První Zootropolis před bezmála dekádou pokořila miliardovou hranici a zařadila se mezi nejúspěšnější animáky všech dob. Zároveň si vydobyla i uznání kritické obce, což stvrdila i ziskem Oscara, a tak se pro Disneyho jednalo o po všech stránkách trefu do černého. Navzdory mnoha drsnějším momentům se dětští diváci bavili pitvořením kreslených zvířátek, zatímco dospělé publikum mohlo dumat nad sice na vyloženě objevným, přesto na poměry disneyovských animáků nadstandardním poselstvím o rizicích spojených s předsudky či o možnostech vymanit se z biologických daností.

To vše se navíc podařilo zaobalit funkční detektivkou, v níž čerstvá a ideály překypující policistka Judy Hopkavá musí spojit síly s protřelým pouličním podvodníčkem Nickem Wildem, aby odhalila komplot sahající až na nejvyšší pozice ve zdánlivě utopickém městě Zootropolis. Hrdinka se snažila svému okolí dokázat, že navzdory králičímu původu může být schopnou strážkyní zákona, a tématu vrozených rozdílů mezi jednotlivými zvířecími druhy se věnovala i kriminální linka, v níž křehkou rovnováhu diverzí překypujícího města narušily nenadálé útoky predátorů na býložravce.

Zootropolis: Město zvířat 2: FOTOGALERIE

Proč se nyní tak obšírně vracím k devět let starému filmu? Inu, očekávaný druhý díl totiž na svého předchůdce navazuje téměř ve všem a odhaluje tak principy, na nichž stojí ona takzvaná sequelitida: Lidé v online diskuzích sice láteří nad nedostatkem originality a pásovou výrobou rutinních, předvídatelných pokračování (což platí pro Disneyho ještě více než pro jakékoli jiné studio), ve výsledku jsou však právě tyto tituly těmi nejpopulárnějšími a na pokladnách kin nejžádanějšími. Jaká by tedy měla být motivace komerčních subjektů, jakými ta největší filmová studia primárně jsou, aby se snažily o cokoli jiného?

Po víkendu, až se druhá Zootropolis dostane do kin, budeme samozřejmě moudřejší, aktuální předprodeje a vyhlídky však hovoří o dalším velkém hitu – rodiny s dětmi jsou na druhé plnotučné dobrodružství strážnice Hopkavé a jejího lišáckého parťáka natolik natěšené, že snaha recenzně hodnotit atributy této novinky se jeví jako poměrně nadbytečná. Postačí tudíž jediná informace, a to taková, že u Disneyho nedošlo k žádnému systémovému selhání a druhé Město zvířat v žádném ohledu nepředstavuje nezvládnutý průšvih.

Pokud přesto chcete vědět trochu víc, poslouchejte. Příběh navazuje na události jedničky, které jsou na začátku filmu velmi stručně shrnuty, a tak sledujeme novou detektivní dvojku ve složená Hopkavá-Wilde na začátku jejich společné policejní dráhy. Vyřešením případu se zmizelými savci a agresivními masožravci sice nesourodé duo získalo určité ostruhy, leckteří zkušenější kolegové se však na upovídanou králičici a samolibého lišáka stále dívají skrz prsty.

V důsledku přemotivovanosti se dostavují nepromyšlená řešení situací a dvojici jsou naordinována sezení pro dysfunkční páry. Podobně jako třeba v nedávných Thunderbolts* se tedy fundamentální rozpory mezi hlavními postavami řeší vyloženě terapeuticky, což později vede k poněkud vychtěným katarzním momentům. Ale budiž, zjevně jde o trend nabádající k vyšší citlivosti vůči sobě samým i svým blízkým, což společensky rozhodně neuškodí.

O krimi linku se tentokrát stará tajemná figura chřestýše Garyho, jehož předci hráli nejasnou, leč důležitou roli při zakládání města Zootropolis. Judy a Nick za pomoci mnoha starých známých (včetně lenochoda Bleska, zpěvačky Gazelle či mafiánského kmotra Pana Velkého) musejí rozplést dávné křivdy související s vlivnou rodinou Rysáků, jejíž člen kdysi vymyslel technologii, jak umožnit různým živočišným druhům s rozdílnými požadavky na přírodní podmínky žít v podstatě vedle sebe.

Přehrajte si trailer Podobně jako v případě loňského V hlavě 2 se nejde zbavit dojmu, že tento příběh není nevyhnutelný a osudově spojený s vývojem hlavních charakterů, nýbrž že jde o jeden z mnoha potenciálních směrů, kam se vydat – jako kdybychom sledovali x-tou epizodu seriálu o zootropoliských případech. Navrátivší se scenárista a spolurežisér Jared Bush si tedy práci nikterak nekomplikoval a na ploše 108 minut, příznačně zcela shodných se stopáží jedničky, nabízí poměrně schematické a nepřekvapivé vyprávění. To opět zahrnuje několik honiček, dojemných i napínavých momentů, slovních hříček a vizuálních gagů (včetně pár sympatických pomrknutí na filmové fandy) a na konci opět dlouhou taneční scénu, v níž oproti prvnímu dílu došlo jen ke kosmetickým změnám.

Zřejmě v reakci na humbuk kolem problematických pracovních podmínek v animačních studiích se v titulcích na prominentním místě píše „Film by Everyone at Disney Animation“, jen těžko se však věří tomu, že by šlo o cokoli jiného nežli o snahu zacpat pusu kritickým hlasům. A podobně vyumělkovaně působí na nové Zootropolis téměř vše – nikdo se rozhodně nesnažil o originální, revoluční, natožpak jakkoli podvratný výsledek. Jde o hodinu a půl prefabrikované a do detailu vysoustružené zábavy – čemuž já osobně, jak je jistě patrné, neholduji, ale každé rozhodnutí disneyovských pohlavárů beze zbytku chápu.