Musí se to říct vždycky, tak si to odbydeme hned na začátku, ať je klid. M. Night Shyamalan, svého času jeden z nejobletovanějších režisérských talentů, dost vyčpěl a ve výsledku je jeho filmografie pouze průměrná. Loňský horor The Visit představoval návrat ke kořenům a leckdo si už dávno odepsaného filmaře připsal zpátky na seznam svéprávných režisérů. A nový Rozpolcený skutečně dává vzpomenout na doby, kdy indická ikona rozdávala filmovou radost. Bohužel jen částečně.

James McAvoy představuje muže s disociativní poruchou osobnosti. To je to, čemu se laicky (a zcela špatně) často říká schizofrenie. V člověku se mísí řada různých osobností, které mohou být zcela rozdílné po všech stránkách. Obvykle vznikají jako reakce na traumatické zážitky, kdy se samotná osobnost nedokáže vyrovnat s těžkou situací, a tak si vytvoří alter ego, které to zvládne. McAvoyův charakter jich má už 23 a zdá se, že se blíží další persona, která zrovna moc dobrácká nebude. To všechno řeší McAvoy se svojí psychiatričkou a trojicí dívek, které jedna z jeho osobností unesla. A s těmito charaktery si v podstatě vystačíme po celou dobu, prim ale hraje samozřejmě McAvoy a zhruba pět jeho osobností, s nimiž se potkáme nejčastěji.

Je to hodně vděčná a zároveň i náročná role, to bez debat. A na Profesora X si rozhodně stěžovat nebudete, stejně jako na Anyu Taylor-Joy, která zaujala už v loňské Čarodějnici. Problém však představuje scénář, který je až příliš pomalý a neplynoucí na to, aby vás pořádně zaujal. Přitom Shyamalan režisérské řemeslo stále zvládá, takže vás dokáže udržet v napětí, i když se vlastně nic neděje. Ale vy si říkáte, že to nevadí, protože na konci se přece dočkáme bombastického finále, jaké si pamatujeme z Šestého smyslu nebo Vyvoleného, že? No a to je právě ten omyl. Nebudu nic prozrazovat, ale scenáristická múza tentokrát líbala nějakou jinou osobnost než zrovna tu Shyamalanovu, takže po skončení odejdete s pouhým „meh“.

Rozpolcený měl potenciál vrátit Shyamalana na výsluní, protože přesně tohle je látka pro něj. Ale on nevyužívá její možnosti naplno a místo toho stráví dobrou pětinu filmu ve flashbacích, které vyznějí do prázdna. To se o tom fakt nemůže s někým poradit? Třeba tady s náma, protože my bychom mu rychle vysvětlili, jak to má vypadat. Pokud nehltáte každý záblesk mysteriózna, kdovíjak nadšeni budete jen těžko, stále se však jedná o docela napínavou podívanou a příslib, že v tomhle zhýčkaném Indovi stále ještě kus talentu zbývá.