Hotel v Tatrách, nejistá svatba a panoptikum postaviček s různými problémy. Zdánlivě zcela zaměnitelný základ pro další česko-slovenskou (v tomto případě spíše slovensko-českou) romantickou komedii. Režisér Jakub Machala, který má na kontě hlavně nepříliš podařený pandemický seriál Láska v čase korony, však dokázal snímku vtisknout výraznou tvář – přestože výsledek se nad průměr beztak vyškrábat nedokázal.

Ocitáme se v hotelu na zasněžených slovenských horách, kde se má odehrát svatební veselka. Nevěsta Alex (Anna Fialová) musí čelit většímu problému, než jaký představuje její neodbytná matka (Lenka Krobotová), a to hledání nečekaně zmizelého ženicha (Noël Czuczor). Majitel hotelu a Sašin otec Robert (Richard Stanke) totiž předchozí večer připravil mladíkovi bujarou rozlučku se svobodou. A do toho se lyžařský instruktor a vyhlášený proutník Petr (Marek Lambora) snaží okouzlit odtažitou Kláru (Natalia Germani).

Právě z pohledu těchto tří postav (Petr, Alex a Robert) jsou nám postupně převyprávěny události onoho zběsilého (ne)svatebního dne. Každý příběh samozřejmě klade důraz na jiné detaily, několik otázek vznese a na jiné zase odpoví. Tento způsob nelineárního vyprávění je historicky spojen s Kurosawovým Rašomonem, mainstreamově jej proslavil třeba Quentin Tarantino. K těmto těžkým vahám dějin kinematografie se Machala sice nepřibližuje, přesto je právě tahle narativní volba jedním ze tří prvků, který federativní novinku odlišuje od zbytku romcomové konkurence.

Tím druhým je dynamický styl, občas dávající vzpomenout třeba na Sbal prachy a vypadni od Guye Ritchieho či v lokálním podání třeba příjemnou loňskou komedii Ubal a zmiz. Nečekané pohyby kamery a střih přenášející postavu v čase i prostoru pomáhají prodat vyprávěcí háčky a udržet pozornost. Leckdy působí poněkud samoúčelně, stejně jako dále nijak nerozvíjené grafické naznačení, kde v hotelu se některá z klíčových postav zrovna nachází. Přesto stojí za ocenění, že se Machalův tým nespolehl na žánrový volnoběh a naopak se pokusil o realizaci náročnějších stylistických voleb, díky nimž se nakonec daří většinu příběhových otazníků vysvětlit.

Poslední neopomenutelnou předností je naplnění často opakované mantry tvůrců, že diváci by si v kině měli hlavně oddechnout a zasmát se. Zatímco pro velkou část tuzemských autorů romantických komedií to znamená, že se postavy k sobě chovají odpudivě, agresivně a manipulativně, tomuto snímku není třeba nic takového vytýkat. Ženské postavy nejsou jen nutným doplňkem těch mužských, sexistických vtipů je pomálu a zašmodrchaný příběh se obejde bez morálně problematických momentů.

Ruku v ruce s tím však jde i banálnost a fádnost jednotlivých podzápletek, což u dynamické komedie mrzí dvojnásob. Načrtnuté nejasnosti ohledně toho, co se vlastně děje, obvykle vrcholí docela nudným rozuzlením, jež nedostojí vytvářeným očekáváním. Nemluvě o tom, že řada vztahů mezi postavami vlastně po celou dobu nedává smysl. To vše se nejbolestněji ukazuje na konci, který zcela postrádá dříve pracně udržovanou dynamiku a rozplizne se do přeslazeného a utahaného kýče.

Přehrajte si trailer Láska hory přenáší by se tak mohla zařadit po bok filmů jako Jedině Tereza či Deníček moderního fotra – tedy snímků vycházejících z tradice romantických komedií a stále se snažících jít divákovi na ruku, přesto nabízejících jiný, neokoukaný a méně upocený způsob prezentace předvídatelného děje. Oproti zimním zrůdnostem typu Špindlu či Ženské na vrcholu se tak jedná o neproblematickou romantiku, která neuráží ani zdaleka tolik, jak naznačoval trailer.