Když skončil Twilight, snad každé studio se chtělo přiživit na popularitě sračkoidních příběhů o dospívajících holkách, které se nějakým způsobem octnou ve světě duchů, upírů, vlkodlaků nebo jiné verbeže. Naštěstí se to nepovedlo a úspěch slavily jen Hunger Games. Ty na to šly přeci jen trošku jinak a minimálně jejich druhý díl je i víc než slušný. Každopádně ne dost na to, abychom se těšili na další následovníky. Labyrint: Útěk ale ukazuje, že právem často vysmívaný a opovrhovaný žánr příběhu pro dospívající čtenáře může nabídnout i filmy, na něž se dá koukat.

Labyrint: Útěk: FOTOGALERIE

Základní výhodou Labyrintu je to, že se nepokouší podbízet divákům tak, jako konkurence. Nejedná s nimi jako s idioty a nesnaží se získávat je na svou stranu přes hrdinu nebo hrdinku, co se tváří děsně výjimečně, ale přitom jde jen o další zaměnitelného hňupa nebo slepici zajímavou asi jako sopel. Prostě jako někdo z Divergence a podobných filmů. Tady máme hrdinu, jenž má něco jako osobnost, překvapivě i charisma a hlavně se octl ve světě, který nestojí na tom, kolik se v něm pohybuje krasavců a dívek v nesnázích.

První hodina Labyrintu hodně připomíná klasického Robinsona říznutého seriálovými Ztracenými. Máme tu skupinu nesourodých hrdinů, jimž se v extrémních podmínkách podařilo vybudovat něco jako fungující komunitu s vlastními pravidly a zákony. Život je tu drsný, nikdo nemá nic zadarmo a všichni se musí snažit a dřít, aby přežili, což je celkem příjemná změna oproti pasivním hrdinům podobných příběhů, kteří „jsou prostě vyvolení a tak se s tím smiřte“. Tady se žije se smrtí v zádech. V labyrintu, který možná skrývá a možná neskrývá cestu ven z obřího vězení, se skrývají smrtící monstra, co si kluci nevypěstují, to nemají a když se zhorší počasí, není to žádná sranda. Filmový svět zkrátka od první minuty působí jako skutečně nehostinné místo a ne jako nějaká z nosu vytažená pitomost, jak jsme si už bohužel zvykli.

Potvory mají hodně blízko k Vetřelcům.Člověku ani nepřijde, že vlastně kouká na dobrodružství pro dospívající kluky a holky. No, spíš kluky, ale to je fuk. Labyrint má chvílemi hodně tíživou a temnou atmosféru. Nejde tu o hledání dokonalého životního partnera, o vyrovnání se s tím, že je někdo vyvolený nebo o boj proti diktátorské společnosti. Nic takového hrdiny nezajímá, chtějí jen přežít a zdaleka ne všem se to povede. Skutečně jsem nečekal, že podobný žánrový film bude mít takové koule a že tvůrci bez mrknutí oka celkem brutálně zlikvidují kluky, kteří sotva dostali občanku a v hospodě by jim ještě pivo nalít neměli.

Mladší diváci budou mít vůbec Labyrintem celkem solidní problém. Když už se hrdinové vypraví přímo do jeho útrob, čekají tam na ně potvory, jež mají blíž k Vetřelcům než k nějaký srandovním bubákům, na něž jsme zvyklí. A myslím, že pokud na to vyrazí někdo pod deset let s tím, že dostane pohodové dobrodružství, může mít v některých momentech problém udržet stolici. Nedovolím si odhadovat, jak moc se tenhle dospělý a seriózní přístup k látce debutujícímu režisérovi Wesu Ballovi vyplatí a jestli jeho prvotina nebude právě kvůli němu mít u pokladen problémy, rozhodně si ale zaslouží pochvalu za to, že měl koule a natočil to jinak. Popravdě jde snad o první film z post-twilightovské éry pro teenagery, u něhož chci vidět pokračování. Na rozdíl od konkurence totiž Ball i jeho postavy umí překvapit.

Přehrajte si trailer Trochu tedy zamrzí, že se jim nepovedlo postupně gradovanou atmosféru udržet až do úplného konce, kdy se z Labyrintu stává jen obyčejný akční „běh za východem“, v němž navíc samotné akční scény nejsou příliš přehledné a podráží jim nohy chaotická kamera a zběsilý střih a nepříliš originální pointa, i když zrovna tu se daří tvůrcům docela dlouho solidně maskovat.

Pořád jde ale o hodně velký nadprůměr. Nebudu zastírat, že mám z Labyrintu radost hlavně proto, že jsem od něj absolutně nic nečekal a dostal jsem překvapivě dospělé a dramaticky velmi dobře vystavěné dílo, jež si rozhodně nezaslouží být házeno do stejně zasmrádlého pytle jako Mortal Instruments, Vampírská akademie, Nádherné bytosti a další blitky, u nichž jste stejně nejspíš zapomněli, že vůbec existují. Dejte téhle podívané šanci. Možná zjistíte, že žánr obvykle spojovaný s filmovým dnem může nabídnout překvapivě svižnou, napínavou a zábavnou podívanou. Bylo by fajn, kdyby si toho všimli v Hollywoodu.