Už se vám někdy stalo, že jste se žánrově vyčerpali? V posledních měsících pozoruji únavu materiálu ve dvou žánrech - adaptace komiksů a počítačové animáky. Projevuje se to hlavně tím, že už si vybírám. Pryč jsou časy, kdy byla každá pixarovka povinností, kterou jsem hltal od prvních ukázek. Rebelka je mi např. námětem natolik vzdálená, že jsem ji (s)prostě vynechal. Totéž platí pro druhého Ghost Ridera. Raubíř Ralf je ovšem úplně jiná liga, u které si zjevně i Disney uvědomil, že je potřeba experimentovat. A to nejen námětově. Na osud celého projektu totiž dohlížel Rick Moore, mj. režisér několika epizod Simpsonových (a spolurežisér celovečeráku) nebo pilotního dílu Futuramy. O tom proč a jak moc je to důležité, se vás budu snažit přesvědčit na následujících řádcích.

Raubíř Ralf: FOTOGALERIE

Na první pohled Raubíř Ralf nevypadá jinak než všechna ta načančaná konkurence, obalená v gumových medvídcích, čokoládě a karamelových pilinách. Společenský vyvrhel, kterému přeteče hladina trpělivosti, se vydává do světa, boří tabu a lavíruje mezi vlastním - trochu sobeckým - cílem a nezištnou pomocí novým kamarádům. Když řeknu, že jste to viděli tucetkrát, budu se pohybovat spíš na spodní hraně odhadu. Ta nanicovatá kostra je tu ale zejména pro děcka, kterým je potřeba v útlém věku nasypat do hlav ideály. Renderovaná grafika plná odlesků, barev a lízátek to zvládne mnohem efektivněji než otec s pohádkovou knížkou plnou černobílých písmenek, ale nebojte, v tomhle sále nejste omylem ani pokud pamatujete osmdesátá léta. Ba právě naopak…

Raubíř Ralf je totiž postavou z videohry. Zápornou postavou. Zatímco on na šichtě boří, jeho kolega Felix opravář dává všechno do pucu a sklízí potlesk hráčů i virtuálních sousedů. Ti se veselí v opraveném domě, zatímco Ralf živoří na skládce. Občas se sice z žalu vypovídá na schůzce anonymních záporáků (zas tak anonymní nejsou, hlavně pro ty z nás, co strávili devadesátky v kolotočářských maringotkách nebo u vlastního nintenda), ale to samozřejmě nestačí. Rozhodne se získat metál v jiné hře… jednoduše tím, že se tam vetře a vyfoukne ho některému z cizích klaďasů. Pranic ho nezajímá, že když zemře v jiné hře, už ho nikdo neoživí. O tom, že jeho akce může spustit destruktivní domino efekt ani nemluvě.

Vaše popkulturní znalost bude otestována na maximum.Fanouškům videoher už teď určitě pracuje představivost na plné obrátky. Klidně nechte protáčet mozkové závity, protože… výsledek je lepší, než byste zvládli vymyslet. Zatímco jiná mladá témata většinou zpracovávají buď utřinosové, nebo naopak veteráni odtržení několika érami evoluce, tady přímo cítíte, že autoři videohry žerou a chápou všechny jemné nuance. Zároveň mají za sebou tučnou kariéru, která jim brání v tom, aby dělali školácké chyby. Celý systém videoherního fungování, kdy postavy čekají, až se v herně zhasne, a ony budou mít padla, je geniální. Až uvidíte Kena s Ryuem ze Street Fightera, jak si dají high five a odejdou do hospody na jedno binární, pochopíte, co tím myslím. Postavy mohou mezi jednotlivými hrami cestovat prostřednictvím herního supernádraží, které je vymodelované podle Grand Central v New Yorku. Ve skutečnosti se jedná o obyčejnou prodlužku, z níž vedou napájecí šňůry do všech automatů.

Tohle ovšem není jen o tronovské představivosti, Raubíř Ralf je především třeskutě zábavný. Ať už jde o camea slavných postav, roztomilé narážky (postavička z 80s se zamiluje do postavy z aktuální hry a vyznává jí lásku hláškami "Jéé, ty máš ale vysoký rozlišení…") nebo ironické komentování celých herních mechanismů, musíte být opravdu kovaným hráčem, abyste pochytali druhé a třetí plány, které Rich Moore do svých scén montuje, přesně v duchu Futuramy nebo Simpsonových. A stejně jako v nich základní "komedie" funguje i ve chvíli, kdy neznáte všechny narážky. A to dokonce i v dabingu. Čestnou výjimku tvoří postavička malé holčičky Vanilopky, která je přesně oním otravným alter-egem dětského diváka, jak byste očekávali z ukázek. Jenže jí navíc mluví Veronika Žilková, jejíž ochraptělý hlas v kombinaci s několika nepříliš šťastně přeloženými hláškami (paradoxně se všechny týkají tělesných pochodů), dokáže diváka nadšeného z herních odkazů trochu… vytrhnout z konceptu.

Přehrajte si trailer Ralf naštěstí snaživě vrší další a další gagy. Typickou ukázkou je přeslazený svět Sugar Rally, což je cukrová obdoba Mario Kart. Král Cukřík tu má svého poddaného, ale není to klaun, nýbrž věčně kyselý bonbón. Můžete se tu propadnout do Nesquik prášku na způsob tekutého písku nebo probudit sopku k životu tím, že do colových pramenů shodíte pohoří vyrobené z Mentosu. Jsou to drobnosti, ale vaše popkulturní znalost bude otestována na maximum, aniž by vám někdo všechny reference metal přímo do obličeje. Všechno samozřejmě dopadne dobře a na konci nepřijde ani kouzelník, ani Mario (Nintendo ho nechtělo zapůjčit za rozumné peníze), ale vůbec na tom nesejde. Děti měly úsměv od ucha k uchu a já taky. Při půldruhé hodině stopáže má Ralf neuvěřitelné tempo, šikovně dopované popíkovým soundtrackem a náramnou výpravou (přeskakování ze hry do hry je vydojeno na maximum). Je těžké ho nemilovat, ačkoliv vůbec není podbízivý. A je sakra těžké nenastartovat MAME a nedat těm báječným osmi a šestnáctibitovým hrdinům vašeho dětství druhou šanci.

P.S. Extrémně barevnému filmu předchází krátký černobílý předfilm s nádhernou old school animací a poselstvím, které dojme i největší kyselé bonbóny. Takže koukejte přijít do kina včas!