V šedesátkách tu vznikaly neskutečné věci. Osobně za ta nejzajímavější považuji díla od triumvirátu Forman-Passer-Papoušek, jejichž filmy mají obrovskou výpovědní hodnotu i po padesáti letech. Intimní osvětlení vzniklo jako celovečerní debut Ivana Passera a svou civilností připomíná českou tvorbu Miloše Formana, na rozdíl od něj ale klade mnohem větší důraz na poetickou formu.

Téměř každý obraz je kompozičně propracován a kamera sleduje buď esteticky útěšné celky, nebo trapností nabité detaily. V propojení nekompromisního a nadčasového obsahu s možná nezáměrnou, ale o to působivější filmovou estetikou Passer nad svými oběma přáteli vyniká. Výklad Intimního osvětlení je ovšem složitější než kritika maloměšťáctví a nahláškovanost trilogie o Homolkových nebo Hoří, má panenko, zřejmě proto není Passerova prvotina mezi širokou veřejností tolik adorována.

Normálně bych něco napsal o příběhu, ale dramatický oblouk se tady rozhodně nekoná. Pár z Prahy přijede navštívit jednu rodinu na venkov. Zúčastní se pohřbu, popijí, zvládnou nějaké ty trapné společenské situace a připravují se na společný koncert. Jak říkám, nic se prostě neděje. Jenže právě v téhle příběhové prázdnotě se může ukázat i stav doby, kterou chtěl Passer zachytit. Mladou generaci, která nechápe pokrytectví starších a otevřeně se mu vysmívá, zastupuje krásná Věra Křesadlová a je to právě ona, kdo do stojatých vod vesnické rodinky vnáší děj. Jako bychom zde snad cítili i společensko-politický podtext, že?

Ivan Passer stvořil dílo, ke kterému je dobré se jednou za čas vrátit. Chce tu správnou náladu, není to přímočará zábava, která člověka potěší vždycky (zdravím Bruce Willise). Ale ve chvílích existenciálního prázdna, kdy život nedává smysl a nic se zdánlivě nedaří, přijde vhod právě Intimní osvětlení. Krystalicky a nekompromisně totiž ukáže, že tohle jsou úplně běžné pocity, s nimiž se lidé vypořádávají odnepaměti. A obvykle nějakým jednoduchým způsobem, protože jinak to umí jen málokdo – a tak se koukáme po holkách (či klucích), těšíme se na dobré jídlo a utápíme všednost v pivu a banalitách. A je to vlastně špatně? Intimní osvětlení nechce dávat odpovědi, ale v kladení otázek je špičkou celé československé kinematografie.