Jenom moje nefiltrované poznámky k téhle recenzi mají asi tři normostrany. Psal jsem je na přeskáčku, než mi definitivně zmizí z hlavy, protože mozek má pud sebezáchovy a zbavuje se věcí, které nedávají žádný smysl. A víte co? Kdybych podle těch poznámek natočil film, pořád bude dávat větší smysl než pátí Transformeři. Michael Bay za sebou asi nevědomky pálí všechny mosty, když absolutně kapituluje na základy řemesla i filmového vyprávění. Jasně, asi vám neříkám nic nového, protože jistá degenerace celé série je patrná už od druhého dílu (více na toto téma v zítřejším článku o tom, že Transformeři sami o sobě jsou pořád cool), ale dokonce i vysmívaný Michael Bay má většinou úroveň alespoň po stránce technické. Pětka si ale při rozpínání transformeří mytologie počíná tak nesystematicky, že z toho jde hlava kolem. 

Transformers: Poslední rytíř: FOTOGALERIE

Už jsme si zvykli, že Země je prošpikovaná artefakty, které mají pro Transformery zásadní důležitost. Prajiskra v jedničce, Matice života ve dvojce, Praotec Transformer ve trojce, Transformium ve čtyřce... a Merlinova kouzelná hůl v pětce. Každý z filmů má nějaký ten MacGuffin, k němuž se postavy musí dostat, ale způsob jakým si scenáristé do filmu naroubovali Krále Artuše, speciální jednotky z druhé světové a další tucet slavných osobností, které buď byli transformery nebo členy tajného spolku autobotích iluminátů, je tak neuvěřitelně křečovitý a doslovný, že budete ze všech těch vysvětlovaček v kině usínat, bez ohledu na to, že je vypráví Anthony Hopkins spolu s všemocnou variací na C3PO, která mluví jako Batmanův komorník Alfred. 

Hopkinse alias chodící Wikipedii ale potkáme až poté, co se seznámíme s hlavní záporačkou, která střeží původní planetu Cybertron a vyloženě čeká na Optima, aby mu mohla vymlátit duši z těla, zjistíme, že Megatron je pořád naživu a chystá svou vlastní Suicide Squad, aby zabil Bat... pardon Optima, absolvujeme Bumblebeeho protinacistickou vložku, potkáme čtrnáctiletou variaci na Megan Fox a její mluvící skútr Vespa (něco mezi E.T.m a Wall-Em), případně se seznámíme s Wahlbergovou údernou jednotkou, která zahrnuje robosamuraje, dinobotí štěňata a neustále panikařícího černocha. A to jsem ještě nezmínil Simmonse, který hraje na Kubě s vyřazenými dinoboty plážový volejbal. 

Ano, než začne Anthony Hopkins vysvětlovat, proč se sakra Transformeři pořád vracejí (míněno na Zemi, nikoliv do kina), stane se toho zatraceně hodně a je to zatraceně únavné. Úvodní scéna evokující start Scottova Gladiátora se velmi rychle zvrhne ve skeč z Monty Pythonů a Svatého Grálu, přičemž s podobným kolísáním žánrů má snímek problém po většinu své dvouapůlhodinové stopáže. Neustále se něco vysvětluje, ale málokdy se něco děje. Když se mluví, nedává to smysl. Když se střílí, není to přehledné. Především se ale vytratilo to kouzlo. Částečně jsme mohli tenhle úpadek pozorovat už ve čtyřce, kdy se autoboti dostali na seznam hledaných "osob" a Země začala ukazovat své šrámy po válce robobohů. 

Věčně uříceného teenagera Shiu vyměnil Bay za osvaleného Wahlberga, který působí jako hrdina z lidu a pobíhá po troskách velkoměst. Kdo se ale sakra prosil o postapo s křečovitým humorem? Pětka tenhle rozpor dovádí do bizarní dokonalosti, když tu máme bok po boku běžný pouliční ruch a z něj vyplývající dětinský humor, ale i totální apokalypsu. K Zemi se blíží cizí planeta, která jí hodlá sežrat a nikoho to nevzrušuje. V ulicích se perou obří roboti, ale maminka jedné z postav řeší, kdy sakra budou vnoučata. Jako by se před vašima očima odehrávaly dva různé filmy, které spolu vůbec nesouvisí. Letargie snímku by se dala krájet, ale jakmile na scénu vstoupí Anthony Hopkins a pokusí se vyspravit díry v ději verbální maltou, začne všechno opravdu rychle tuhnout. Trojice scenáristů, která po třech filmech střídá Ehrena Krugera, totiž nemá zkušenosti ani s timingem fórů, ani se základním směřováním děje. Během dvaceti minut stihne popřít události předchozích filmů, udělá z hrdinů prvního dílu válečné veterány z druhé světové, propojí historii Transformerů div ne s Biblí a ze dvou postav udělá pokrevní potomky od kulatého stolu nebo klanu Witwickiů. Způsob a tempo, jakým do vás tenhle film lije absolutní nesmysly je až dechberoucí. 

Zároveň se Bay dopouští ultimátní chyby. Nejen že otrocky přepisuje blbosti ze scénáře na plátno, jako by mu to už mohlo být úplně jedno, protože dostal zaplaceno, ale vůbec si neuvědomí, že většinu nafouknuté stopáže zabírá zbytečně doslovné plkání a nikoliv samotní roboti. Předešlé filmy dávaly autobotům víc prostoru v hýbání samotným dějem. Jejich transformace probíhaly za zbožných kamerových obletů a ve zpomalovačkách, ve formě aut připomínaly jejich honičky ty nejlepší reklamní spoty. Tady je ale robot v každém rohu každého záběru a je tak bolestně samozřejmý, že ho začnete vnímat jako součást pozadí. Nově představené postavy z plechu a karbonu jsou předvídatelné (samuraj medituje, Francouz flirtuje, válečný veterán na všechny řve), ty staré se drží v pozadí a robotická záporačka celou akci řídí z povzdálí, takže ji vidíme jenom chrlit generické povely skrz interkom. Kde jsme to už jenom viděli? Ano, Rychle a zběsile 8. Pátí Transformeři mají dokonce podobnou ponorku. A Lamborghini. Na rozdíl od Dieselova hloupoučkého blockbusteru jim ale chybí nadšení pro věc a především pak ochota zesměšnit sama sebe. 

S minimálním prostorem pro oblíbené postavy totiž absolutně mizí jakýkoliv šarm a tím i šance na pamětihodný moment. Wahlberg hraje Wahlberga, což nikoho neohromí a Laura Haddock coby učitelka dějepisu z Oxfordu má herecký rejstřík dětské panenky (těžko říct, jestli je to botoxem nebo schopnostmi). Mnohem líp přitom fungoval vztah Wahlberga s malou holkou z trailerů. Ta je ovšem většinu stopáže mimo hru, a když se baví dospělí, tak jenom šoupe nohama. Místo humoru a jednoduché zápletky, která by snímek přiblížila kořenům (jedničce a dvojce), se tu přidávají další a další vrstvy, aniž by to někoho zajímalo. Někde v půlce si vzpomenete na filmový návrat Dne nezávislosti po dvaceti letech. Jako by se Emmerich loni nemohl rozpomenout jak to tehdy natočil, vsadil na temnou notu a servíroval technicky slušný, ale dějově a sequelově naprosto nevěrohodný a zbytečný snímek. 

Přehrajte si trailer Pátí Transformeři jsou zkrátka festivalem špatných rozhodnutí, nabubřelé arogance a oslavy neumětelství. Takhle roztahaný, hloupý a po všech stránkách odfláknutý snímek, který kašle na to, co vybudovali jeho předchůdci, se opravdu vidí málokdy. Ano, co si Bay postavil, to si může také zbourat. Měl by si ale uvědomit, že drtivá většina divácké obce, ho dnes zná jako režiséra Transformerů a nikoliv šikulu, co stojí za Skálou nebo Mizery. Jeho neřízená sebedestrukce celé série, jakou v pětce předvádí, tak hází špínu i na špičkovou jedničku, kterou přes všechny ty zásahy na solar pořád ještě milujeme. Ani blekotající Hopkins, štětkovitě oblečená čtrnáctka, bezkrevný Wahlberg, pomatený Optimus Prime a nepřehledné, zmateně sestříhané army porno na tom nic nezmění.

Ale jen v případě, že je to opravdu naposled. Hážeme kytku na tuhle rakev a budeme vzpomínat jen v dobrém. Toho špatného je totiž příliš, než aby to jedna hlava unesla. Pokud potřebujete s mozkovým klystýrem po zhlédnutí pětky pomoct, pusťte si okamžitě jedničku a zapijte to třeba nějakým Kubrickem nebo raným Spielbergem. Ještě lepší bude, když z kina utečete před závěrečnými titulky, jež naznačují, že to peklo bude pokračovat i bez Baye. Vlastně uděláte dobře, když utečete zhruba po první půlce. Já bych to upřímně řečeno udělal, protože jsem cítil, jak mi někdo znásilňuje oblíbený svět, ale kdo by pak psal tuhle recenzi, že jo?