Kdy naposledy jste viděli film, který splňoval podmínky kvalitnější komerce (ne úplně přímočarý příběh, živé postavy, pořádná porce akce a napětí, nějaká ta romantická linie...). a zároveň jste neměli pocit vypočítavého studiového slepence, ale naopak příjemně osobního, téměř autorského a v rámci možností chytrého díla? Já vím, takové filmy se tu a tam objeví a nemusíme si teď hrát na „něco takového už tady nebylo x let“. Město ve skutečnosti není plnohodnotnou součástí podzimní oscarové sezóny. Nějaké nominace zřejmě získá (neodpustím si: „Když mohlo vyhrát Smrt čeká všude...“), ale mnohem spíš v něm ještě doznívá blockbusterové léto. S tím rozdílem, že filmy jako Salt či Zatím spolu, zatím živí jsou vedle něj ony vypočítavé (a tupé) studiové slepence.

Začněme od toho, co Město není. Především to není vrstevnatá a košatá kriminální sága ve stylu Nelítostného souboje, i když tak na první pohled vypadá. Příběh není nijak složitý a tu a tam si pomůže mírně nepravděpodobnou berličkou či závanem klišé. Doug (Ben Affleck) je chytrý a v zásadě poctivý mladík, avšak vyrostl v zločinem prorostlé čtvrti a je dědicem rodinné tradice, která jej předurčuje k tomu, aby se živil vykrádáním bank a pancéřových vozů.

Hned v úvodu jednu takovou banku se svými třemi společníky vyčistí a kvůli drobné komplikaci musí vzít rukojmí, bankovní manažerku Claire (nevýslovně půvabná Rebecca Hall). Po propuštění ji pro jistotu několik dnů sleduje a, jak se dá čekat, „náhodou“ se s ní seznámí a zamiluje se. Láska jej popostrčí k rozhodnutí s nebezpečným řemeslem skoncovat a odstěhovat se někam na Floridu. Ale zločin není něco, co můžete ze dne na den pověsit na hřebík. Proto je Doug donucen spáchat ještě jednu, mnohem větší loupež, která se pořádně zkomplikuje...

Do toho všeho jsou vpletené linie s vyšetřujícími agenty FBI, násilnickým parťákem Coughlinem (Jeremy Renner je rozhodně nejlepším hercem filmu), bývalou holkou, nyní zfetovanou děvkou (hezoučky tupoučká Blake Lively), uvězněným otcem (minirolička pro Chrise Coopera) či šéfem místního podsvětí Květinářem (Pete Postlethwaite si svůj malý prostor patřičně vychutnal – Morticia Adamsová by u něj mohla studovat péči o růže). Zní to možná spletitě, ale většina filmu se soustředí na vztahy Douga ke Claire a ke Coughlinovi. Romantika se zdá být v první polovině filmu příliš natahovaná na úkor ostatních linií, a taktéž na úkor vedlejších postav, o nichž se vlastně nedozvíme nic hlubšího. Rennerův Couglin je prostě „chlápek, kterému hrdina něco dluží, ale který nezvládá své emoce a střílí na potkání, tak co sakra s ním?“.

Otázkou však zůstává, jestli za každou cenu potřebujeme postavy, které se vykecávají ze svých pocitů, rodinných problémů a dětských traumat. Doug a Claire to dělají, a přestože to postavy obohacuje a navíc jejich traumata sehrají důležitou roli v závěru filmu (je to sice předvídatelný, ale šikovný scénáristický tah), asi by se divák bez toho obešel. Bostonský Charlestown, jak nám ho Město představuje, totiž i tak bují uvěřitelným životem a je plný postav, které opravdu dýchají. Ona emocionální strohost napomáhá realistickému vyznění, a to i za cenu ztráty jisté „osudové vrstevnatosti“. Je to prostě jen příběh muže, který se snaží vymanit z role, předurčené prostředím, v němž vyrůstal. Vlastně je to Dobrý Will Hunting, akorát místo řešení rovnic se tu vykrádají banky a místo sezení s Robinem Williamsem se tu leží s Rebeccou Hall.

Z výše uvedeného se může zdát, že Město vlastně není nijak oslnivě napsaný film. Když se ale oprostíte od očekávání výše zmiňovaného „oscarového materiálu“, dostanete ryzí příběh, který i přes nějaká klišé (nebo právě díky nim) dobře funguje. A, i přes problémy s tempem během „vztahové“ druhé čtvrtiny, je to rychle odsýpající a dynamická podívaná. Dialogy sviští bez zakopnutí, nechybí humor a hlášky. Herci určitě nic nekazí, právě naopak – přestože jejich výkony nemají „award“ sílu, z rolí nevypadávají. Ben? To je trochu složitější. Je to prostě dobře hrající Affleck, ale pořád Affleck. Kdo nesnáší jeho herecký projev, najde si drobné výpadky i tady.

Kde Affleck možná trochu klopýtá jako herec a scénárista (ale pozor, pořád se pohybujeme v kategorii „chytřejší a zajímavější než všechny letní filmy kromě Počátku“), tam válí jako režisér. Nolan, Mann a Greengrass jsou jména, se kterými je tady možné srovnávat. Nolanův rukopis Město připomíná úderností scén a jejich rytmického navazování. Podobně jako v Temném rytíři jako by některé scény (hlavně ty chlapské, kde se řeší prachy, zbraně a rozbíjení hlav) nebyly úplně dořečeny, stříhá se uprostřed dialogu, jedeme dál, žádné kecy.

Pokud je z celého filmu cítit jistá a soustředěná režisérova ruka, v akčních scénách je to ruka opravdového mistra. První loupež ještě proběhne relativně v klidu, druhá už se zvrhne v naprosto luxusní automobilovou honičku, u které si Paul Greengrass bude dělat poznámky, jak u „roztřesené dynamiky“ dosáhnout dokonalé přehlednosti. Finální loupež vrcholí epickou přestřelkou, ze které Mann čiší každým kouskem ustřeleného zdiva, chuchvalcem mozku a vysypaným oknem policejního vozu. V těchto scénách to Affleck-režisér rozjede takovým způsobem, že se vám bude tajit dech – a v tomto případě to nemyslím metaforicky. A Mann ještě jednou – podobně jako u něj, i tady mají akční scény excelentní zvuk, takže kino či výkonný domácí aparát s kvalitním nosičem jsou nevyhnutné.

A zase jsme u toho – Město není film, který by v letošní konkurenci mohl v hlavních oscarových kategoriích doufat v něco víc než nominace. Nemá dostatečně intenzivní herecké výkony, není to velký příběh s promakanými vedlejšími liniemi, není tu moc opravdu hlubokých myšlenek a propracovaných charakterů a konec je nepříjemně sentimentální (ne že bych nebyl dojat). Je to „jen“ kus poctivé, soustředěné a nesmírně sympatické filmařiny, která se nestydí za to, že je cílena na široké publikum. Je to film pro diváky, kteří rádi v kině něco akčnějšího, ale zároveň chytrého, a aby tam pokud možno nepoletovali digitální kašpaři. Pokud se vám líbily snímky, uvedené vedle v sloupku „podobné filmy“, budete u Města spokojeně vrnět. A... poslyš, Bene, dalšího Bournea s Mattem by sis nenatočil? To by byl reunion snů.