Režisér Sam Peckinpah byl divočák, který to v Hollywoodu neměl nikdy jednoduché. Jeho filmy byly brutální, machistické a depresivní. Časem si ho ale diváci našli a dnes je považován za klasika. Ve VIM už jsme se na pár jeho kousků podívali, avšak ten nejslavnější se do této rubriky dostává až nyní. Divoká banda je western, jenž naprosto čistě a dokonale ukazuje Peckinpahův styl. Styl, ve kterém nebylo místo pro čestného Johna Waynea ani málomluvného drsňáka Clinta Eastwooda.

Příběh skupiny psanců, kterým jednoho dne dojde, že Amerika je pro ně moc malá a že je jen otázkou času, než skončí s kulkou v zádech nebo na šibenici, prakticky postrádá kladného hrdinu. S těmi záporáky to ale také není jednoduché. Parta psanců pod vedením skvělého Williama Holdena utíká do Mexika, avšak právě tam časem zjišťuje, že dvacáté století už pro lidi jako jsou oni nemá místo. I když jsou Pike Bishop a spol prvotřídní parchanti, pro něž je zastřelení člověka stejně významné jako ranní čištění zubů, v příběhů plném pološílených Mexičanů, nelítostných lovců lidí a zrádců z vlastních řad to nakonec vypadá, že tihle masoví vrazi jsou vlastně poslední lidé, kteří si v sobě udrželi alespoň kousek cti a jednají podle nějakých zásad.

A podobně jako například v mnohem komornějším a osobnějším filmu Pat Garrett & Billy the Kid jsou tyhle zásady konfrontovány s onou nově nastupující érou. Záběry na stárnoucí drsňáky, kteří tváří v tvář politickým revolucím a moderní technice začínají chápat, že je čas to na tomhle světě zabalit, jsou jednoduše parádní. Peckinpah tyhle rebely, na něž svět už není zvědavý, vždycky uměl, ale v málokterém filmu se právě tihle rebelové světu postavili tak jako v Divoké bandě.

Závěrečná scéna, při níž se hrdinové prostě seberou a jdou zemřít s tím, že s sebou do pekla vezmou co nejvíc lidí, právem patří k nejzásadnějším momentům celé kinematografie. Přestřelka, při níž desítky lidí padají ve zpomalených záběrech na zem trháni na kusy s pomocí kulometu je zkrátka něco, z čeho prostě musí mít radost i ten největší pacifista. Pokud jste někdy přemýšleli o tom, kde John Woo hledal inspiraci pro svůj krvavý balet s pistolemi, nemusíte hledat dál. Sežeňte si Divokou bandu. Krutý, drsný a smutný western, jenž vám vleze pod kůži a zůstane tam ještě hodně dlouho.