Michael Bay se u robotů zakopal na celou dekádu. Ale rozloučil se rozhodně ve velkém stylu. Jeho poslední kovové zamávání se bude těžko trumfovat, protože v daleké Číně spustí takovou blockbusterovou rachotu, jakou jsme na plátnech mockrát vidět nemohli. Ti z vás, kdo sjeli níž k číselnému hodnocení pod recenzí se možná sami sebe ptají, co blouzním, když se nekritické fanfáry konat nebudou. Jenže finále čtvrtých Transformerů, vlastně celá jejich poslední třetina, patří vůbec k tomu nejlepšímu, co se Bayovi mezi hračkami povedlo natočit. Bohužel k tomu došel po opačné cestě než v případě jedničky, která strhující spielbergovské dobrodrůžo zakončila plechovým bordelem – tentokrát přichází velkolepý akční tyjátr až po bezkrevných dvou hodinách, jež sráží celkový dojem hluboko do průměru.

Transformers: Zánik: FOTOGALERIE

Ano, po celých dvou hodinách! Čtvrtí Transformeří jsou další obětí nesoudné megalomanie, při níž bobtná stopáž a do lehkých oddychovek se cpe tučná mytologie, kvůli níž filmu akorát těžkne zadek, než aby dostával křídla. Bay nás chce obalamutit, že sledujeme jakýsi restart, že uvidíme řežbu v rámci nových pořádků, kdy se změnila pravidla – a tak jsme méně hi-tech a více nakročení k vesmírné fantasy, vypjatější a „temnější“ (uvozovky jsou na místě i přesto, že projednou umře i jedna z důležitých postav), přesto odehrávající se v „pohádkovějších“ kulisách, jež se snáze zhmotní v Lego stavebnicích.

Plus s novými hrdiny, což... není vůbec dobrá zpráva: I Shiovi odpůrci si všimnou, že s jeho drmolením odešel i švih a uvolněný teenagerský feeling. Chybí i Megan Fox, dokonce i její následnice Rosie, protože místo sošných sexbomb nastoupili jen bezkrevný fešák, co si hraje na rebela, blonďatá protekční slečinka, která nemá daleko k Dominice Myslivcové, a Mark Wahlberg v tuctové roli, která bez krochny v ruce nemá žádnou podstatu.

Lidští hrdinové jsou tu nudnější a zbytečnější než kdy předtím a nebýt Stanleyho Tucciho, jenž tu zvládl zábavně uhrát i papírem šustící prozření, pak by bylo veškeré lidské maso na odstřel.

Transfomers 4 jsou přeprodukovaným a nesoudným cvalíkem.A je to větší problém, než by se mohlo zdát. Transformeři se totiž pokouší být sofistikovaní, a tak nás ve své prostřední pasáži vtahují do prapodivné kritiky korporací a odlidštěné honby za ziskem, což nejednoho diváka tvrdě zabolí. Můžeme chválit pokusy o sebereflexivní pomrkávání, ale jedna hláška o tom, jak to jde se současnou filmovou produkcí do kopru a v kinech jsou jen sequely, ještě přesah nedělá. A Bay se tak chytá do pasti plné nudy - matné postavy probíhají překombinovaným příběhem, s tak naivním vyzněním, jaké vídáme u aktuálně frčících young-adult novel typu Divergence nebo Hostitele.

Sáhodlouhý comeback autobotů, pletichaření mezi padouchy, jejichž ksicht si nezapamatujete na dýl než pár minut, a hádky (nebo pobíhání) matných postav ústí jen v ospalky.

Bay sice umí pořád naštelovat kameru tak, aby i sebevětší moula vypadal cool. Technická stránka je precizní, triky fenomenální a 3Dčko promakané. Jenže tahle řemeslná extraliga pohání popcornovou podívanou, která je většinu ze skoro 170 minut buď vyšeptalá, nebo okoukaná, anebo inklinuje k nesoudnému CGI festu, jaký ze sebe dosud potili jen šílení Asiati.

Přehrajte si trailer Právě u nich ale čeká spása, protože přesun do Hongkongu jakoby skomírající univerzum provětral. Živější kulisy vtáhnou do řízné akce i Wahlberga a spol. Jako rozumný tah se ukáže osekání autobotí partičky na pět jasně vyprofilovaných a barevně odlišených plecháčů (i díky tomu jsou akční scény přehlednější než kdykoliv předtím). A když si Bay začne vyhrávat se zvukovou stopou a vsadí na osudový a místy až melancholicky táhlý hudební doprovod, naberou robotí hrátky nečekaný náboj.

Film tím nesetřese nálepku přeprodukovaného a nesoudného cvalíka, jemuž dlouho netluče srdce, ale dopřeje nám aspoň velkorysý epilog.

Bay v něm najednou tasí víc nápadů, s výrazně větší frekvencí oslňuje eye-candy momenty a přesvědčuje monumentálním destruktivním festivalem, v němž procesory počítačů musely jet na řádově vyšší výkon než u konkurence. Je to esence toho nejlepšího, co nám tahle tetralogie nabídla, navíc pod osvěžujícím dohledem dinobotů. Jen přichází sakramentsky pozdě. Tak pa.