Dávno předtím, než se za kameru postavili Sergio Leone, Clint Eastwood nebo Sam Peckinpah, a natočili filmy, které symbolizují western pro většinu dnešních diváků, tomuhle žánru vládnul John Ford. Za svoji padesátiletou kariéru stihnul natočit přes 140 filmů, mezi kterými najdete víc než 20 s jeho největším hereckým oblíbencem Johnem Waynem. Tyhle dvě filmové legendy daly vzniknout řadě klasik, žádná z nich ale nejspíš není slavnější a pro kinematografii důležitější, než Pátrači.

Příběh tvrďáka Ethana Edwardse, který se snaží vypátrat bandu Komančů a vyrvat z jejich spárů své dvě neteře, je archetypální story o muži, jenž svůj život přizpůsobil jedinému cíli. Sveřepě se žene za nejistým vysvobozením svých drahých a za pomstou úhlavnímu nepříteli, aniž by měl sebemenší potřebu svým společníkům naznačovat, co hodlá udělat v další vteřině. Přesně ví, proti komu stojí, a stejně si je vědom i toho, co všechno bude muset obětovat, aby dosáhl svého cíle. Ethan se tak proplétá nehostinnou, avšak malebnou krajinou divokého západu, a musí být vždycky o krok napřed před lumpy, od kterých přijímá cestovní rady, a zároveň si dávat pozor, aby příště nabíjel pušku z toho správného důvodu. Zkrátka utrápený hrdina jak má být, který však ve Fordových rukách dokáže hodně překvapit.

S přibývajícími minutami filmu totiž začíná být jasné, že Fordovi nešlo o to, natočit klasickou hru na odhodlanou kočku a nenáviděné myši. Hlavním tématem filmu jsou předsudky vůči indiánům (doma tomu říkáte rasismus), který Ethana z jisté části žene kupředu. Ford se v Pátračích (ne poprvé) pokouší dopátrat toho, z čeho vlastně vzešly problémy mezi bílým a rudým mužem, a ukazuje, že mohly být motivace obou znesvářených stran o něco složitější, než se mohlo zdát. Jisté napravení indiánské pověsti, o které se tu snaží, je hodně odvážné, z dialogů a vývoje příběhu se ale dají výborně vyčíst všechny argumenty. Nutno říci, že se tohle téma asi žádnému filmu té doby nepodařilo zpracovat lépe.

Pátrači Ford už poněkolikáté redefinoval žánr (zhruba každých deset let si prostě řekl, že už by to chtělo něco trošku nového…), zároveň do nich ale nacpal to nejlepší, co měl tehdejší americký film na skladě. Základem byl samozřejmě silný scénář, který se odrážel od pevných žánrových základů, dokázal se ale vyhýbat klišé a poskytl dostatečný prostor pro vývoj postav, které z příběhu nevycházely zdaleka takové, jaké byly na jeho začátku. To bylo podpořeno skvělými herci v čele s Waynem, Jeffreym Hunterem a Verou Miles, a také čtvrtou hlavní postavou filmu, jíž byl samotný divoký západ.

Síla Pátračů totiž netkví jen v pečlivě vysoustruženém příběhu, kdy drsnou výpravu za vraždícími maniaky doplňuje citlivá romance dvou odloučených duší a řada humorných situací. Jejich druhou hlavní devizou je Fordův vytříbený vizuální styl, mazlící se s rozlehlými pláněmi Monument Valley, ze kterého si už o pár let později půjčovali David Lean a Sergio Leone do Lawrence z Arábie a Tenkrát na západě. Následně přišli Lucas, Spielberg nebo Scorsese, a začali po svých filmech taktéž trousit větší či menší odkazy, které svoji pouť dozajista nezakončily ani v Tarantinových Hanebných panchartech.

Ať už tedy jde o záběry s otevřenými dveřmi, nádherné scenérie, ve kterých obloha a země nikdy nejsou půl na půl, nebo tragické východy slunce, odkaz Pátračů žije dál. Pokud byste měli od Forda vidět jediný film, volil bych tenhle, protože je divácky asi nepřístupnější. Nejlépe z něj nasajete tu pravou westernovou atmosféru, která se v dalších desetiletích začala pomalu vytrácet, a jak jistě víte, dnes už na ni v kinosále nenarazíte. Tak proč si ji nevykouzlit s vaší novou obří plazmou?