Navzdory podivně působícímu traileru jsem nepřestal věřit, že se Jan Prušinovský ve svém novém filmu nevydal cestou pitvořivé řachandy, nýbrž že do ranku buranské komedie dokáže přispět podnětně rozpracovanými sociálními motivy. Právě na tom je koneckonců postavena velká část jeho tvorby – MOST! i Okresní přebor fungovaly nejen jako nekončící studnice hlášek a bizarních postaviček, ale i chytrý společenský komentář k často přehlíženým fenoménům na okraji české společnosti. Grand Prix však takovým nárokům dostát rozhodně nedokáže a řadí se kamsi k Prušinovského prvotině František je děvkař – tedy k tomu nejslabšímu, co držitel čtyř Českých lvů dosud představil.

Filmu bezesporu uškodilo, že se jeho realizace kvůli covidu výrazně protáhla. Původně se měl točit už na jaře roku 2020, z pandemických důvodů došlo k odkladu o celý rok kvůli termínu konání Velké ceny Španělska Formule 1 (což nakonec působí jako poměrně zbytečné rozhodnutí, ale co už). Následně se covid promítl i do postprodukce a dotáček, a tak se snímek do kin dostává až nyní. Proč je to ale problém? Během posledních dvou let jsme mohli vidět snímky jako Láska pod kapotou anebo Tři tygři ve filmu: JACKPOT, s nimiž má Grand Prix až příliš mnoho společného; a bohužel se více podobá tomu druhému než prvnímu. V triu hlavních postav navíc figurují hned dva ze Tří tygrů, podobný je i rámcový příběh a naneštěstí též leckteré zdroje humoru.

Grand Prix: FOTOGALERIE

O největší porci zábavy se má starat Štěpán Kozub, čehož ale opět dosahuje pomocí šišlání, pitvoření a kulometné palby nesouvisejících slov. Ztvárňuje Štětku, bezskrupulózního kriminálníka, jenž se živí primárně kradením vozů a následným přeprodáváním jejich dílů. Je mu věnován hned první záběr filmu, což hned zkraje upozorňuje na fakt, že si tato z principu vedlejší postava ukousne až příliš velký prostor – a to navzdory její neochotě ke změně či existenci vlastností, jež by mohly diváka více zajímat.

Se Štětkou se tak trochu proti své vůli přátelí Roman (Kryštof Hádek), oficiálně hlavní postava příběhu. Má mladou manželku Ivetu (Anna Kameníková) a společně s jejich třemi malými chlapci žijí v karavanu. Roman měl zamlada potenciál úspěšné kariéry v autokrosu, kvůli několika nešťastným rozhodnutím však skončil jako provozovatel pochybného autobazaru a „spolupracovník“ Štětky, s nímž se potkal ve vězení.

Trio antihrdinů uzavírá Emil v tlumeném podání dalšího z Tří tygrů Robina Ferra. Emil je Romanovým bratrancem, má zřejmě nediagnostikovaný Aspergerův syndrom a jeho hlavní a jedinou vášní jsou auta. V amatérských autokrosových závodech opravuje vozy, které ledabylý Roman zničí, a sní o velkém světě automobilových závodů. Právě Emil dá dění do pohybu díky tomu, že vyhraje lístky na závody Formule 1 v Barceloně. Trochu nerad s sebou bere Romana a velmi nerad (a především nevědomky) i Štětku, přičemž tito dva (rovněž nezáměrně) ukradli velké množství peněz místnímu zemědělci/mafiánovi, který za triem tupců posílá své ranaře polského původu.

Všichni navíc bydlí v severočeském Cvikově, což je Prušinovským opakovaně tematizováno. V sudetském maloměstě překypujícím chudobou a zmařenými sny se zná každý s každým, na což dohlíží dobrácký policista Holeček (Marek Daniel) zaučující mladou a stále ještě agilní strážnici Bíkovou (Eva Hacurová). Ta vyšetřuje ztracené auto důchodce Nováčka (v sympaticky nepříjemném podání Miroslava Donutila), do čehož jsou postupně zapleteny všechny zmíněné postavy včetně prostořeké místní feťačky Jindřišky, energicky uchopené Tatianou Dykovou.

V některých momentech je skutečně obdivuhodné, jak se Prušinovskému podařilo vytvořit chytlavé a přitom logiku zcela nepopírající situace, propojující trojici podivínů cestujících Evropou, rurální gangstery i cvikovské strážníky zaměstnávané nevrlým důchodcem. Těchto scén je však přece jen poskrovnu a většina více než stominutové stopáže si vystačí s něčím mnohem banálnějším.

Hlavní postavy si téměř neustále nadávají, křičí a vytvářejí situace, aby se na sebe mohly zlobit. Mnoho zábavy z toho ale neplyne, a tak vyprávění zabíhá do nikam nevedoucích epizodek – jako třeba když Štětka ve Francii balí místní číšnici, což má být vtipné díky tomu, že se s plnoštíhlou ženou hovořící cizím jazykem není schopen domluvit. Vypadá to, jako by se scénář až příliš spoléhal na charisma ústředních herců, ti však nemají co hrát.

Zatímco Kozub opět testuje hranice mimických schopností svého obličeje, Ferro dává vzpomenout na svou minimalistickou roli Mojmíra (oceňuji) ze Tří tygrů a Hádek předvádí uvěřitelnější kreaci na způsob jeho předchozí spolupráce s Prušinovským v Kobrách a užovkách. Minimálně on má přitom díky nečernobílé historii nakročeno k zajímavému vývoji – k tomu však nedojde u žádné z postav. Nikdo není na konci nositelem jakéhokoli poselství či katarze, a tak pouze sledujeme vrstvení banálních a buranských sekvencí, než horko těžko doklopýtáme do finále.

Přehrajte si trailer To se mimochodem objeví poměrně zničehonic a než si divák stačí uvědomit, že už sleduje poslední akt směřující k završení příběhu, objeví se titulky (k nimž jsou navíc promítány nepovedené a vystřižené záběry). Zatímco úvod filmu ještě obsahuje určitý potenciál a hlášky jako „střízlivej nezrychlim“ či „závodní okruh je prostě jen asfalt v poli“ diváka příjemně navnadí na další Prušinovského sociálně laděnou zábavu, další průběh už podobných kvalit nabízí o poznání méně. Přesto nepřestáváme hledat něco víc – jméno autora k tomu však vybízí mnohem víc než samotný film. Tentokrát totiž vykreslení sociální mizérie bohužel k ničemu hlubšímu než k vysmívání se spodině a občasnému rýpnutí do neschopnosti či neochoty policie nevede.