Už teď je pravděpodobné, že Železní bratři to nebudou mít v naší distribuci jednoduché. Wrestling u nás nikdy neměl takovou tradici a o rodině Von Erichových v našich končinách moc lidí neslyšelo. Herecká sestava je působivá, ale nikdo ze schopných umělců podílejících se na snímku není jeden z těch, na které by se chodilo jen kvůli jejich personě. Dosavadní filmy Seana Durkina Klícka a Martha Marcy May Marlene žádný velký rozruch nevzbudily, takže si režisér navíc prozatím nevybudoval takové renomé, aby se obecenstvo chtivě těšilo na jeho filmy. Jistou naději tak mohl film rozdmýchat, kdyby se jednalo o skvostný biják, o němž by se mluvilo. Jak to tedy dopadlo?

Pokud jste fandové wrestlingu, pravděpodobně si přijdete na své. Sport, jehož pravidla ani popularitu jsem nepochopil ani po několikerém vysvětlování ve filmu, je tu opředen až mytickou aurou. Je to zejména díky rodině, jejíž peripetie ve filmu sledujeme. Von Erichovi byli v osmdesátých letech nejslavnějším klanem spojeným s wrestlingem. Sourozenci Kevin, Kerry, David a Mike se pod tlakem velkohubého otce snaží získat titul a navždy tak své jméno spojit s věčnou slávou. Cesta to ale bude trnitá, neboť bývalý wrestler a v druhé řadě otec není příznivcem pozitivní motivace a celou rodinu začínají potkávat vršící se tragédie. Mladí nadějní sportovci a milující se bratři tak začínají věřit, že jejich rodina je prokletá.

Napříč filmem jsem z hlavy nemohl dostat myšlenku, jak je možné, že toto ještě nikdo nezfilmoval. V tomto ohledu je výhodou, pokud o rodině Von Erichových nic dopředu nevíte, neboť pak je překvapení z hromadících se neštěstí intenzivnější a zážitek větší. Film využívá více než dvouhodinové stopáže a předkládá divákovi dlouhou expozici, v níž se seznamujeme se všemi bratry a poměry, jež v rodině panují. V rámci pohodové retro atmosféry poznáváme jednotlivé postavy a do příjemně rozvíjejícího se světa jen občas pronikne nepříjemný záblesk toho, že se tu děje něco, co není v pořádku. Přízemnější první půlka je tedy mnohem více sportovním filmem, zatímco v druhé části filmu letí rukavice dolů a po hlavě se vrháme do ringu rodinného dramatu se vším všudy. Konzistentní to není, ale funkční ano.

V rámci delší stopáže se však bohužel nepovedlo přiřknout všem důležitým postavám adekvátní prostor. Na škodu je i to, že bratry, jejichž vzájemné vztahy jsou klíčové pro příběh, spolu příliš nevidíme v interakcích. Veškeré rodinné propletence se tu vážou k postavě despotického otce, jež je pro film klíčová. Na úkor hlubšího zkoumání sourozeneckých vazeb však dostává až příliš prostoru a konflikty či vzájemná sbližování mezi bratry pak nemají potřebný dopad. Je to na škodu i díky tomu, že film vyniká castingem. Právě fotřík Holt McCallany je tu bravurně nechutný a jeho postupné odhalování prakticky čistého záporáka je herecky vynikající. Zac Efron opět potvrzuje, že škatulka nasvaleného hezouna je mu příliš úzká. Vyzdvihnout pak musím i ženské postavy s tvářemi Lily James a Maury Tierney, které na minimu prostoru výborně dotváří klíčová témata. Harris Dickinson a skvělý Jeremy Allen White tu však doplácí na zmíněnou zkratkovitost, která se dostavuje i přes štědrou expozici. Jejich postavy mají náběh na zajímavý dějový oblouk, který je ale těžce nevyužit.

Film pak zůstává rozkročen mezi několika tématy, které se daří prodat se střídavými úspěchy. Škatulka sportovního dramatu poskytuje mnohé příležitosti pro podnětné zvažování toho, kde končí hranice motivace k výkonu a začíná zničující šikana. Kde končí rodičovská láska a začíná škodlivé kompenzování vlastních nesplněných ambicí. A co všechno se musí stát pro to, aby si člověk uvědomil, že tragédie nejsou výsledkem nešťastného prokletí, ale vlastní neschopnosti postavit se ničivé autoritě. Toxická maskulinita se pak jako červená nit vine všemi těmito linkami a potlačování emocí je všudypřítomné.

Jak se ale Von Erichovi potýkají s nepřízní osudu i vlastní submisivitou skrze snahu udusit v sobě emoce, v divákovi jsou naopak někdy probouzeny až příliš na sílu. Film trpí přílišně doslovnými pasážemi, které si občas vypomáhají až patetickou snahou vydojit slzu z oka, což mají paradoxně hlavní postavy ve filmu zakázáno. Zejména závěr se bohužel přehoupl i přes hranici kýče. Témata, která by si zasloužila opatrnější péči a subtilnější přístup, tu jsou pak leckdy omílaná do zblbnutí. Což o to víc zamrzí, vezmeme-li v potaz, že celkové uchopení příběhu rozpadající se rodiny naopak velmi subtilní je. Ústřední otcovský konflikt tu celou dobu spíše bublá pod povrchem a divák chtivě očekává katarzní moment, který však nepřichází. O to důraznější je pak sledování toho, jak se zdánlivě idylická rodina boří čím dál hlouběji do neštěstí. "Tak už si dejte do držky!", lomcuje bezmocný divák rukama nad apatií postav.

Přehrajte si trailer Nejsem tak schopen černobílého hodnocení. Přes všechny výtky jde o poctivě zpracovaný film, kde i povedená kamera a lahodící soundtrack odráží celkovou kvalitu. Do rodinného dramatu jsou tu pak velmi umně vpracovány prvky sportovního filmu a perfektní řemeslo je tu jasně patrné. Všechny zmíněné klady s náramnou hereckou sestavou a silným příběhem však křičí do světa, že toto mohlo dopadnout ještě mnohem lépe.  

O Želežných bratrech jsme mluvili v posledném nadupaném Liveku!