„Fragment Slunce letí k Zemi. Za 30 let ji mine, nebo se s ní srazí. Smiř se s tím.“ Tímto titulkem ve spojení s digitálním ohnivým meteoroidem začíná mladistvě drzý, neotřelý, ale taky v mnoha ohledech nedotažený snímek, který poprvé viděli diváci na karlovarském festivalu. Debut bývalého studenta FAMU Alberta Hospodářského se tam účastnil vedlejší soutěže Proxima, jejíž porota jej ocenila Zvláštním uznáním. A právě uznání si toto svérázné zjevení navzdory mnoha nedostatkům bezesporu zaslouží.

Hospodářského snímek lze charakterizovat prostřednictvím řady anglicismů – třeba high concept slow cinema coming of age road movie. Hlavním hrdinou je devatenáctiletý Vincek v podání Hospodářského bratra Vincenta, který se vydává na nečekaně náročnou odyseu za kamarády na chatu. Činí tak ale během několika dnů nelidských veder, které lidstvo od objevení blížícího se vesmírného tělesa každoročně postihují. Vysoké teploty pochopitelně nemají pozitivní vliv na duševní zdraví, a tak se apatický a neproniknutelný Vincek musí potýkat s nárůstem sexuality i agresivity ze strany náhodných kolemjdoucích.

Brutální vedro: FOTOGALERIE

Takový námět zní značně atraktivně, výsledek ale vypadá o poznání jinak, než by většina diváků čekala. Jednotlivé epizodky s neukojenou ženou středního věku, skupinou vyhrocených násilníků, „pečujícími“ webcam modelkami, přísným řidičem autobusu, starostlivou svobodnou matkou či zmatenou pumpařkou se odehrávají v pomalém a často záměrně vyprázdněném duchu, z něhož není možné téměř nic vyčíst. I akce je minimalizována a upozaděna a snad jen zhmotnění cringe pocitů má díky natahovanosti scén dost prostoru.

Propagační motto filmu zní „Když civilizace končí, co budeš dělat ty?“, což odkazuje na zjevně podivné chování Vincka i jeho okolí. Vypadá to, jako kdyby každá z postav dělala skoro přesný opak toho, co by v danou chvíli bylo správné a všeobecně prospěšné. Vincka neustále někdo zneužívá a k něčemu nutí, lidé spolu neumějí komunikovat a později se dozvíme, že zase jednou dělají něco zcela odlišného od zbytku přírody. Neschopnost lidí postavit se tváří v tvář vlastní konečnosti (a především její nevyzpytatelnosti) je sice skoro až hmatatelná, přesto nelze říct, že by ospravedlňovala nezáživnost snímku. Ten se totiž navzdory pouze 75minutové stopáže značně vleče.

Hospodářský v rozhovorech mluví o tom, že se snažil zachytit úzkost a obavy z budoucnosti jakožto generačně sdílený prvek. Zajímá ho prý i vztah mladých lidí k technologiím a překlenování pomyslné hranice mezi dětstvím a dospělostí, což se ale neodehrává pouze na úrovni osobního zrání, nýbrž v rámci společnosti, s jejímiž nástrahami se mladí lidé musejí vyrovnat. To jsou rozhodně sympatické a nebanální myšlenky, zasluhující hlubší rozpracování – avšak důslednější a poutavější než to, jaké se nakonec dostává do našich kin.

To totiž vypadá jako famácké cvičení roztáhlé na celovečerní délku. V krátkometrážní stopáži a ilustrací premisy třeba jen dvěma epizodkami by dílo řeklo v podstatě totéž, podle zákulisních informací však byl produkční proces spíše opačný a spousta materiálu se do finálního střihu nedostala. O většině vedlejších postav se tak skoro nic nedozvíme, jejich chování je nepochopitelné i v případě, že přistoupíme na vychýlenost historického okamžiku, v němž se snímek odehrává.

Paralela s naší žitou každodenností je však neopomenutelná – kvůli klimatickým změnám jsme letos svědky velmi nepředvídatelného léta a mezi festivalovou premiérou filmu začátkem července a uvedením do kin na konci srpna se prostřídalo několik vln brutálních veder i extrémních dešťů. Oproti zde představené fikční realitě nám však chybí časovač: nikdo nedokáže říct, že za 30 let dojde ke globální tragédii; výhrůžné slůvko „možná“ je však přítomné i v současné rétorice.

Přehrajte si trailer Hospodářský však naštěstí nechce jen gretovsky brojit proti elitám, jež na hrozbu apokalypsy nereagují s dostatečnou vážností. Nesklouzává k edukaci a jednostrunnosti svého příběhu, který ale možná i kvůli tomu vyšumí poněkud do ztracena. Jakýkoli scenáristický nedostatek, nekoherenci a nelogičnost lze svést na bizarní a neuchopitelnou atmosféru celého díla, v němž se může stát cokoli. A právě pocit nahodilosti a nejasného směřování jednotlivých epizod i celku výrazně sráží celkový dojem.