Pro filmy Šimona Holého mám slabost. Stále mladý filmař totiž opakovaně dokázal, že i s minimálním rozpočtem a v obtížných podmínkách dokáže dát dohromady nikoli bezchybné či přelomové, ale poutavé a nápadité tvary, jež na poli tuzemské kinematografie jinak chybí. Ze zpětného pohledu to nejvíce platí pro debutová Zrcadla ve tmě, ale i pozdější tituly A pak přišla láska... a Hello, Welcome zvládly guerillové podmínky svého vzniku sympaticky obejmout. O to větší očekávání budila dosud nejambicióznější a dlouho vznikající Chica Checa.

V rozhovoru před karlovarskou premiérou Holý reflektoval, že queer tématům není česká kinematografie příliš nakloněna. Stále převažují stereotypní zobrazení gayů coby komických postaviček či smutných lidí s neradostnými životy. I proto chtěl filmař přinést něco odlehčeného, optimistického a diváčtějšího, což se v případě novinky rozhodně potvrdilo.

V ní sledujeme stárnoucí Zdenu, poněkud osamělou pošťačku žijící v neprakticky velkém domě na vesnici. Nepříliš úspěšně se snaží udržet kontakt se synem Lukášem, který si našel domov ve Francii. Zdena nemá příliš ponětí o tom, jak Lukáš vlastně žije, což se má ale brzy změnit – mladík se totiž vrací do rodného domu kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu babičky, ležící v nemocnici. Seniorčino svérázné přání pak nastartuje řetězec událostí, během něhož se musí Zdena vyrovnat s něčím do té doby nemyslitelným – totiž že její syn je gay a navíc se živí jako drag queen.

Zdánlivě odvážné, nesamozřejmé a pro nemalou část naší společnosti stále třaskavé téma je podáno velmi civilním, dalo by se říct až přehnaně opatrným způsobem. Z vypravěčsky i stylisticky uhlazeného zpracování vystupuje snad jen místy přehnaně expresivní herectví Pavly Tomicové, jejíž povětšinou zdařilé interakce s Janem Cinou jsou přitom hlavní devizou celého snímku. Za oči i uši občas zatahají podivně deklamované dialogy či nepřirozený střih, velkou většinu uměřené, hodinu a půl dlouhé stopáže se však jedná o formálně dosud nejprofesionálnější Holého film.

„Asi to máš těžký, co? Všechny ty řeči a předsudky…,“ litují mladé obyvatelky Zdeniny vesnice Lukáše a zcela nereflektovaně se přitom podílejí na tom, proti čemu zdánlivě brojí – totiž vyčleňování gayů z „běžné“ společnosti. Upřímně si netroufám hodnotit, zdali se v současné době takové dialogy v menších obcích ještě skutečně odehrávají a nakolik jde (podobně jako v případě neustálého pojídání rohlíků se šunkou) o zjednodušující stereotyp, který je divácky snadné pochopit a přijmout.  Podobné momenty se tak podílejí na feel-good atmosféře, již je snímek prostoupen a která umožňuje se na jeho děj naladit i bez jakékoli předchozí zkušenosti s tématem. Vyznavače nové vlny zase mohou potěšit aluze na Intimní osvětlení či Formanovy vesnické zábavy, naprostá většina stopáže je však vyplněna efektivním a konvenčním vykreslením vztahu mezi matkou a synem, který je podroben zatěžkávací zkoušce.

Přehrajte si trailer Z novinky se tudíž zdá, že se Holý větších tvůrčích možností trochu zalekl a překvapivě vsadil na větší jistotu, než by se od dosud spíše alternativního filmaře čekalo. Jistě, stále je v centru téma, které je z pohledu tuzemského mainstreamu vyloženě okrajové, jeho uchopení se však jeví velmi konvenčně. Možná jde o nutné zlo k tomu, aby se queer lidé a jejich (jakékoli) životní volby dařilo mezi většinovou společností demytizovat a zahrnout do širší normy. Podívejte se, i obyčejná pracující žena z venkova může vycházet se svým gay-&-drag-queen synem! Opravdu není vyloučeno, že se Chica Checa časem ukáže jako důležitý milník v akceptování queer komunity, jako dramatický film pro diváka, jenž není v tématu osobně zainteresován, však nakonec představuje poněkud okoukanou podívanou.