Klaunovy Vánoce. Zní to skoro poeticky. Rozhodně se ale nenechejte ukolébat líbivým distribučním titulem evokující jen další sváteční oddechovku. Pod zdánlivě nevinným názvem totiž do kin vtrhla největší řezničina posledních dvou dekád, nezávislá hororová senzace jménem Terrifier. Konkrétně její třetí část, kterou je značka v tuzemské distribuci uváděna vůbec poprvé. A nutno dodat, že pro nepřipraveného diváka to může být setkání opravdu bolestivé. Vánoční řádění démonického klauna totiž svou nespoutanou brutalitou posouvá filmové násilí o pořádný kus dál. Do míst, kam byste si možná ani nepřáli zajít.

Autorský projekt filmařského samorosta s přiléhavým jménem Damien Leone vznikl na základě dvojice krátkometrážních snímků demonstrujících především jeho maskérský um. Pojítkem jim byl němý klaun Art, který se z prvotně epizodní postavy prosekal až do samého centra dění. Celovečerní Terrifier představil Leoneho sadistický výtvor v mikro-rozpočtové vyvražďovačce, jež naplno využila absolutní tvůrčí svobody nezávislé produkce. Prostinký, leč do jisté míry subversivní příběh skloubil klasické žánrové postupy 80. let s exploatačními tendencemi 70. roků v nekompromisní podívané plné drastických výjevů vrcholících zrůdnými jatkami s ruční pilkou. Prim tu hrály působivé gore efekty, a především zvrhlé kreace nastupujícího Davida Howarda Thortona. Svým tělesným herectvím, výmluvnými gesty a jedinečnou mimikou dal vzniknout novodobé hororové ikoně v černobílé maškaře, kterou sám výstižně popsal jako nemanželské dítě Harpo Marxe a Freddyho Kruegera.

Mnohem ambicióznější dvojka s bezmála dvouapůlhodinovou stopáží pak svého předchůdce překonala snad v každém ohledu. Nejenom, že Leone zdokonalil svoje režijní a maskérské řemeslo, krvavé atrakce navíc obohatil o funkční narativ monomytických kvalit, s plastičtějšími postavami, a hlavně nebývale komplexní final girl v podaní energické Lauren LaVery. Fanouškovská šeptanda spolu se zkazky o divácích omdlévajících nad extrémní brutalitou snímku zajistily patřičný hype a tenhle DIY horor tak záhy prorazil do mainstreamových kruhů. Dle očekávání se o značku začala zajímat velká studia, která ji hodlala zpřístupnit širšímu publiku. Leone ovšem jejich požadavky na redukci brutality nevyslyšel a raději zůstal u skromnějšího rozpočtu, jenž mu i v následující kapitole umožnil svobodně realizovat vlastní vizi a točit hlavně pro ty, kdo to ocení nejvíc. Fanoušky.

Jak už český název napovídá, třetí Terrifier staví titulního klauna mezi klasické propriety vánočních filmů a převrací poklidnou atmosféru ve zvrácené sváteční rouhání. Jako nějaká zapomenutá halloweenská rekvizita se Art ocitá uprostřed adventního mumraje a s infantilností dítěte prožívajícího svoje první svátky reaguje na okolní podněty. Svérázně nastavený střet odlišných světů snímek využívá k budování řady absurdních situací, které sérii propůjčujíc zcela odlišnou dynamiku, a umí být stejnou měrou vtipné, jako jsou znepokojivé. Celorodinný charakter svátečního období navíc umožňuje nastavit mnohem temnější tón než v předchozích filmech a udeřit na ty, kteří se vánoční symbolikou dají manipulovat nejsnáz. Úvodní desetiminutová invaze do domu nic netušící rodiny tak tne doslova do živého a dává jasně najevo, že tentokrát je možné úplně všechno. 

Klaunovy Vánoce své diváky nešetří a kladou jednu hraniční gore epizodu za druhou. Nefalšovaná radost, s jakou film zpomalí a nechá Arta mrzačit své oběti, se dovolává až k rozjařenému sadismu H. G. Lewise, umocněná Thortonovým živelným herectvím. Poctivé praktické efekty, jaké jsme tady neměli od dob brakové tvorby Petera Jacksona, jsou pak hotovým testamentem analogové kinematografii. Nejde ovšem jen o bezduchou přehlídku explicitního krveprolití. Režírující Leone je mistrem v trefném pointování násilných scén a dokáže je prodat obdobným způsobem, jako umně napsaný sitcom svůj nejlepší gag. Ať už jde o originální využití mrkvového nosu, čerstvě vyhřezávající vnitřnosti prezentované jako z trouby vytaženou sváteční pochutinu nebo andělíčky v krvavé louži za zvuků ironické koledy. Na rozdíl od splatter klasik jako Braindead nebo Smrtelné zlo 2 ovšem nikdy nesklouzává ke grotesce. Veškerý humor funguje paralelně s intenzivně podávanými mordy, což při sledování vytváří vskutku unikátní kontradikci pocitů, kdy se upřímně bavíte a současně vnitřně ošíváte hrůzou.

Důmyslně strukturovaný scénář systematicky co deset minut střídá násilí a nechutnosti s dramatickými momenty, čímž vrchovatě plní (sub)žánrová kritéria a zároveň usiluje o rozvíjení fantaskní mytologie i osudu hrdinů předešlé kapitoly. Potíž je v tom, že naplňování oné druhé roviny se tentokrát daří jen napůl. Zatímco final girl Sienna zápolí s posttraumatickým stresem vyvolaným minulými událostmi a Lauren LaVera její novou situaci umně naplňuje reálnými emocemi, postava jejího bratra se smrskává na pouhé pojítko s dalšími „kusy na porážku“. Podobně kusá jsou i předkládaná fakta o démonické entitě stojící za znovuvzkříšením Arta, jiné dílčí linie zase trpí příliš brzkým utnutím, což vzbuzuje nepříjemný dojem, že něco důležitého chybí. A to je u dvouhodinového krváku fakt neobvyklá zkušenost. Co naopak funguje, je zapojení znetvořené final girl prvního filmu, která se z původně ploché figury postupně mění ve zvrhlého nositele čirého zla a dodává Artovu krvavému řádění patřičný hnací motor. Snímek je navíc protkaný četnými odkazy na hororové klasiky, známými žánrovými obličeji i interními vtípky včetně doslovné citace režisérova debutového kraťasu, která trefně uzavírá celý film.

Přehrajte si trailer Klaunovy Vánoce tak úspěšně pokračují v etablování značky, která nepotřebuje žádné společenské komentáře ani sociální přesahy, aby dokázala být aktuální. Její unikum spočívá v tom, že dokonale zná svoje diváky a na rozdíl od studiové produkce se nebojí naslouchat fanouškům. A to do takové míry, že Leone se svým tvůrčím týmem přesně ví, kdy zůstat zdrženlivý, a v jaký moment doslova přitlačit na pilu. Právě proto dokáže nabídnout osvěžující alternativu vůči současné žánrové tvorbě, která je buďto příliš generická, nebo naopak až moc snobská. Ostatně sám fakt, že tahle nezávislá filmová jatka za pouhé dva miliony dolarů pokořila americký filmový rating a pozvolna v kasách atakují stomiliónovou hranici, je výmluvný víc než dost.