Policejní drama byl donedávna pomalu umírající žánr. Pak naštěstí přišel Martin Scorsese se svou Skrytou identitou, vyhrál pár Oscarů a v Hollywoodu se zase začaly hýbat ledy. Ať už si o jeho filmu myslíte cokoliv, jedno je jisté. Nebýt Skryté identity, pozvolna mizející policejní filmy by se možná vytratily docela. Scorsese zkrátka znovu nastartoval téměř mrtvý žánr a nebýt jeho, Noc patří nám by možná nikdy nevznikla. Byli bychom ale vůbec o něco podstatného ochuzeni?

Na to se moc dobře odpovědět nedá. Noc patří nám je v podstatě průměrné drama, které kdyby vzniklo v osmdesátých letech (ve kterých se příběh odehrává), tak by v něm buď hrál Al Pacino a byla by to „solidní krimoška,“ nebo by v něm hrál někdo jiný a na film by dnes někde sedal prach. Ale popořadě. Děj se odehrává v roce 1988 a hlavním hrdinou je sympatický frajírek Bobby Green. Bobby je v pohodě. Vlastní dobře fungující hudební klub, má velmi sympatickou a pohlednou přítelkyni a kamarádí se s ruskými gangstery. Ne že by pro ně přímo pracoval, ale dobře ví, že tihle lidé mají kapsy vždycky plné peněz a je lepší, když je utratí právě v jeho klubu. Bobby má ale i rodinu. Jeho brácha Joe a otec Albert jsou drsní newyorští policajti, kteří den co den vedou válku právě s ruskou mafií. A Bobby, aniž by to tušil nebo po tom toužil, bude brzy její součástí. Vybrat si stranu ale není jednoduché. Tedy až do okamžiku, kdy je Joe postřelen. Ani cynickému a morálně zkaženému Bobbymu se totiž nelíbí, když mu někdo sáhne na rodinu.

S hodnocením Noc patří nám to bude stejné, jako vždycky. Něco se povedlo, něco se nepovedlo a něco je zkrátka normální. Začněme od toho horšího. Z tvůrců si pochvalu rozhodně nezaslouží James Gray – scénárista. Jeho film je až příliš jednoduchý na to, aby zaujal diváka, který v životě už pár podobných policejních dramat viděl. Je tu sice vše, co by film tohoto žánru měl mít, ale bohužel vztahy mezi hrdiny jsou jen lehce načrtnuté a že by se o ně člověk při sledování nějak zvlášť bál nebo ho zajímaly jejich osudy, to se bohužel říct nedá. Až na postavu Bobbyho je vše černobílé. Ti v uniformách jsou hodní a čestní, ti se srandovním přízvukem jsou padouši až za hrob. Jen ten hlavní hrdina je celou dobu mezi nimi, ale už od začátku je jasné, že se jen čeká na něco, co ho probere a pošle ho na tu správnou stranu barikády. Noc patří nám vypadá spíš jako dvoustý čtyřicátý sedmý díl seriálu Policie New York. Vše se seběhne bez větších problémů a tak nějak samozřejmě. Žádné scénáristické překvapení zkrátka nečekejte. Ve filmu se jednoduše stane to, co se v něm stát má.

James Gray – režisér na tom je naštěstí o něco lépe. Na svůj film měl rozpočet, za který by s ním Tom Hanks nešel ani na kafe, ale poradil si celkem obstojně. Noc patří nám neobsahuje žádné velké akční scény a když už na přestřelku dojde, je rychlá a poměrně realisticky natočená. Celý film však vypadá spíš jako trošku dražší televizní záležitost než jako potenciální kinohit. Je jasné, že za dvacet jedna milionů dolarů se nedá natočit adrenalinová jízda, ale to platícího diváka v podstatě zajímat vůbec nemusí. Jsou však i okamžiky, ve kterých režisér velmi příjemně překvapí. Osobně jsem se sice žádné automobilové honičky s ruskou mafií nezúčastnil, ale ta, co je v Noc patří nám, byla více než realistická a působivá, stejně jako finální naháněčka mezi rákosím. Škoda toho rozpočtu, Gray si určitě mohl o něco víc vyhrát s vizuální stránkou filmu.

Obrovskou pochvalu si však bezpochyby zaslouží herci. Joaquin Phoenix je charismatický a role světáka Bobbyho mu bezezbytku sedla. Jeho proměna ze sebevědomého a lehce arogantního frajírka na naštvaného lovce gangsterů je přirozená a uvěřitelná. Phoenix si zachovává styl i civilnost, ať už má na sobě kabát za pár tisíc dolarů nebo policejní uniformu a v ruce brokovnici. Mark Wahlberg je trošku v jeho stínu, ale svoje si bez problémů odehrál, i když v případě Noc patří nám muselo zaúřadovat spíš jeho charisma než herecké schopnosti. A klasik Robert Duvall bude působit jako drsný policajt i v devadesáti. Tenhle chlapík se prostě pro role charismatických tvrďáků narodil. A ví to.

Takže jednoduše. Noc patří nám není špatný film a pokud máte rádi jednoduchá detektivní dramata s nádechem osmdesátých let, klidně můžete do kina vyrazit. Rozhodně ale nečekejte nic originálního ani bůhvíjak zábavného. Tohle je prostě dobře odvedený standard, který nikomu neublíží, ale krom hereckých výkonů na něm bohužel není nic, co by se dalo vyloženě chválit.