho mysl je příliš zaměstnána budováním světa zalidněného kovovými obry a slizem z jiné galaxie. Musí řešit miliony proměnných a ne nějaké emoce, které si tam přece každý zvládne dosadit sám. Pro herce je to škoda, protože se rázem ocitají na mělčině a nemají z čeho uplést další vrstvy pro své charaktery, aby zakryli jejich poněkud ubíjející průhlednost. Ne každý má tak vděčně sepsané cameo jako Ron Perlman a jakkoliv je Pentecost Idrise Elby majestátní na pohled, jeho hereckých schopností je na něj skoro až škoda. Hláška o mělčině ovšem neplatí jen pro postavy. Celý koncept budí dojem, že by mu nejlépe bylo v seriálu nebo pečlivě promyšlené trilogii. To ovšem dnešní producenti nemohou riskovat. Jejich zásahy jsou patrné nejen na dějové struktuře, ale i na geografickém umístění snímku - celá jeho půlka se odehrává v Hong Kongu. Je to chytrá volba, moderní město plné mrakodrapů a neonů je přirozenou náhradou za americká věžáková panoramata, ale hlavně tu jde o peníze. Pacific Rim musí spasit Asie, nikoliv Evropa a Amerika - proto je v obsazení klíčová postava herečky Rinko Kikuchi, proto tu máme čínská trojčata a jejich vlastního robota.

Přehrajte si trailer Americké předprodeje naznačují, že na tom něco bude. A zároveň dokládají, že producenti Del Torovi na tuhle odvážnou myšlenku kývli, ovšem jen pod podmínkou, že se celý koncept trochu zmainstreamuje. Proto ty hlášky o Del Torovi, který se proměnil v Emmericha, ovšem nikoliv bez negativních vedlejších účinků. Spousta lidí bude dějovou plochost Pacific Rim přirovnávat k syndromu vizionářských režisérů, kteří náhle dostali příliš peněz. Jenže tohle není King Kong Petera Jacksona, kdy se novozélandský génius opravdu rozvášnil a natočil si trochu sobeckým kočičkopejskovský guláš. Tady jsme svědky matného závoje skrz který probleskuje Del Torova vášeň, skrz který se derou jeho trademarky na povrch. Z technického hlediska je film dokonalý, dechberoucí a zcela pohlcující. Jeho srdíčko je jen mírně utlumeno drogistickým mixem od hollywoodských kravaťáků. Je to trochu jako koukat na to nejlepší z Del Tora skrz 3D brýle. Ubude trochu jasu, občas vás to bude tlačit, ale zvyknete si. A jakmile jaegeři uštědří první direkt šmejdům z jiné galaxie, zapomenete na všechno kolem a možná dokonce začnete slzet.

P.S. Některé scény aspirují dokonce na post uvolňovačů všech svěračů (tedy nikoliv pouze čelistí), jenže to by musel Ramin Djawadi nabídnout víc než pár kytar a vykrádačku hlavního motivu z Iron Mana. Ten je proti jaegerům asi to, co je pindík z šachového setu proti Dolphu Lundgrenovi. My chtěli chorály a nějakou tu immediate music. Tohle je podraz!