Už je to pár let, co jsem byl naposledy z nějaké pixarovky odvařený. Naposledy to bylo skutečně nejspíš u animáku V hlavě, což je rok 2015. Od té doby slavné studio samozřejmě do kin poslalo hromadu dalších filmů, většina z nich mě ale vůbec nezajímala, a když už jsem něčemu dal šanci, bylo to z ranku „jenom okay“. Smutnou zprávou je, že mé čekání na další zásadní počin od kdysi ikonického studia s lampičkou v logu trvá dál, tou dobrou, že jejich novinka Mezi živly je pořád natolik dobrá, aby uspokojila malé i velké, holky i kluky, zkrátka kohokoli, kdo nebude přímo hořet očekáváním, ale spíš se tak povznášet na vlně zvědavosti.

Příběh se točí okolo přistěhovalecké rodiny plameňáků (nikoli těch ptáků, ale plamenných živlů), která dorazí do Elemental City začít nový život. Záhy však zjišťují, že oheň to mezi ostatními živly nemá úplně jednoduché, a jejich úhlavním nepřítelem je samozřejmě voda, které je ve městě požehnaně. Nicméně otci, jenž je zároveň jasnou hlavou rodiny, se eventuálně podaří otevřít si krámek a postupem let z něj vybudovat jedno z nejnavštěvovanějších míst v celé čtvrti. Svou dceru Jiskru pak od malička zaučuje tak, aby jednoho dne mohla obchod převzít. Když se ten den však začne blížit, začne do krámu zatékat a po lehce výbušném seznámení s městským inspektorem Vlhošem vyráží Jiskra do města, aby obchod zachránila před zavřením, a přitom objevila kus sama sebe.

Příběh by se dal slovy Sherlocka Holmese příznačně označit za elementární, a já to vlastně tvůrcům nemám potřebu příliš vyčítat. Cílovkou jsou přece jen malé děti. Horší je fakt, že vedle jednoduchosti děj občas působí i maličko fádně a ohraně. Zatímco se Jiskra s Vlhošem poznávají, její rodina začíná něco tušit, a vzhledem k jejich odporu k vodě si každý dokáže spočítat, jak se to asi vyvíjí dál. Vztahy s otcem budou otřeseny, na přetřes přijde generační úděl, a ještě se tu všelijak ohnou zákony chemie. A i když je příběh přes to všechno z kategorie slabších, snímek naštěstí zahrnuje hromadu jiných aspektů, díky nimž je snadné to prominout.

Tak předně musím pochválit animaci, která – ačkoliv to není ani zdaleka úroveň toho, co předvádí Spidey – působí přece jen oproti starším pixarovkám mírně novátorsky. Taky kvůli tomu studio muselo vyvinout novou technologii, díky níž postavičky nejsou jenom CGI, ale mají v sobě i kus ručně kreslené stylizace. Tady přihodím zajímavost z pozadí: Tvůrci museli nejprve vytvořit Jiskru, která má ve filmu nejvíce prostoru a je zároveň nejnebezpečnějším živlem. Její existence totiž přímo ovlivňuje okolní postavy i části města. Od ní se tedy následně vše odvíjelo dál. Nemalá pozornost je pak logicky věnována taky tomu, jak na sebe působí i zbylé živly, i jak organicky zapadají všichni do celého města. To je inspirováno New Yorkem, jedná se však spíš o urbanistickou utopii než skutečný odraz našeho světa. A ano, člověk si u toho vzpomene na Zootropolis: Město zvířat. Jenom uberte napínavý příběh, bravurní gagy i strhující akci. Tvůrcům se přesto musí nechat, že nad svým světem do detailů přemýšleli.

Čím Mezi živly naopak překypuje, jsou jisté společenské předsudky, jež byly do filmu nality ve velkém, aby se z nich uvařily očividné pointy. Zapomeňte na nenápadnost a mnohoznačnost V hlavě, Mezi živly je doslovné až běda a nijak neskrývá svá dobře myšlená moudra a poselství. Opět to přisuzuji snaze cílit na nejmladší, v kombinaci s humorem, který je ale občas naopak až moc důmyslný, se nicméně tvůrci mohli maličko oprostit snah vše ostatní zjednodušovat a nechat zkrátka některé věci doznít i bez vysvětlování. Nicméně nerad bych, aby to znělo, že veškeré ty podprahové myšlenky z filmu splachuji. Byl jsem rád, že tu bylo i něco nad rámec obyčejného dobrodružství a milé romance. Na Pixar je to však stále málo.

Ale zpátky ke chválení, jako další totiž musím zmínit postavy. Jak zapálená Jiskra, tak věčně ubrečený Vlhoš jsou dostatečně specifičtí a nekompatibilní, abyste si zkraje říkali, že tady někdo zkouší romanci mezi zcela odlišnými ligami. Postupem času se ovšem tvůrcům daří oba mladé elementy natolik, ehm, prokreslit, abyste jejich vztahu porozuměli a pochopili tu základní myšlenku, proč se v tomhle případě protiklady přitahují. Dochází přitom i na otázku emocí a jak s nimi různí lidé různě nakládají, což má taky hezký přesah do reality. Nakonec film v té romanci uspěl, a kdybych se v budoucnu dočkal více Jiskry a Vlhoše (což se ale vzhledem k tržbám asi nestane), vůbec bych se nezlobil. Což se rozhodně nedalo říct o některých filmech z zminulosti.

Na druhou stranu, co mě rozhodně zklamalo, byla absence nějakých větších eye-candy momentů, atrakcí, akce, zkrátka něčeho, co by to vyprávění maličko nakoplo a přivedlo k varu. Něco málo ve filmu je, zdaleka to podle mě ale nestačí na vyplnění 111minutové stopáže letního animovaného blockbusteru. Tady zkrátka Mezi živly za konkurencí mírně zaostávají a vzhledem k tomu, že příběh o zhoubné romanci (metaforické i doslovné) a hledání si vlastní cesty v životě není kdovíjak originální, chtělo to asi utáhnout kromě dvojice ústředních postav a vyvíjení jejich vztahu i ty věci okolo. Z kina jsem tak sice odcházel celkem spokojený, a dokonce i mírně dojatý, znova to ale nikdy vidět nepotřebuji a určité pasáže už se mi úspěšně zvládly vykouřit z hlavy.