Režiséři animáků nejsou zdaleka tak známí jako ti, kteří tvoří hrané blockbustery. Pár z nás by asi pětici vyjmenovat dokázalo, ale na desítku by se dostali jen ti opravdoví borci. Je to trochu nevděčné povolání, i tady jsou však filmaři, o nichž se dá říct, že mají osobitý styl. Byron Howard a Rich Moore mezi ně rozhodně patří. Ten první má na svědomí hodně povedenou a sympaticky zlobivou disneyovku Na vlásku, druhý režíroval parádního Raubíře Ralfa. Nápadů bývá v jejich peckách o dost víc, než jsme u animáků zvyklí a upoutávky na Zootropolis: Město zvířat jasně naznačily, že to tak bude i v případě, kdy oba režiséři spojí síly.

Zootropolis: Město zvířat: FOTOGALERIE

A povedlo se to. Zootropolis je zase malinko jiný animák než konkurence a i když ani tentokrát nejde o film, který by se měl okamžitě zařadit mezi kreslenou klasiku, rozhodně stojí za pozornost. Moore a Howard totiž ukázali, že jim pořád ještě zbyla hromada nápadů i po jejich předchozích hitech. Na první pohled jejich společné dílo možná vypadá jako další pokus vytahat peníze z rodičů dětí, co prostě musí vidět film se spoustou roztomilých zvířátek. Pokud netušíte, o co jde, tak vězte, že děj se odehrává v obřím městě, kde vedle sebe naprosto v klidu a míru žijí všechna zvířata. Najdete tu džungli, ledovou pustinu pro tučňáky, poušť i klasické centrum plné markodrapů, kde dřou burzovní makléři (ti si mimochodem říkají Lemming Brothers a jde o jeden z mnoha fórů, na něž byli čeští překladatelé krátcí). Běhají tu mafiáni lední medvědi, nosorožčí policajti a všemu šéfuje lev-starosta. Roztomile zábavné fauny, kterou v příštích měsících uvidíte na všech nálepkách, obrázcích, knížkách, penálech a školních taškách, je tu tedy dost. Zootropolis ale naštěstí nestojí na tom, že je plné zvířátek.

V kině totiž dostanete překvapivě film, jenž jde dospělým divákům a starším dětem dost naproti. Je to totiž detektivka. Funkční detektivka. Hlavní hrdinka, králičí policajta Judy, nastupuje k policejnímu sboru, kde ji nikdo nebere vážně. Ona však narazí na případ, který může otřást městem a pokud s ním chce pohnout, musí se spolehnout na pomoc podvodníka, lišáka Nicka Wilda. Nakonec z toho vylezlo víceméně buddy movie jak s Gibsonem a Gloverem. Ti dva se nemají moc rádi, okolnosti je ale donutí spolupracovat a oni se časem začnou respektovat a stane se z nich sehraný tým, jenž si poradí se zdivočelými šelmami i policejní byrokracií.

Moore s Howardem necílí na nejmenší děti, ty se v některých momentech budou možná i trochu bát a někdy se v poměrně komplikovaném ději ztratí, ale ti starší diváci tu dostanou spoustu hrdinů, jejichž úkolem není tvářit se v první řadě roztomile. Jde o fungující charaktery a postavy, které nikdo neodflákl. Fakt, že jsou to zvířátka, je vlastně nepodstatný. Zootropolis má totiž dobrý scénář, skvěle pracuje s klišé z policejních dramat a komedií a jednoduše dokáže svým sebevědomým stylem strhnout. Moore a Howard nechtějí cílit na nenáročné publikum, jemuž stačí veselé postavičky a pár chytlavých písniček. Není to sice tak sofistikované jako Raubíř Ralf a jeho odkazy na videoherní kulturu, i tak však ze Zootropolis nakonec vylezl film, o němž se bez velké nadsázky dá mluvit jako o krimi.

Přehrajte si trailer Pochopitelně se ale nemusíte bát toho, že v kině nafasujete animovaného Posledního skauta. Pořád je to rodinný film a zábava pro děti, i když ne ty nejmenší, takže vedle detektivní zápletky tu najdete i perfektně fungující fóry. Obvykle se střídají zvířecí klišé, jako to trailerové s úředníky-lenochody, s chytře napsanými dialogy. Zootropolis nikdy nemá potřebu dělat z lidí blbce a u všech vtipů je evidentní, že nad nimi někdo přemýšlel a jednoduše se nechtěl spokojit s tím, že veselý králík někam vesele spadne nebo že rozverný lišák někoho rozverně kopne do řitě.

Moore a Howard potvrzují, že v Hollywoodu si svoje místo zaslouží a po Zootropolis by se jejich pozice inteligentních tvůrců schopných tvořit zábavné a chytré animáky měla jen utvrdit. Tihle režiséři nemají ambice jako Pixar a i jejich novinka je především zábava, pořád má ale blíž k těch chytřejším a náročnějším kouskům jako třeba Jak vycvičit draka, než k většině konkurenčních věcí, jejichž tvůrci jsou líní něco vymýšlet, protože dětem stačí, když na plátně bude něco roztomilého a bude se to hýbat.