Jestli jste teď zmatení jako luční koníci a přemýšlíte, co by mohlo být na relativně obyčejné pohádce o Rapunzel (to je jedna z pohádek od bratří Grimmů) tak extrémně drahého, že to hravě přeskočí všechny tučné faktury od Pixarů, vězte, že tenhle projekt byl v různých šuplících zatraceně dlouho a pak se vyráběl šest let. Abyste to pochopili, průměrný animák stojící 150 milionů většinu zabere půlku času. A animátoři se v případě Na vlásku rozhodně neflákali. Všechen ten čas se vyplatil, protože máte před sebou nejen nejdražší animák všech dob, ale taky jeden z nekouzelnějších. Vizuál připomíná olejomalby z období rokoka a jakkoliv to nemusí být vaše oblíbená pokojová tapeta, vězte, že Na vlásku vás smete. Víc než byste čekali. Rozpočet ve výši 260 milionů dolarů sice předem odsoudil film do pozice propadáku (celosvětově má 418 milionů, což není špatné, ale není to ani zdaleka dost), nicméně zároveň udělal z Na vlásku horkou bramboru, kterou musíte hodit dál - přímo mezi lačné diváky - aby se vám vrátilo alespoň něco.

Ale to není hlavní důvod, proč byste měli v pokladně kina nechat své peníze. Na vlásku je podobně přítulné, návykové a roztomilé jako Kouzelná romance. Při pohledu na plakát obou filmů by vás možná napadlo, že nejsou pro vás. Nejste desetiletá holčička, barbínu jste viděli jen když jste se jí pokoušeli upálit během grilování a představa disneyovky, ve které se tu a tam zpívá, vám nahání upřímnou husí kůži. Jenže Kouzelná romance dokázala být disneyovská a zároveň sexy a zábavná. Posunula hranice tam, kam ještě žádná myšákovská produkce nevstoupila. Podobné filmy jsou většinou demograficky děsně podtaktované - Disney cílí na teenagery, ale skončí u batolat, protože ta jediná vděčně zbaští dementní dialogy a uhozenou zápletku. Na vlásku má nicméně kulometné dialogy a velmi, velmi sympatické postavy, takže ani pohádkový rámec najednou není na překážku. Ostatně - i když Rapunzel (v češtině Locika) není úplně klasickou povinnou četbou - o hlavní hrdince už jste asi někdy slyšeli. Zlá matka (co není její matka, ale to Rapunzel neví) ji uvěznila ve věži, kde se Rapunzel s překrásnými dlouhými vlasy nudí a čeká na svého prince. 

Tolik šeď knižní předlohy, která dostává na frak už ve druhé scéně, když zjistíme, že Rapunzel z věže jako správná teenagerka vždycky tu a tam zdrhá, ale nechce opustit matku, takže snáší její věznitelské manýry. Ráda by ale někdy viděla ohňostroj, který na dalekém zámku každoročně pořádají. Ve skutečnosti jde o tisíce luceren, které král a královna - její skuteční rodiče - vysílají, aby si udobřili bohy, a svou dceru našli. Tadá... poslední kapkou útěkového plánu je ukecaný zlodějíček Flynn. Vypadá možná jako Princ z Persie a trochu se tak chová (rozhodně tak umí skákat), ale děj pohání kupředu zejména princezna, která v něm vidí nikoliv zachránce, ale užitečného idiota, co ji může dovést do zámku. Matka to určitě pochopí, taky přece byla jednou mladá - tahle hláška mimochodem postupem děje nabere na šokující pointě, ale to už bychom prozrazovali moc.

Na pohled chatrný děj je zabydlený spoustou vedlejších postav, které vede bojový kůň Maximus, zjevně inspirovaný slavným Croweovým gladiátorem. Pokud je vám to pořád ještě málo (děj se samozřejmě nijak shyamalanovsky nezvrhne, ale finální setkání princezny s rodiči je slzopudnější než krájení cibule), vsaďte na epické eso. Na vlásku je totiž plné akčních scén, jejichž měřítko sahá daleko za klasickou mizanscénu "my, oni a les". Flynnova (to je ten zlodějíček) představovačka opravdu vypadá jako velkolepé intro k dalšímu hernímu Princovi z Persie a spousta honiček tu má jednoduše bruckheimerovské parametry.

Příjemně je to zdůrazněno i hudebním tepáním od Alana Menkena, přičemž soundtrack díky trademarkovému klavíru umí i romanticky zpomalit a nejsilnější je právě v písničkách, které posouvají děj a zdůrazňují charakterové vlastnosti hrdinů, takže nejde jen o notovou omáčku, při které začnete bubnovat prstem do prázdného kelímku od popcornu. To se vám vlastně nestane a nebude se opakovat ani známý gag se zkoumáním hodinek. Na vlásku má při svých 92 minutách až příliš rychlé tempo, než abyste se stačili rozhlížet po sále, co tomu říkají ostatní. Budete hltat nádherně malované scény a přemýšlet nad tím, jaktože se tak moc bavíte u animáku, který je duševně deset, dvacet let pozadu.

Žádné sebeshazovačné fórky, žádné masírování popkulturou, prostě "jen" poctivě udělané vyprávění, které po občas upachtěné žánrové honbě za dospělostí působí jako z jiného světa. Dobrých deset let se celý obor pohádkám vyhýbal jako čert kříži, případně si z nich dělal legraci (Shrek). Teď to se Disney nenápadně pokouší o návrat ke starému řemeslu a nutno říct, že Na vlásku je v tomhle směru ještě úspěšnějším comebackem než solidní Princezna a Žabák. Nenechte si ho ujít, protože vypadá jako blbina pro děti. Doma na televizi už nikdy nebude vypadat tak dobře jako v kině.