Rozmáhá se nám tu takový nešvar. Anebo možná spíše… švar? O švarnosti i popularitě Ondřeje Vetchého a Jiřího Langmajera se pochybuje jen těžko, novinka Moře na dvoře by tudíž měla být předurčena k úspěchu. Zdá se však, že osvědčená dvojice hitmakerů Martin Horský a Tomáš Hoffman poněkud přitvrzuje. Jejich další romantická komedie totiž s komediálními prvky šetří ještě více než s těmi romantickými.

Producent Tomáš Hoffman skoro dvě dekády koukal přes rameno Jiřímu Vejdělkovi a Janu Hřebejkovi, Martin Horský se zase od psaní scénářů propracoval až k režii. Dohromady mají na kontě nejen ultrahitové Ženy v běhu, ale i Bezva ženskou na krku, Srdce na dlani a Sladký život, přičemž žádný z těchto titulů si nepřipsal méně než 200 tisíc diváků. Téměř každý rok se jim daří do kin dostat divácky velmi přívětivý a řemeslně zručný snímek, jenž lze považovat za žánrově smysluplně ukotvený mainstream.

Moře na dvoře: FOTOGALERIE

Loňský Sladký život pojednávající o napraveném hejskovi, jemuž otevře oči až transplantace srdce tragicky zesnulé ženy, pečující manželky a matky, však budil rozpaky, zdali na emoční pilu netlačí už trochu moc. Vše je ale zapomenuto, jelikož Moře na dvoře posouvá míru sentimentality na dosud netušenou úroveň.

Ondřej Vetchý zde ztvárňuje umírněného houslaře Josefa, který si místo dovolené u moře vystačí se zaléváním louže na dvoře, aby ptáčci měli co pít. Dlouhé měsíce nesměle pokukuje po éterické sousedce a odmítá vyrobit housle z nejlepšího dřeva, co vlastní – na všechno má totiž hodně času. Tradičně osudový zvrat však zapříčiní, že Josef musí svůj život od základů přehodnotit. A nebude na to zdaleka sám.

Když krátce po začátku filmu zazní v hospodě hlášky jako „Hoď nám sem myslivce, ať nám to myslí!“ a „Miluju podvazky, nesnášim závazky,“ vše nasvědčuje tomu, že budeme mít co do činění s další poprcávací řachandou; vždyť dokonce i Jiří Langmajer je opět ve své donjuanské formě. Opak je ale pravdou. Následující desítky minut jsou přehlídkou životní mizérie a jedné rány osudu za druhou, přičemž středobodem tragických událostí je Josef.

Jeho vysněná sousedka odmítá randit kvůli traumatizujícímu manželství. Mladá houslistka živoří v karavanu a musí se popasovat s neplánovaným těhotenstvím. Dobrosrdečný mladík nemá ani na přežívání v karavanu, neboť kvůli lehce kriminální minulosti nemůže zavadit o práci. A třešničkou na dortu sešlehanosti životem je malý chlapec, jenž je nastěhován do Josefova sousedství poté, co se ho jeho vlastní otec zřekl kvůli zakládání nové rodiny; maminka mu samozřejmě zemřela už při porodu a on si to vyčítá.

Velkou většinu více než stominutového snímku tak vyplňuje jímavá melancholie a všudypřítomný smutek. Postavy zpytují svědomí a za znění tklivé hudby litují nevyužitých příležitostí. V závěru nepřekvapivě dojde na vyloženě kýčovité momenty, jednotlivé linky ale od začátku k ničemu jinému ani směřovat nemohly. Pokud přes všechny slzy dojetí budete chtít kritičtěji nahlédnout příběh, se zlou se potážete – na to je tu logických lapsů, papírem šustících zvratů a zbytečné komunikační neschopnosti postav až příliš. Je zjevné, že se scénář rozhodně nesnažil vytvořit smysluplný svět obývaný uvěřitelnými postavami, nýbrž se beze zbytku podřídil melodramatickému vyzdvihování osudovosti a emoce ždímajícím výsostným okamžikům.

Přehrajte si trailer Všechno tohle emoční vydírání samozřejmě moc hezky vypadá, Josefova dílna i byty jsou téměř neustále zalité sluncem a v závěru nechybí ani písnička od Chinaski. Ta působila jako pěst na oko už ve Sladkém životě, ale vzhledem k návštěvnosti snímku se tato úsměvná filmařská volba cílové skupině zřejmě nikterak nepříčila. Horský s Hoffmanem tedy dál pokračují v cizelování prvků, které jim už nejednou přinesly diváckou oblibu. A to za pomoci hvězdného hereckého ansámblu, kde vedle Vetchého a Langmajera nechybí třeba Linda Rybová, Sara Sandeva či Tadeáš Moravec a v malých roličkách se objeví jména jako Jenovéfa Boková, Miroslav Táborský nebo Martin Pechlát. Budiž – vždyť jen blázen by měnil to, co funguje.