Režisér, scenárista, skladatel a obecně nesmírně talentovaný tvůrce Šimon Holý, jehož jméno je v české kinematografii potřeba sledovat, přináší další počin. Ten si svou premiéru odbyl na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, což je poněkud paradoxní vzhledem k tomu, že se celý odehrává na filmovém festivalu v Karlových Varech, kde byl během loňského roku v pár dnech natočen. Holý jím uzavírá jakousi volnou trilogii, která se zabývá převážně vztahovostí a obdobím před tím, než jeho hrdinky zažijí nějakou podstatnou životní změnu. 

Volný děj sleduje tři herečky v různé fázi sbírání slávy. Všechny se blyští na instagramu, kde lačně pokukují po nových sledujících a snaží se "být vidět". Jedna z nich ve Varech bude mít premiéru svého filmu, od něhož má velká očekávání, druhá je herečkou, které vychodili cestičku slavní herečtí rodiče a třetí se snaží ulovit jakoukoliv roli, neboť za sebou má pouze jeden film a nekonečný seriál. Každá z nich má svůj způsob, jak se snaží ukotvit v divokých vlnách českého filmu a všechny mají s ostatními českými herečkami společné to, že chtějí dostat roli v chystaném snímku, okolo nějž panuje pěkný šum. Tak jedou do Varů, kde toho během jedné noci spoustu zažijí.

Hello, Welcome: FOTOGALERIE

Holý zůstává ve svých zajetých kolejích a předkládá divákovi intimní a pod povrchem plynoucí příběh, jehož cílem je zobrazení určitého vztahu. To vše je ale zabalené do sociálního komentáře, neboť mladý angažovaný režisér chce patrně nechat své postavy vyjadřovat se k důležitým tématům, která hýbou společností. V tomto případě jde převážně o faleš, umělost sociálních sítí, nepotismus nebo kamarádšofty. A byť nejde o primární motiv filmu, Holý v něm zůstává nejsilnější a volí k promluvách o těchto tématech vhodné postavy i prostředky. Formálně jde převážně o sledování světa skrze stories třech kamarádek, scenáristicky o dialogy či small talky naplněné falší a snadno postřehnutelným pocitem, že tady je něco špatně. 

Režisér, který k filmu sepsal scénář i zkomponoval hudbu, opět volí výraznou formální stránku, která přidává příběhu na realističnosti. Nejinak tomu bylo u skvělých Zrcadel ve tmě, potíž je nicméně v tom, že to, co u zmíněného filmu dříve výborně fungovalo, tu působí ztraceně a odtrženě od reality. Zatímco s hlavní hrdinkou Zrcadel bylo extrémně snadné se ztotožnit, neboť z jejích úst padaly skvělé monology a promluvy definující současné vztahy, s jednou z hrdinek Hello, Welcome, která má opět tvář Dolákové, se ztotožnit prakticky nejde. A platí to i o jejích dvou kolegyních. 

Sám přemýšlím nad tím, proč tomu tak je. Devíza předcházejících Holého filmů, tedy scénář a lidské postavy s uvěřitelnou vztahovostí, tady působí nepravdivě a až příliš odtrženě od reality. Byť se ocitají až v modelových situacích, které jsme všichni nesčetněkrát zažili (noční rozmluva na balkoně, náhodné setkání s někým, s kým nevíme, jestli už jsme se představovali, nebo ne), nelze se na ně naladit. Možná je to dějovým zasazením, které si bere na paškál hlavně poměry v české kinematografii, k čemuž velká část běžného diváctva nemá šanci přičichnout. Zároveň výkony Elišky Soukupové a Sáry Venclovské nepůsobí tak jistě jako například u předchozího filmu A pak přišla láska... Zdá se, že zahrát přirozenou situaci, která by měla vycházet z každodenních interakcí, je náročnější než vystřihnout běžnou scénu českých filmů. Pocit falše, který tvoří jednu z páteří filmu, je tak bohužel vyvolán nejen scénářem, ale i výkonem dvou hereček.

Výkon Aleny Dolákové ovšem zůstává pevný a sebejistý. Talentovaná herečka se naopak v přirozených situacích evidentně cítí dobře a opět podává trefný výkon, který potvrzuje, že tuhle umělkyni bychom rádi vídali častěji. Byť se její projev může něčím zdát nepříjemný a provokativní, v hlavě z filmu zůstává nejdéle. 

Zásadní problém Hello, Welcome tak tkví v tom, že primární motiv není dostatečně silný. S herečkami je přes známé situace dost těžké se ztotožnit a nevyhnutelně se tak dostavuje dojem, proč bylo potřeba pojednávat zrovna o tak konkrétním tématu, jakým je snaha hereček uplatnit se v české kinematografii. Přes odlišné vnější atributy pak promluvy hlavních hrdinek v jádru vždy působí stejně a nedostavuje se tak téměř žádná scéna, která by byla silná. V tomto ohledu vyčnívají některé vedlejší postavy, které mají náběh k tomu, aby posílily ústřední téma. Vyjma prvního kamioňáka, který dá vzniknout asi nejsilnější scéně celého filmu, ale tyto interakce většinově opět vyšumí do ztracena, aniž by bylo předáno cokoliv silného.

Přehrajte si trailer Holému se tak bohužel nepodařilo navázat na podnětnost a sílu předcházejících snímků, kde bylo díky povedenému scénáři velmi snadné se s postavami ztotožnit. Repliky i celé interakce působí nastavovaně a nemají zdaleka takovou údernost ani potenciál oslovit diváka. Legitimní rozhodnutí nedopřát hrdinům katarzi a představit spíše jakýsi nádech ke změně skrze sevřený vztah, které je režisérovi vlastní, tu ale tentokrát jen podtrhuje vyprázdněnost díla, které mělo mnohem větší potenciál.