Dojmy z Času jste si mohli přečíst včera tady, teď si Shyamalanův nejnovější snímek přiblížíme trochu víc. Padesátiletý režisér byl na začátku své kariéry velkým objevem, po filmech Šestý smysl nebo Vyvolený bychom mu nejspíš svěřili cokoli. Jenže záhy se celkem rychle ukázalo, že sázka na obří zvraty nemůže vycházet donekonečna, a že s přibývajícím sebevědomím tvůrce začíná maličko zapomínat na některé základy. Jako například srozumitelný scénář, v němž se divákovi nemusí každých pět minut vysvětlovat expozice, nebo sympatické hlavní postavy, kterým člověk rozumí a jejichž jednání dává v příběhu smysl. Tyhle problémy bohužel trápily většinu jeho následujících filmů, a vrátil se k nim opět po vykoupení s hororem The Visit a thrillerem Rozpolcený.

Skleněný byl – a nemyslím si, že je třeba se za to omlouvat – velké peklíčko. Pro mě osobně vážně jeden z nejhorších filmů za poslední roky. I tak jsem si ale po trailerech na Čas říkal, že snaživému Indovi dám znova šanci. Na Apple TV+ má ostatně chválený seriál Servant, třeba se tak přece jen zase jednou vrátil ke své staré formě. Spoiler – nevrátil.

Čas se točí okolo pláže, kde lidé rychle stárnou. Tuhle premisu prozradil už trailer, ale i kdyby se tak nestalo, vám by ve filmu došla po pár minutách. Hlavním postavám to dojde třeba tak po půl hodině. A to je jenom první z dlouhatánské řady dalších, daleko zásadnějších problémů.

V samotném středu stojí na první pohled normální rodina. Teprve později se dozvídáme, že matka (Vicky Krieps) má rakovinu a se svým mužem (Gael García Bernal) se chtěla rozvést. Exotická dovolená tak měla být jakousi útěchou dětem, aby jim pak následná novina nepřišla tak smutná. Shyamalan si v prvních minutách navíc dává záležet, aby divák o každé postavě věděl co nejvíc. Například že mrzout s tváří Rufuse Sewella je lékař, ten týpek ze Ztracených je zdravotní bratr, jeho žena pro změnu psycholožka, co říká takové ty věci, jako „pojďme si promluvit o tom, co nás trápí“ apod., nebo že v hotelu je taky pán, co je policista. Hm, jestlipak to později nebude důležité.

Stejně tak režisér z nějakého důvodu nechává postavy spoustu věcí opakovat. Vedle výše zmíněných povolání tak několikrát zazní, že když lidé půjdou támhle mezi skály, omdlí. Nebo že s dětmi je něco v nepořádku. Děti vypadají nějak jinak. A jakmile pak přestanou postavy něco opakovat, začnou pro jistotu zase doslovně vysvětlovat. Například že tohle je rez, a když se vám dostane do těla, je to jako jed a nejspíš umřete. Z popisu to možná tak nevyzní, při sledování to ale opravdu bolí a působí, jako by si Shyamalan o divácích myslel, že jsou buď slepí, nebo úplně tupí.

Ale budiž, bizarní dialogy stranou. Zápletka se záhadnou pláží, na níž lidé rychleji stárnou, a kterou podle všeho nelze nikudy opustit, pochází ze starého francouzského komiksu Sandcastle. Jenže s komiksem, jenž je spíš existenciálním hororem o nevyhnutelnosti smrti, a který nikdy tak úplně nevysvětlí celou záhadu okolo času, má však film opravdu společnou jen tu premisu. Shyamalan svůj snímek žánrově neukotvil ani do hororu, ani do metaforického dramatu, ani tak úplně do nervydrásajícího thrilleru. Místo toho je Čas kombinací toho všeho, kde ale nic nefunguje tak, jak by mělo. Nikdy se nebudete bát, rozhodně vás to nedonutí přemýšlet o tom, co děláte s vašimi životy, a že by to bylo počas sledování nějak napínavé, to se taky říct nedá. Ano, zvratů se tam stane hned několik, většinu tedy prozradily už ukázky, ale i tak jsou to pokaždé zvraty laciné, průhledné a mnohdy i nesmyslné.

Což o to, že řemeslnou stránku má film skvělou. Několik scén šikovně využívá kamerových švenků, jindy si zase režisér pohraje se zvukem, a díky konstantnímu posouvání děje se nemáte šanci příliš nudit. Stejně tak vás nebudou urážet ani herecké výkony, ačkoliv to občas vypadá, že ani samotní aktéři příliš netuší, o co vlastně režisérovi s tímhle scénářem jde. Proto někteří hrají v naprosté panice, zatímco jiní jen zmateně zírají kolem sebe, aniž by toho příliš řekli. Tenhle bizarní kontrast navíc doplňují logické díry i hodně líný konec, který je na poměry předchozímu dění a vlastně i předchozí režisérovy tvorby snad tím nejobyčejnějším možným vyústěním, jaké tu šlo vymyslet. Je to možná paradox, ale asi bych k tomu filmu byl mnohem víc shovívavý, kdyby to šílenství celou dobu někam gradovalo, spíš, než aby se tvůrce snažil vše krkolomně vysvětlit. 

Přehrajte si trailer Nicméně budeme fér. Je to sice blbé, ale není to zdaleka to nejblbější, co kdy Shyamalan natočil. Rozhodně to nebylo tak ubíjející, jako třeba Skleněný. Tam sice hrály velkou roli nějaká očekávání, ale Čas opravdu dojíždí jen na nedotaženou, nebo možná špatně uchopenou premisu. Buď se mělo jít více cestou předlohy, nebo měl scénář vsadit na paranoiu a postupné šílení z takového místa. Takhle jsme někde uprostřed mezi špatnou epizodou Ztracených, a ještě horší epizodou Black Mirror. Jinými slovy nemrhejte vlastním časem, a raději si do kina zajděte na Rozhněvaného muže nebo si předplaťte ten Apple TV+. Shyamalanovi se tam údajně daří, a jako bonus dostanete Teda Lasso.