Fanoušci Formule 1 si na nedostatek zábavy se svou oblíbenou vysokooktanovou kratochvílí nemohou stěžovat. Po přece jen trochu méně atraktivních letech na počátku minulé dekády se podařilo popularitu slavných závodů nakopnout mimo jiné ceněnou netflixovskou sérií F1: Touha po vítězství, která letos už sedmým rokem mapuje dění v nejdražším závodním kolotoči. Vznikl také dokument i hraný seriál o Ayrtonu Sennovi, do zemitějších 70. let se vraceli oblíbení Rivalové a ti, kteří už viděli všechno ostatní, mohli dát šanci i dvě dekády staré (a nepříliš zdařilé) Formuli! se Stallonem. Celovečerák z aktuálního prostředí Formule 1 tu však nějakou dobu nebyl, s čímž se před pár lety rozhodla něco udělat velmi silná sestava.

Ta čítala legendárního hitmakera Jerryho Bruckheimera, před kamerou i za ní stále charismatického Brada Pitta a také duo Joseph Kosinski a Ehren Kruger, kteří s pokračováním Top Gunu před pár lety dobyli Hollywood. Na dostatečnou odbornost měl dohlížet sedminásobný šampion Lewis Hamilton a do rozmáchlého rozpočtu leccos přisypal i štědrý Apple. Zní to jako ideální podmínky k tomu, aby se nic nemohlo zkazit, že?

F1: FOTOGALERIE

No a ono se taky nic nezkazilo, ačkoli mnohočetný dohled snímek poněkud vykastroval o jakékoli potenciálně překvapivé momenty či neočekávaná směřování příběhu. Obří budget, pohybující se zřejmě někde mezi dvěma a třemi stovkami milionů dolarů, se podepisuje nejen na velkoleposti audiovizuální složky, ale i na zřetelné opatrnosti; a spolupráce s organizací FIA, pořadatelem závodů Formule 1, rovněž neumožňuje jakékoli přemítání nad sportswashingem či neekologičností. A tak se pneumatiky vyměňují v překotném tempu, statisíce dolarů za opravy poničených monopostů se vyhazují oknem a usměvaví šejkové z Abú Zabí předávají trofeje vítězům, jako by nic z toho nemělo nezanedbatelnou pachuť.

Jistě, bylo by extrémně naivní od velkorozpočtové hollywoodské podívané očekávat sociální uvědomělost, avšak přehlídka tvůrčích klišé a stokrát viděných rozhodnutí dává publiku v momentech, kdy se nezávodí, dostatek času na přemýšlení, čemu všemu se tvůrci zjevně chtěli vyhnout. Výsledek tak působí jako dvouapůlhodinová reklama na pozlátko kolem světa F1 či emotivnější a hluboce lidskými příběhy okořeněnější doplněk k seriálu Touha po vítězství.

O čem ale tohle masivní promo motoristického sportu (alespoň navenek) je? Hlavní hrdina se jmenuje Sonny Hayes, ale na tom nezáleží, jelikož jde o klasickou postavu Brada Pitta, kterou hraje Brad Pitt. Sonny je tudíž stárnoucí, ale stále šarmantní a okouzlující hejsek, který působí suverénně až arogantně a zachovává si mladickou drzost. Setkáváme se s ním ve chvíli, kdy svou odvahou i řidičskými schopnostmi ovládne vytrvalostní závod sportovních aut na okruhu v Daytoně, nabídku k pokračování však odmítá a jako samotářský kovboj míří zase o dům dál. Navíc je bývalým talentovaným pilotem formulí, jenž ale kvůli těžké havárii (a samozřejmě i bolístkám z dospívání) nikdy nedokázal svůj potenciál naplno rozvinout.

Na sklonku kariéry jej nečekaně osloví jeho dávný kamarád s příznačným jménem Cervantes (hraný Javierem Bardemem), toho času majitel úsměvně neúspěšné stáje F1. Potřebuje totiž Sonnyho zkušenosti k mentorování Joshuy, mladého, avšak neopracovaného řidičského diamantu. Mladíkovi s tváří Damsona Idrise sebevědomí nechybí, a to navzdory absenci úspěchu na výsledkové listině; je tudíž jasné, že se Sonnym absolvují generační spor, během něhož si budou tito dva kohouti závodící na jednom asfaltovém smetišti opakovaně okopávat kotníky.

V jádru je však spojuje láska k závodění, a tak je nabíledni, že po sérii špičkování, v němž má navrch občas jeden, jindy druhý, musejí přijít na kouzlo týmové spolupráce. Dalo by se říct, že tu chybí relevantní záporák či aspoň důstojný soupeř na trati – oba muži musejí hlavně překonat své osobní nedostatky a stát se tak lepšími závodníky i lidmi. Vypravěčský konzervativismus podtrhuje i přítomnost dvou ženských postav, které v souladu s bruckheimerovskou devadesátkovou logikou musejí být buď milenkami, nebo pečujícími maminkami. Agenda vrcholové inženýrky v podání Kerry Condon tak má jen minimum prostoru, což ale nakonec v rámci toho, oč se film snaží, dává vlastně smysl – je jasné, že snímek z tohoto prostředí cílí hlavně na fanoušky pomyslných nejrychlejších rakví světa, kteří ambivalentní postavy a nečekaný vývoj příběhu přece jen nepotřebují.

Namísto toho si vystačí s burácením motorů, strhujícím střihem závodních pasáží a vtahující atmosférou formulových klání, jež velmi čitelné emoce v příběhu ještě umocní. A právě toho se příznivci také dočkají. Pár rockových klasik z úvodu časem vystřídají modernější vypalovačky, a hlavně zuřivé dunění Hanse Zimmera, působivě podbarvující závodní akci. Ta s oblibou využívá imerzivních záběrů z kokpitu či švenkování kamery připevněné na monopost a ani v dynamicky stříhaných momentech neztrácíme přehled o tom, kdo, koho a jak se zrovna snaží předjet. Ve vyhrocených chvílích se daří představit situaci s jasným cílem (tedy zdali se podaří v daném závodě dosáhnout úspěchu, či nikoli), a ačkoli je samotný příběh velmi rutinní, jednotlivé dramatické situace na okruzích fungují výborně – a v prostředí kina dvojnásob.

Přehrajte si trailer Takže, pointa recenze je vcelku jasná. Tato podoba F1 je především fungující reklamou na skutečné závody, stavící na osvědčených vypravěčských principech, jejichž zastaralost není díky charismatu Brada Pitta až tak protivná. Kosinski s Krugerem prostě vyměnili Cruise a stíhačky za Pitta a formule a výsledkem je podobně neurážlivá popcornovka, která dokáže pohltit nejen fanoušky závodění – i diváci kolotočem F1 dosud nepoznamenaní totiž díky dostatečnému vysvětlování pravidel pochopí, oč se v daných okamžicích hraje (a také jak jsou zdánlivě velmi přesná pravidla ohebná). A na tyto strhující závodní momenty se nakonec na rozdíl od zaměnitelného příběhu vyplatí vzpomínat.