Guye Ritchieho máme odjakživa spojeného s filmy, pro které se hodí přívlastek „dravé.“ Ať už točí gangsterku, historickou fantasy, adaptaci komiksu s Sherlockem Holmesem nebo hranou disneyovku, výsledky obvykle neskutečně šlapou, jsou audiovizuálně nápadité a agresivní takovým způsobem, že většina hollywoodské konkurence jen stojí opodál a čučí. U Rozhněvaného muže jakoby si ale Ritchie řekl, že tohle už zvládá levou zadní a že by nebylo od věci zkusit to trošku jinak. A ideálně bez kompromisů, což může být paradoxně i největší problém jeho novinky. 

Patrick Hill nastupuje do bezpečnostní firmy v Los Angeles, která se specializuje na převozy velkých částek peněz. Testem projde plus mínus průměrně, stačí to ovšem na to, aby nafasoval uniformu, zbraň a přezdívku H. Není to zrovna sympaťák. Nemá moc potřebu družit se s kolegy a vypadá to, že chce jen dělat svou práci a na konci měsíce odejít domů s výplatou. Pro svoje parťáky je velkou záhadou a tak mu to i vyhovuje, když však při jedné z rutinních cest jeho dodávku přepadnou, ukáže se, že H. umí víc, než si kolegové mysleli. A partu nepříliš schopných gangsterů zlikviduje nejen bez mrknutí oka, ale i bez jakýchkoliv emocí. Za maskou chladného a nepřístupného samotáře se schovává někdo, kdo má pár nehezkých tajemství. A jeho kolegové by možná spali podstatně klidněji, kdyby se v jeho minulosti nerýpali…

Rozhněvaný muž: FOTOGALERIE

Rozhněvaný muž je film, na jaký se špatně píše recenze, protože je potřeba vykecat pár věcí, které si člověk užije víc, když o nich neví a prostě vyrazí do kina. Takže jestliže o novince Guye Ritchieho a Jasona Stathama nic nevíte, zaujaly vás trailery a alespoň malinko vás láká, prostě přestaňte číst a běžte na ni. Dál už to totiž bez prozrazení několika vcelku zásadních prvků nepůjde. 

Popis děje z druhého odstavce může naznačovat, že Rozhněvaný muž je prostě další klasický revenge flick ve stylu „někdo mi ublížil a já chci pomstu.“ A ono to tak do značné míry je, protože prokouknout o co v příběhu jde a k čemu směřuje, nakonec není vůbec složité. Jenže Guy Ritchie a scénáristé Ivan Atkinson a Marn Davis, kteří psali i Gentlemani, si toho jsou moc dobře vědomi. A povedlo se jim z toho udělat výhodu. Vsadili totiž na nechronologické vyprávění, takže po úvodní čtvrtině, kdy se hlavně nasává atmosféra a H. tu vystupuje jako tajemný muž, o němž se nic nedozvíme, dokud nesáhne po pistoli, přijde obrat. Z Rozhněvaného muže se stává temná gangsterka, která na poměrně malém prostoru dovede vykreslit minulost hlavního hrdiny, motivy pro jeho jednání, charakter a dokonce mu dát jakousi až „nadlidskou auru“, díky níž začne působit jako zosobnění pomsty. A to jsme teprve v půlce…

Ritchie si díky zcela rozdílně pojatým kapitolám dovede diváky skvěle povodit a vy budete s nadšením čekat, co dalšího se dozvíte o H., o jeho světě, minulosti, důvodech, proč se přidal k bezpečnostní agentuře i o jeho cílech. Zatímco v první části stojí hlavní hrdina ve středu dění, v té druhé dostávají víc prostoru jeho parťáci a spolupracovníci a jejich očima vidíme, co je Patrick reálně zač a že ke klasickému pomstychtivému hrdinovi z ranku Neesona nebo Bronsona má daleko a mění se ve fascinující osobnost. A to především díky stylu vyprávění. Samotný Statham hraje stoicky klidného profesionála, který si od jistého okamžiku nedovolí ukazovat emoce. A možná to ani neumí. 

Jeho minimalistický výkon působí vedle kreativní a nápadité režie dost kontrastně, ale ve výsledku prakticky dokonale. Mám Stathama rád, jsem si však moc dobře vědom jeho hereckých limitů. Jenže on a Ritchie taky a udělali z toho zásadní výhodu. H. je pomsta. Nic víc. Dopředu ho žene jen touha po odplatě, která nemusí (a ve výsledku nakonec ani není) efektní. Má být praktická. Někdo mu ublížil a ten někdo musí zemřít. Nic složitého. A když mezi tím zemře i spousta jiných lidí, tak ať. H. má cíl a jde za ním bez ohledu na to, jaké to bude mít následky. Statham se tu chová jako Terminátor. Všechno, co řekne a cokoliv udělá, vede jen k tomu, aby byl o krok blíž k vysněné pomstě. Ritchie mu v tom pomáhá. H. není snadno čitelný charakter, postupně se ovšem ukazuje, že v něm není nic jiného než touha ublížit a nekonečné množství hněvu. 

Nekompromisní a strojově působící Statham tu za doprovodu jednoduché, ale nesmírně vtahující hudby prostě jen hledá lidi, na nichž si bude moci vybít nashromážděnou zlost. Jednoduché? Ano. Strašlivě. A taky pohlcující. Takovým způsobem, že člověk Ritchiemu a jeho týmu vlastně odpustí i ty části, které se věnují vedlejším postavám a kde nebylo tolik času jít do hloubky, takže závěrečné zúčtování působí poněkud chladně. Ale proč by taky mělo působit jinak? Rozhněvaný muž pracuje s rovnicí „ublížili jste mi – ublížím já vám“. Nic víc tu není. Jen to podstatné. 

Přehrajte si trailer Ritchie k látce přistupuje podobně odměřeně a profesionálně, jako to dělá ve svých kouscích S. Craig Zahler (i když je přeci jen divácky podstatně vděčnější). Je to zlý film o zlých lidech, kteří ve zlém světě dělají zlé věci. Při srovnání se snímky jako Nelítostný souboj nebo třeba Město možná Rozhněvaný muž neobstojí, protože nemá tak detailně propracované postavy, vzájemné vztahy mezi hrdiny a nepracuje tak výrazně s morálními otázkami, ale o tohle Ritchemu evidentně vůbec nešlo. Se Stathamem natočili chytře vystavěný, i když v základu dost banální příběh plný zloby, krutosti, naštvanosti a hněvu. A v tom, jak tyhle emoce dávkuje divákovi, dovede být naprosto bezchybný. Doufám, že Ritchie bude v těhle hrátkách s žánry pokračovat. 

p.s.: Charismatického Darrella D'Silvu bych rád v kinech vídal častěji.