Po Temném rytíři už comicsové filmy nebudou takové, jako dosud. Batman vtrhl do kin a minimálně v Americe za sebou nechal výraznou stopu v podobě výdělků, které hollywoodským účetním zamotaly hlavu. A semlel všechno, co mu stálo v cestě. Bohužel jednou z jeho obětí byl i druhý Hellboy, který za mořem startoval o týden dřív a skončil na Batmanově podrážce. Byla by však velká chyba na sympatického ďábla s kamennou rukou zapomenout. Spolu s Temným rytířem totiž ukazuje, kam v nejbližších letech budou s největší pravděpodobností směřovat comicsové adaptace.

Kdo už si na nového Batmana do kina vyrazil, ten se mohl kochat inteligentním a dospělým filmem s dobře propracovanou psychologií postav, seriózní zápletkou a nepříjemně mrazivou atmosférou. Hellboy 2: Zlatá armáda na to jde přesně opačně. Guillermo del Toro má svého rudého rohatce evidentně moc rád, protože po oscarovém úspěchu Faunova labyrintu dostal několik nabídek, za které by jiní režiséři obětovali vlastní děti. On ale zůstal u svého oblíbence. Hellboy však nikdy nebyl comicsová postava se silou Spider-Mana nebo Batmana, takže rozpočet byl podstatně nižší, než bývá v tomhle žánru obvyklé. A to mohl být pro film, ve kterém se skupina podivných tvorů snaží zabránit nebezpečnému elfovi, aby oživil armádu pětimetrových kovových monster, docela problém.

Del Toro ale znovu dokázal, že po audiovizuální stránce patří mezi absolutní režisérskou špičku. Druhý Hellboy totiž vypadá, jako kdyby do něj producenti nasypali třikrát tolik dolarů. Del Toro umně maskuje momenty, ve kterých by mohly být vidět slabší triky, a předhazuje divákům jednu vizuální lahůdku za druhou. Scéna, kdy se hrdinové vydají na podzemní trh, kde narazí na dobrou dvacítku originálních a zajímavých monster, která tu „prostě jen jsou,“ ukazuje, jaký je režisér hračička. To, co by si většina jiných filmařů šetřila jako své trumfy, del Toro předhazuje divákům jakoby nic. Originálních potvor, neokoukaného prostředí a scén, při kterých vám ústa samovolně spadnou k podlaze, je tu opravdu hodně a například moment, kdy se ze země vydrápe třicetimetrové monstrum, aby si to s hlavním hrdinou (a jeho příručním kanónem) rozdalo uprostřed města, by v téměř každém jiném filmu byl akční peckou na závěr. Tady je to „jen další akční scéna.“ Del Toro si zkrátka hrál a na jeho práci je radost se dívat.

Bohužel se ale potvrdilo to, co už si spousta lidí myslela u Faunova labyrintu. Del Toro sice získává body k dobru za jednotlivé scény, ale jako vypravěč a budovatel emocí poměrně zklamává. Druhý Hellboy by evidentně chtěl být chytřejší, než ve skutečnosti je a předkládá před hrdiny několik zajímavých dilemat a otázek, které prověřují jejich lidskost a povahu, ale bohužel to příliš nefunguje. Koukat se na dvojku Hellboye je prostě jako jet na horské dráze. Sešup dolů, při kterém si hlavní hrdina pohazuje s padouchy, je super. Jakmile se ale začne šplhat zpět nahoru a řešit osobní problémy, je to trošku slabší. Párkrát sice emoce zapůsobí na diváka tak, jak by režisér chtěl, ale většinou se to bohužel nepodaří.

Del Toro podle všeho ale ví, že emocionální scény nejsou jeho nejsilnější stránkou, a tak se rozhodl trochu si vypomoci humorem. Nutno přiznat, že hellboyovský humor je dost často poněkud infantilní, ale přesto se pár vtipů hodně povedlo. Ron Perlman už v jedničce hláškoval jako o život a i když tady je jeho hrdina trošku zastrčený do pozadí na úkor kolegy Abeho Sapiena, o jeho pekelný cynismus nepřijdete. Jak už bylo řečeno, někdy jsou vtipy skutečně lehce dětinské, ale pokud se po bizarním úvodu naladíte na tu správnou vlnu a nebudete čekat hororový comics, nejspíš vám to problém dělat nebude. Je velmi příjemné zjistit, že filmaři jsou nohama na zemi a vědí, že netočí nejzásadnější filmové dílo všech dob, ale jen příběh o rudém frajerovi, který v hodně dobrých akčních scénách mlátí mýtická monstra. A že si z toho (a ze sebe) dokáží udělat občas i srandu.

Druhý Hellboy si zkrátka udržel úroveň prvního dílu. Guillermo del Toro opět ukázal, že jako režisér má v Hollywoodu své místo jisté na dlouho dopředu a že i s malým rozpočtem se dá natočit film, vedle něhož se dvakrát tak drahé spektákly musí krčit v koutě. Typicky přestřelená del torovská atmosféra plná příšer a někdy až absurdně stylizovaného prostředí se tu možná trochu nečekaně setkává s humorem a nadhledem. Je ale trochu škoda, že film ztrácí dech ve scénách, v nichž nikdo nikoho nebije.

Druhý Batman s druhým Hellboyem zkrátka ukázali budoucnost comicsových adaptací. Ten první je seriózní a tváří se skoro jako klasický thriller, v němž je navíc nějaký ten maskovaný hrdina. Ten druhý je přeplácaný a přestylizovaný vizuální nářez, který však myšlenkově zůstává nohama na zemi a nemá větší ambice než pobavit. Dohromady sice nemají Batmanův a Hellboyův svět téměř nic společného, ale v budoucnu se nejspíš začnou objevovat následovníci pro oba dva. A pokud budou stejně dobří, vyděláme na tom jen a pouze my.