Režiséru a scenáristovi S. Craigu Zahlerovi stačily dva filmy na to, aby se zařadil mezi tvůrce, jejichž kariéry sledujeme velmi pečlivě. Brutální western Kosti a skalp a krutá výprava do vězení v Cele 99 nás regulérně semlely, tak není divu, že na jeho novinku Dragged Across Concrete jsme se těšili už pěkných pár měsíců. V Americe se do široké distribuce nedostala a u nás ji to nejspíš taky nečeká, ale díky festivalu Febiofest se do českých kin přeci jen podívala a pokud budete mít kliku, můžete ještě pár projekcí chytit. A měli byste se zatraceně snažit, abyste to udělali, protože Dragged Across Concrete se povedlo. Fandové by se však možná měli připravit na to, že tentokrát je to přeci jen malilinko jiný Zahler, i když to tak na první pohled možná nevypadá. 

Téměř šedesátiletý Brett Ridgeman a jeho o dvacet let mladší parťák Anthony Lurasetti jsou policajti. A dobří, jen to občas trošku přeženou a tentokrát je u toho bohužel někdo natočil na video. O placku sice nepřijdou, ale šest týdnů nucené dovolené bez platu není něco, s čím by počítali a co by si mohli dovolit. Bez peněz a naštvaní, že systém, který se snaží chránit, s nimi ošklivě vyjebal, se rozhodnou přijít k penězům jinak. Oba mají pocit, že si zaslouží za svou dřinu víc a když oberou partu lupičů, co se právě chystají vybrat banku, nejspíš to nezamává ani s jejich morálkou. Jak to tak ovšem u podobných příběhů bývá, ne všechno jde podle plánu a Ridgeman i Lurasetti až příliš pozdě zjistí, že si možná ukousli až příliš velké sousto. 

Na špatné straně: FOTOGALERIE

Po westernu a vězeňském dramatu se Zahler tentokrát vrhl na heist movie, ale i ve svém třetím počinu přistupuje k žánru po svém. 160 minut se může zdát jako hodně a popravdě docela i je, protože ani tentokrát režisér netočí film, který by chtěl být v první řadě zábavný a snažil se o dravé tempo. Naopak, Zahler do značné míry okoukanou zápletku pojal tak, že se věnuje spíš těm věcem, jaké u podobných thrillerů nevídáme. Naštvaní policajti sedí dlouhé hodiny v autě, zloději shánějí peníze na financování svého plánu, jindy anonymní oběti přestřelek tu dostávají podstatně víc prostoru a to všechno je samozřejmě namíchané s typicky zahlerovskou extrémní brutalitou a přestylizovaným násilím. Ani tentokrát to naštěstí nejsou samoúčelné nechutnosti a například celá scéna v bance, i když opravdu nekončí moc hezky, funguje spíš na té mrazivé úrovni než jako krvák. Zahler ani tentokrát nepracuje s násilím proto, aby bylo „hezké“, ale je součástí hry, součástí jeho světa a vyvrcholením dlouho a poctivě budovaného napětí. A jeho chladný a odměřený přístup k šílenostem, které se na plátně občas dějí, je popravdě o dost působivější než to, co by předvedl dejme tomu Eli Roth. 

Zahler ovšem ve své osobité variaci na zlodějské thrillery zvládá i chytře a docela drsně komentovat současnou politickou situaci a témata, jako jsou politická korektnost, média a ne úplně šťastná ekonomická situace hrdinů ze střední třídy, co se snaží dělat svou práci poctivě, jsou to v podstatě hodní lidé, ale systém s nimi tak trochu vyjebává. Ppředstaví hned několik hrdinů, z nichž málokoho si zařadíte mezi vyložené klaďáky. Respektive takhle – absolutní zlo se tu dá identifikovat velmi rychle a cítit k některým postavám byť jen minimální sympatie je prakticky nemožné. A pak tu jsou ti, kteří se pohybují na tenké hranici mezi dobrem a zlem. Vyložené hrdiny tu nenajdete, avšak ti, co jsou „mezi“, jsou všichni do jednoho dost zajímaví na to, abyste chtěli vědět, jak to s nimi skončí i abyste se až do konce filmu nedokázali stoprocentně rozhodnout, jestli by si zasloužili dožít se závěrečných titulků. A i když jim tu smrt třeba budete i trošku přát, jednání všech hrdinů je tu naprosto logické, pochopitelné a do značné míry obhajitelné. Někdy se prostě člověk ocitne v tak blbé situaci, že má jen blbá řešení…

Zahler potvrzuje, že umí napsat zajímavé hrdiny, vytáhnout ze svých herců maximum, i když je odmítá postavit před kamerou do situací, kde by museli přehrávat a vyloženě se divákům nutit. Všechno je to mrazivě opravdové, neosobní, někdy krutě ironické a strašně působivé. A ty skoro tři hodiny mi v kině utekly podstatně rychleji, než jsem čekal. Přesto jednu výtku mám. Dragged Across Concrete mi připadalo divácky o něco vděčnější. Díky většímu množství postav, doslovnosti a vlastně i trošku atraktivnější zápletce je Zahlerův třetí hollywoodský zářez trošku přístupnější. Už není nutné si ho „vysedět“ jako u Kostí a skalpu nebo Cely 99. K tempu a stylu klasických thrillerů má samozřejmě pořád daleko, ale přesto jsem měl pocit, jako kdyby Zahler chtěl jít divákům trošku víc naproti.

Přehrajte si trailer Tohle rozhodnutí respektuji, každý režisér asi chce, aby jeho dílo vidělo (a užilo si) víc lidí, přesto doufám, že tímhle směrem už nebude chtít jít dál. Ta mnohdy skoro až meditativní atmosféra jeho předchozích filmů, kde těch „dialogů o ničem“ a minimalistického herectví a režie bylo přeci jenom trošku víc, mi tu malinko chyběla. Vyvíjet se ovšem musí každý filmař a směr, jakým se Zahler možná zkouší vydat, mi nakonec žíly netrhá. Pokud vás zaujaly jeho předchozí kousky, dostanete od Dragged Across Concrete přesně to, co chcete. A pokud je neznáte, je tenhle thriller na první seznámení ideální.