Kameraman, hudební skladatel, zpěvák, kreslíř, spisovatel, scenárista a v neposlední řadě režisér S. Craig Zahler si se svým čtvrtým režijním počinem bohužel dává pořádně na čas a my se gangsterky zasazené do padesátých let The Bookie and the Bruiser snad dočkáme příští rok. Pojďme si zkrátit nekonečné osmileté čekání vzpomínkou na povedenou Zahlerovu prvotinu, kterou jsme na domácích nosičích (do našich kin bohužel nešla) uzřeli před deseti lety.

Premisa není nijak výjimečná a svým způsobem připomíná třeba Stopaře, respektive Pátrače s Johnem Waynem, jejichž výjimečnost podtrhuje fakt, že mají na MovieZone dvojici V.I.M. O co tedy v Kostech jde? V návaznosti na únos nebohé osadnice se na záchrannou výpravu do neprobádané a indiány prošpikované divočiny vydává nesourodá skupina ve složení: šerif, mešuge zástupce šerifa, manžel unesené a tajemný pistolník.

Režisér sice westerny podle vlastních slov miluje, ale jím zároveň i napsané Kosti a skalp jsou všechno, jenom ne klasický příspěvek do aktuálně bohužel polomrtvého žánru. Ani označení „revizionistický western“ mi nepřijde úplně přesné. Vlastně ani nevím, kam bych ho zařadil. Zahlerův unikátní rukopis se totiž vymyká škatulkám už v jeho prvotině.

Pokud očekáváte jednu přestřelku za druhou a už teď rozjíždíte tipovačku, kdo cestu za vysvobozením nepřežije, jděte raději o film dál. Když jsme nedávno s MrHladem na film vzpomínali, tak kolega z redakce snímek zajímavě glosoval s tím, že western většinu stopáže svojí poetikou připomíná jedinečné filmy Terrence Malicka.

Především v první hodině se toho vážně moc nestane, ale ono to vůbec nevadí. Skvěle napsané dialogy dávají vyniknout postávám v čele s odhodlaným šerifem s tváří Kurta Russella (ten mimochodem stejný rok zazářil i v tarantinovce Osm hrozných) nebo zmiňovaným pistolníkem hraným poslední dekádu a půl paběrkujícím Matthew Foxem. Když se trpělivý divák naladí na poetiku pomalu ubíhající prérie a zdánlivé nedějovosti, vybuduje si k postavám překvapivě silný vztah, což už je dnes Zahlerův trademark. Bohatě stačí ta hodina a vy budete s partičkou na nebezpečné výpravě dýchat. O to více nepřipraveného diváka zabolí, co si pro něj S. Craig nachystal.

Extrémní násilí a ono pověstné „gore“ mi většinou nevadí. V hororech jsem viděl ledacos, a byť třeba netoužím nakoukat pověstnou trilogii Terrifier se zabijáckým klaunem Artem, tak mě nějaká ta vyhřezlá střeva vážně nerozhodí. Když jsem však před deseti lety ještě netušil, co přesně od Zahlera čekat, tak mě naprosto šílené události poslední půlhodiny semlely jako kafemlejnek.

Totální bezvýchodnost situace, bezbranní chudáci pasivně pozorující, co za osud jim chystá kanibalský kmen indiánů, zoufale zbytečný řev a ten nejhnusnější konec existence, který si  teď dovedete představit. Ne, tohle vážně není něco, co si chcete po večeři pustit s maminkou. Trochu si teď možná zapřeháním, ale vzpomínky na jatka, které svým „hrdinům“ přichystal neústupný Zahler, jsou něco, co ve mně nejspíš zůstane do konce života.

Byl bych nerad, kdybyste si dnešního V.I.M. odnesli pouze fakt, že sledování filmu je především na konci opravdu hodně drsný a svým způsobem deptající zážitek, který si teď zařadíte do kolonky „bobřík filmové odvahy“ a budete na něj koukat jenom proto, abyste si ověřili, co všechno ještě snesete.

Kosti a skalp jsou nezapomenutelný, nekompromisní, parádně obsazený, řemeslně pečlivý a celkově filmařsky překvapivě vyspělý debut, který nám představil jednoho z nejzajímavějších tvůrců současnosti, jehož očekávanou novinku skoro jistě najdete v redakčním žebříčku TOP 10 nejočekávanějších bijáků roku 2027. Jenom to opravdu není film pro každého, což však rozhodně nemyslím jako výtku.