Bav se! nabádá své rekruty nepojmenovaný Muž z budoucnosti s tváří Sama Rockwella stejně jako A.I entita, proti níž bojuje. A k témuž jako by nás v jednom kuse vyzývala novinka Zlom vaz, bav se, neumři Gorea Verbinského, který nás bez ustání láduje novými situacemi. Bav se. Bav se! Musíš se přece bavit. Je to po chvíli přece jen vysilující. 

Nacházíme se v jednom klasickém americkém dineru. Strávníci hledí na displeje telefonů, flirtují, hádají se. Když do restaurace najednou vtrhne magor v průhledné pláštěnce, který má kolem těla připevněné zařízení, které nápadně připomíná výbušninu. Přichází z budoucnosti, tvrdí. A je tu proto, že se právě v tomto podniku a právě v tomto okamžiku nachází kombinace lidí, která dokáže zvrátit blížící se katastrofu. Nic než hodina totiž dělí přítomnou chvíli od stvoření soběstačné superA.I., která v blízké budoucnosti přiková generace k digitálním přístrojům (tedy ještě nemilosrdněji než nyní). 

Jeho věci moc nepomáhá, že vypadá, jak ostatně jeden ze strávníků poznamenává, jako bezdomovec. „V mé budoucnosti jsou bezdomovci mrtví,“ rychle odvětí. Co mu umožní podobně pohotovou odpověď? Tohle číslo si už totiž vyzkoušel sto šestnáctkrát. Nyní v té samé restauraci stanul po stu sedmnácté a potřebuje novou sadu dobrovolníků. 

To, co následuje, je noc plná nešťastných událostí, zdánlivých náhod, plánování, improvizací, ztřeštěnosti a akce, která však ve výsledku zaostává snad ve všech směrech za tím nejlepším, co Gore Verbinski, jehož Piráty, Ranga i Lék na život hodnotím vysoko, nabídl v nultých i desátých letech. 

Zlom vaz, bav se, neumři: FOTOGALERIE

Zlom vaz, bav se, neumři je Verbinského návrat k režii po bezmála dekádě poté, co finančně i kriticky pohořely jeho kusy Osamělý jezdec, který sklidil kritik za to, že v něm Johnny Depp hraje domorodého Američana, a podle mě velmi nespravedlivě pohaněný Lék na život, gotický horor z horských lázní se záběrem na jedoucí vlak, který mi napořád utkvěl v paměti.  

Verbinski, který už vlastně o cestování v čase točil, když dokončoval Wellsův Stroj času s Guyem Pearcem, to má pořád pevně v ruce, ale tentokrát jeho snahu podlamuje jak scénář, tak neschopnost nabít scény skutečnou intenzitou. Během sledování jsem si uvědomil, že u mě Sam Rockwell svou rolí v Argylle utrpěl takovou reputační trhlinu, že mě podmíněný reflex nutil k otrávenosti i z jeho nové kreace. 

Hlavní dějová linie sestává z klasické snahy o nápravu uzlového momentu v minulosti, po němž začne budoucnost lidstva směřovat ke katastrofě. A jelikož mu záhubu připraví A.I. a stroje, výrazně vychází mimo jiné z Terminátora. Zajímavější než hlavní dějová linie jsou linie pobočné. Téměř každý z těch nečekaných branců a vedlejších postav se totiž dočká vlastního, poměrně dlouhého flashbacku vysvětlujícího její motivaci a zkušenost se zlověstnou technologií. Tyto epizody nabízejí vítaný náhled do fikčního světa, který je ve své jedovaté závislosti na A.I. oproti dnešku ještě dál. 

O závislosti středoškoláků na telefonech vypráví zkušenost dvou učitelů, Marka (Michael Peña) a Janet (Zazie Beetz). Školní střelbu satirizuje flashback věnující se Susan (Juno Temple), který zahrnuje klony a jeden z nejlepších a nejkousavějších gagů filmu týkající se vyskakujících reklam a komercializace všednodennosti. Ingrid (Haley Lu Richardson), která trpí velmi nevšední alergií, když jí při styku s mobily nebo wi-fi tryská krev z nosu, kříží cestu videohra zavádějící hráče do kyberprostoru jako v Ready Player One. Budoucnost pak slibuje hejna dronů ovládaných umělou inteligencí brázdící oblohu. 

Paradoxní je, že byť jsou tyto vratky a odbočky těmi nejlepšími a satiricky nejfunkčnějšími pasážemi, zatěžují hlavní vyprávění, které by naopak mělo stavět na časové tísni a urgenci (mise má na úspěch jen hodinu). 

Zlom vaz, bav se, neumři je vyčerpávající podívaná, jejíž mise působí velmi videoherně. Skýtá několik obrazů ostře odsuzujících naši současnou situaci (kdo se cestou metrem nepozná v davu lidí skloněných nad zářivou obrazovkou), ale jen zřídkakdy tepe dostatečně do hloubky. Ve filmu je k nalezení plno nápadů, jak je ostatně u Verbinského zvykem, jen se častěji než v minulosti míjejí účinkem – a přece mi bude vždy milejší film zkoušející a selhávající než ten opatrňoučký. Verbinski zesměšňuje A.I. slop (gigantická kočka jako parodie na surrealismus podle A.I.) a finále samotné svými scénografickými volbami v něčem připomíná Kruh pro současnou digitální éru.

Přehrajte si trailer Cením poselství, že technologický problém nemusí mít technologické řešení, a vůbec všudypřítomný technopesimismus. Ale myšlenky jsou diváku v této akční sci-fi satiře, která je až na výjimky celkem ukřičená a neostrá, omlacované o hlavu. Z filmu neumřete. Možná se budete i bavit. Ale štěstí vám raději popřeju.