Ad Astra: Recenze
09:00 | 18.09.2019 |
Gravitace v roce 2013 nakopla trend dospělých a vizuálně podmanivých podzimních sci-fi. V jejích šlépějích se vydaly žánrové pecky Interstellar, Marťan, Příchozí, Blade Runner 2049 a První člověk, až jsme to letos dopracovali k Ad Astře. Nový film Jamese Graye se dlouho profiloval jako duchovní následovník Ztraceného města Z - tedy jako poctivý staromilský biják, který nezahodí dramatické pnutí ve prospěch blockbusterových atrakcí. A i když se Ad Astra chlubí hned několika akčními scénami, Gray svůj záměr (díky bohu) ani na vteřinu neopustil.
Tím chci v podstatě říct, že mocná podzimní série pokračuje. Ad Astra je vizuálně stejně podmanivá jako Gravitace, Interstellar nebo První člověk, zároveň se však chlubí popcornovými kořeny, které nemají zas tak daleko k Marťanovi. Kdybyste vzali samotnou dějovou kostru a dali ji Michaelu Bayovi (v nejlepší formě), natočí vám akční nářez par excellence. Ad Astra tak vyloženě stojí na tom, jakým způsobem ji daný režisér pojme, a Gray se rozhodl spíš pro vyklidněnou vesmírnou pouť, v níž akce dělá společnost dramatické zápletce a ne naopak.
Při tomhle rozpoložení se z filmu lehce mohla stát utahaná psychologická sonda, která sem tam vytasí děsivou vesmírnou smrt. Gray ale se zmíněnými "popcornovými kořeny" pracuje na jedničku a drží u Ad Astry lepší tempo než u (o 20 minut delšího) Ztraceného města Z. Mise Pittova astronauta, jenž se ze Země vydává k Neptunu, aby tam zažehnal neznámé nebezpečí, je tak napínavá od začátku do konce. A jelikož hodně stojí na vztahu se ztraceným otcem, jehož všichni oslavují jako nezlomného vesmírného badatele, má stejně jako Interstellar, Příchozí nebo První člověk i drtivý emocionální přesah.
Jistě, celý film primárně hraje na jednu strunu, jíž je mnohokrát rozebraná propast mezi otcem a synem. Gray ale z tohohle tématu doluje maximum a s každým dalším "přisazením" vás zatlačí o něco hlouběji do sedačky. Na první dobrou tak možná budete žasnout nad špičkovým řemeslem, dechberoucí akcí nebo hereckými výkony, kterým pochopitelně není co vytknout. Hlavně v poslední třetině vás však Ad Astra rozdrtí i svým poselstvím, které ji v rámci žánru posouvá mezi instantní klasiky.
Je vůbec něco, co bych na Grayově filmu vylepšil? Nejsem si úplně jistý, zda bylo potřeba tolik voice-overu (docela mě zajímá, jak by Ad Astra fungovala bez něj), a cameo Natashy Lyonne (Nadia z Russian Doll) mi přišlo úplně mimo. Jinak je ale tenhle mix kosmického dobrodružství a komorního dramatu jednoduše úchvatný a pevně doufám, že ho zejména starší generace přijme lépe než Ztracené město Z (jen 64% na ČSFD?!). Gray si totiž vypiloval skvělý autorský rukopis a byla by velká škoda, kdyby ho Pittův vesmírný koncert neposunul zase o krok dopředu.
Verdikt
KarelR
Brad Pitt letí k Neptunu a je to neskutečná vesmírná paráda, která hrdě stojí po boku Interstellaru, Gravitace nebo Prvního člověka. James Gray vytěžil téma otec-syn na maximum a zapracoval ho do velkolepé (a docela akční) podívané, na níž si smlsnou hlavně milovníci poctivé staromilské filmařiny. Jestli můžete, rozhodně na ni vyražte do IMAXu!
Vaše hodnocení
Podobné filmy
Hodnocení redakce
- 8/10
do_Od
- 6/10
krauset
Hodnocení čtenářů
- 7/10
Ravenhorn
- 8/10
Silence
- 9/10
yeniczek
- 7/10
Mephos
- 8/10
Revan
- 7/10
Snura
- 7/10
cabal
- 5/10
Robur
- 8/10
Slide
- 7/10
Rokle
- 7/10
Ragnarok
- 8/10
Tomino
Registrace
- Komentovat a hodnotit filmy a trailery
- Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
- Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
- Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry
Zapomenuté heslo
Přihlášení
Registrace
- Komentovat a hodnotit filmy a trailery
- Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
- Vytvářet filmové blogy
- Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
- Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry
Charaktery jsou jednorozměrně načrtnuty na úrovni Stmívání, stejně jako
jejich motivace a vývoj. Vizuál se snaží být opojný, ale nejvíc je vidět
právě jen ta snaha. Některé obraty v "ději" ve mně svou laciností
vyvolaly opravdu nepříjemné pocity. Hřebíkem do rakve je pak snaha
tvářit se jako "realistické" scifi když zároveň postavy dělají rutině
takové zázraky jako skok z jedné rakety obíhající Neptun na druhou téměř
na opačné straně Neptunu. Tohle se opravdu nepovedlo, ruce pryč. A ne
není to zábavné ani pro příznivce špatných filmů. V podstatě jediný
zábavný aspekt filmu je, že si každou chvilku pomyslíte "jo tady asi
tvůrci chtěli aby ..." Velké zklamání