Zábava pro celou rodinu je koncem roku vždycky v kurzu. Letos je to ale ještě o něco zajímavější, než obvykle. James Cameron předvádí filmovou budoucnost, Chipmunkové reprezentují to největší zlo, jaké nám technologický pokrok přinesl… a Disney se vrací ke kořenům. Zatímco si jedni diváci nasazují 3D brýle a hltají love story modrých mimozemšťanů, ve vedlejším sále si jiní užívají sbližování dvou dokonale plochých žab. Ve víc než sedmi dekádami prověřeném stylu.

Házet Princeznu a žabáka okamžitě do pytle s klasickými Disneyovkami by však byla chyba. Už na první pohled totiž vykazuje hned několik inovací, poplatných dnešní době. Tou nejzásadnější je hlavní hrdinka, která jednak není zrovna z královského rodu, ale především netráví všechen svůj čas sněním o pravé lásce, se kterou k ní má jednoho dne přispěchat mladší verze Richarda Gerea. Tiana je v podstatě pravým opakem zámožných romantických duší - chudá servírka, která dře do zemdlení, aby si mohla otevřít vlastní restauraci. Nic jiného ji nezajímá, a to ani ve chvíli, kdy potká do žabáka zakletého prince.

Polibkem obvykle pohádky končí, tahle jím však začíná. Tiana nechce o milostných pletkách ani slyšet a žabáka nakonec políbí z čistě ekonomických důvodů. Ale místo toho, aby se transformoval ve spanilého mladíka a dal jí peníze na vysněný podnik, se ona promění v žábu. Zhruba tolik k originalitě zápletky, zelený páreček se následně rychle vydává na strastiplnou výpravu za mocnou čarodějkou, která by měla celou tuhle šlamastyku napravit. A pokud jste neprospali celé dětství, asi tušíte, jak bude jejich putování probíhat.

Nejdřív vás ale tvůrci uvítají v srdci malebného i mystického amerického Jihu, který udává feeling filmu prakticky ve všech směrech. Po říších divů, divočinách nebo podvodních světech se ocitáme v disneyovské verzi New Orleans třicátých let, kde se hraje jazz na každém rohu, a kdo nemluví s přízvukem silnějším, než měl Forrest Gump, zabloudil sem zřejmě omylem. Trumpety a saxofony vládnou ulicím města i honosným sídlům, nedaleké močály se hemží nebezpečnými krokodýli a v temných zákoutích po celém kraji se skrývá tajuplné voodoo, jehož síly našim hrdinům nejednou zkříží cestu. Že by ideální místo pro rozpoutání kresleného muzikálového řádění? Hádáte správně.

Záhy se film mění ve vyparáděnou jazzovou estrádu, do posledního políčka takovou, jakou byste čekali. Píseň střídá píseň, odevšad vyskakují lehce švihlé vedlejší postavy, které buď na něco hrají, nebo se nezdráhají aspoň zanotovat, a i z té nejnevlídnější bažiny se může vynořit pestrobarevná přehlídka světlušek. Zkrátka Disneyho odkaz v plné síle, a to i po vizuální stránce, která ctí zažité postupy a nesnaží se nějak výrazně sbírat pozornost. Zdá se tedy, že byste se mohli v poklidu vrátit do doby, kdy světu kralovaly Popelka s Ariel, v tomhle směru však přichází menší zklamání. Umíněnost, s jakou se uplatňuje novodobý styl „ani deset minut klidu“, si u Princezny a žabáka začne brzy vybírat svou daň.

Může se vám totiž stát, že dohlédnete za načančaná hudební čísla a nespatříte nic víc než další moderní pohádku, která se to v novém prostředí snaží uhrát ve stylu „když všechno převrátíme naruby, bude to vypadat jako něco nového“. Jenže nasazení protagonistů s tmavou pletí ani mírné navážení se do workoholismu a současné uspěchanosti nezakryje fakt, že tu chybí ona magická ingredience, která by Princezně a žabákovi dovolila stanout vedle největších žánrových klasik. Na hlubší seznamování se s postavami a s tím související dostávání se jim pod kůži prostě nezbývá kvůli muzicírování mnoho času.

Neotřelý výchozí bod a obrácení pár klišé pak ztratí zbytky lesku ve chvíli, kdy si uvědomíte, že vlastně sledujete jen spoustu zpívání a dvě žáby v bažině, kterým přihrávají pomatený aligátor a šíleně zamilovaný světlušák. I zajímavě překombinovaný závěr, jenž se snaží přeci jen ukázat, že se scenáristé snažili přijít s něčím alespoň trochu neobvyklým, tu ve finále funguje tak napůl. Nechápejte mě špatně, těch devadesát minut ve staré dobré Louisianě určitě patří k tomu lepšímu, co se na animákovém poli v poslední době urodilo. Jestli však toužíte po silném příběhu nebo melodiích, které si budete broukat ještě po cestě domů, musíte o sál vedle. A ne, nemyslím tím na Chipmunky!