Letošní téma romantických komedií? Dva souložící kamarádi se přesvědčují o tom, zda k sobě necítí něco víc. Asi netřeba opakovat, že hollywoodský romantický mainstream poslední dobou stagnuje. Pořád ti samí herci, pořád ty samé zápletky, pořád ty samé režijní postupy. Zkrátka strojová výroba ve svém nejhorším světle, z níž začínají padat čím dál tím větší zhůvěřilosti. Kam se řadí Hlavně nezávazně? Bohužel k těm filmům, kterým se můžete s klidem vyhnout.

Zatímco konkurenční Kamarád taky rád sbírá sympatie už od trailerů, upoutávky Hlavně nezávazně dávaly jasně najevo, že tahle kombinace je dost mimo. Za kamerou dávno vyšeptalý veterán Ivan Reitman (Krotitelé duchů!). Před ní čerstvě oscarová Natalie Portman s nepříliš oblíbeným Ashtonem Kutcherem. A okolo spousta známých tváří, které se buď drží televize, jsou za zenitem, nebo na svoji slávu teprve čekají. Mohlo to fungovat? S dobrým nápadem a scénářem možná.

Jenže v Hlavně nezávazně se prostě nikdo nesnaží. Všichni dobrovolně jedou na neutrál a příběh Adama a Emmy, kteří si to rozdávají tak dlouho, až se do sebe zakoukají, ze sedaček nijak nezvedá. Originalita proto pochopitelně nehrozí, a když už se objeví alespoň povědomý vtip nebo dobře známá dějová zákruta, je provedení tak prkenné, až to bolí. I hlášky, které docela fungovaly v trailerech, tady proletí bez jediného záchvěvu bránice. Reitman jako by úplně rezignoval na vedení herců a nechává je jejich repliky jen tak halabala odříkávat. Nejspíš v naději, že přijde zázrak a ony začnou fungovat samy od sebe.

To se však nikdy nestane a zhruba po čtvrthodince člověk pochopí, jak moc je zle. Nejen že jsou mu ukradení hlavní hrdinové, ale až na jedinou výjimku se míjí účinkem i všechny ostatní postavy. Z rádoby rozjetého Kevina Klinea jde akorát tak děs, Ludacris permanentně vypadá, že by byl nejradši někde jinde, a taková Lake Bell je vyloženě učebnicový příklad popletené chytračky, na kterou nechcete koukat už ani vteřinu. Přitom prakticky celá herecká sestava dokázala bez problému bavit v jiných filmech a těžko se věří tomu, že zrovna pod Reitmanovým dohledem si všichni vybírají svoje nejslabší chvilky.

Z Hlavně nezávazně tak vlastně vychází se ctí jen blonďatá sympaťačka Greta Gerwig, která začíná po právu dobývat Hollywood. Její postava vás po pár scénách začne zajímat mnohem víc než ta Natálčina a celou druhou půlku filmu budete trávit čekáním na to, kdy se zase objeví. Na nikdy nikoho neléčící doktorku v podání hlavní hvězdy se tu naopak kouká nejhůř, ať už je to kvůli tuně make-upu nebo kvůli tomu, že 90% času působí dojmem „netuším, jak mám v něčem takovém sakra hrát.“

Hrozivě roztahaný příběh proto jakž takž drží pohromadě jen Ashton Kutcher, který ho celý proběhne se svým trademarkovým pohledem číslo 5 – bezstarostný hezounek, který je největší dobrák na světě. Dost podobnou postavu si zahrál už v loňské týmové romanci Na sv. Valentýna a je vidět, že ho tyhle role prostě baví. No proč ne, ale zatím se nikomu nepovedlo kolem jeho oblíbené postavy zkonstruovat alespoň nadprůměrnou jednohubku.

I na tohle označení totiž kouká Hlavně nezávazně z pěkné dálky a nebýt jediné scény, ve které Kevin Kline zapne svoje herecké schopnosti a na minutu vás vytrhne z letargie, neměl by tenhle film vůbec žádný smysl. Tedy on ho nemá ani takhle, ale když vyjdete ze sálu s pocitem, že by tenhle veterán měl ještě dostat pořádnou šanci, alespoň na chvilku to zastře rozhořčení nad tím, že jsme stále na mrtvém bodě. Předvídatelnost, laciný eRkový humor, mdlé výkony za kamerou i před ní. Kdy už přijde vykoupení?