První dva Labyrinty se mi líbily. Na rozdíl od konkurence měly zajímavý příběh i sympatické hrdiny a především byly zrežírované tak dobře, že musela Stmívání nebo Divergenci fackovat hanba. V rámci young adult sci-fi a fantasy prostě šlo o to nejlepší, co bylo na trhu. A už proto vás asi nepotěší, že se ve trojce často šlape vedle.

Člověk by řekl, že filmu (paradoxně) prospěje nehoda Dylana O'Briena, která odložila premiéru o celý rok. Wes Ball ji ale zužitkoval jen napůl, a to doladěním triků, které jsou na film za 62 milionů dolarů rozhodně nadprůměrné. Vražedná léčba celou dobu vypadá mnohem lépe, než by měla. Bohužel to ale nezachraňuje fakt, že nemá příběhově moc co nabídnout.

Labyrint: Vražedná léčba: FOTOGALERIE

Určitě si pamatujete, že jednička stála na velkém tajemství a dvojka byla našlápnutou honičkou, která odmítala zastavit. Trojka ale žádnou takovouhle berličku nemá a jedná se prostě o závěr sci-fi ságy s brutálním virem, jakých už jsme viděli asi milión. Ball nemá kam couvat a musí vám ukázat finální střet rebelujících hrdinů s mocnou korporací. A přestože tu pořád má dobré herce, scénář jen vrší jedno klišé za druhým a skoro nikdy člověka nepřekvapí.

Na začátku každé scény prostě víte, jak přesně skončí, což je u 140 minut dlouhého filmu (!) docela průšvih. Hrdinové se navíc nechovají zrovna chytře a jejich protivníci na tom samozřejmě jsou dost podobně. Chvílemi se tedy dostáváme na úroveň konce Hunger Games nebo posledních Resident Evilů, což není zrovna vítaný směr.

Labyrint má ale pořád jeden velký trumf, jímž je režírující Wes Ball. I když mu dáte sebeblbější scénu, realizačně bude provedená na jedničku a připomene vám práci žánrových špiček. Už u druhého dílu mě fascinovalo, jak moc Ball vypadá jako učedník samotného Camerona. Jeho záběrování je totiž stejně efektivní a přehledné a nenajdete tu ani stopy po otravných moderních trendech.

Žádné filtry, žádné klepání kamerou, žádné zběsilé stříhání... i na třetí Labyrint se prostě kouká skvěle a úvodní akce si nezadá s tím nejlepším z Rychle a zběsile. O to víc proto zamrzí, že vypiplanou scénu s vlakem už nic nepřekoná a že se po ní rozjede jen povinná tečka za mnohokrát viděným příběhem. Jak říkám, do průšvihu to má díky Ballovi daleko. I tak se ale jedná o nejhorší díl, který bych nedoporučil nikomu, komu se nelíbily jeho dva předchůdci.