Rok 1999 byl v kinech naprosto výjimečný. Stačí zmínit Matrix, Klub Rváčů, Spalující touhu, Šestý smysl, Americkou krásu, Prci prci prcičky a jste doma. Mnoho lidí sice očekávalo, že nejzásadnějším bijákem roku bude Star Wars: Epizoda I – Skrytá hrozba, ale kreténský Jar Jar-Binks zastínil cool kluzáky a Darth Maula. Je vlastně fascinující, že v první desítce nejpamátnějších bijáků lahodného ročníku mají mnozí (včetně mě) přelomový found footage snímek, který dodnes budí vášně. Proč?

Z nouze se stala ctnost a všechny záběry musely působit co nejreálněji, tedy amatérsky. V mnoha očích je horor navíc jistým symbolem dodnes nekončící vlny levných found footage bijáků, které jsou v naprosté většině podprůměrné. Na každý REC holt připadne kopa obskurní šmíry. Snad mi prominete, že na následujících řádcích tak trochu zneužiji V.I.M. formát k nahlédnutí pod pozoruhodnou pokličku hororového milníku.

Blair Witch nebyla prvním hororem, který se snažil diváky do kin nalákat na vděčnou báchorku o pravdivosti materiálu. Nabízí se zmínit Vymítače ďábla, u něhož producenti velmi umně pracovali s „reálným“ vymítáním čerta a především se silnými reakcemi diváků (v sálech se tenkrát i omdlévalo). Dokonce nebyla ani premiantem na nezoraném found footage poli. Prvenství je dnes připisováno Cannibal Holocaustu z roku 1980. Výjimečnost esenciálního celovečeráku z roku 1999 tkví v tom, že tvůrci geniálně vytěžili jednoduchý koncept, přesně odhadli náladu diváků a horor vyslali do kin v ten nejlepší možný čas.

Vraťme se teď na úplný začátek. Kamarádi z vejšky Ed Sánchez a Daniel Myrick dali dohromady krátký „scénář“ o trojici studentů, která šla do lesa natáčet dokument o čarodějnici a ztratila se. Na pár týdnů se s malým štábem usadili v Marylandu, vše promysleli a když přišel Den D, hercům dali analogové kamery, základní informace jakým směrem vyrazit a popřáli jim hodně štěstí.

Následující dny trojka na cestě pravidelně obdržela GPS souřadnice, kde si měla vyzvednout zásoby, zanechat aktuální pásky s natočeným materiálem a zároveň obdržela pokyn, že by měla jít na jih. Maximálně ještě tvůrci po rychlém zhodnocení záběrů z předchozího dne zmínili, že pokud by se vynervovaná Heather rozhodla ztropit scénu, bude to fajn. Je proto až s podivem, že navzdory totální improvizaci všech zúčastněných, vznikl působivý horor s legendárními (a dodnes parodovanými) scénami z ranku svícení baterkou do obličeje.

Pohádka, že Ed s Danem během pár dnů a za pár tisíc doláčů natočili roztřesené domácí video, které následně trhlo v kinech čtvrtmiliardy, však není úplně pravdivá. Samotné náklady na natáčení sice opravdu nepřekročily 35 000 dolarů, ale sympatičtí tvůrci, které později doplnilo svým týmem studio Artisan (za práva na distribuci tenkrát zaplatilo milion dolarů), nad projektem strávili dva roky. Vykukové si především do posledních detailů vymysleli legendu, na základě které se Heather, Michael a Josh vydali do lesa. A vytěžili ji až na dřeň.

Nacházíme se v době, kdy internet masově penetroval do domácností a mnozí z nás si dobře pamatují, jak jsme na přelomu milénia poprvé začali počítat mastné impulsy. Už rok před premiérou byl spuštěn (dnes už bohužel mrtvý) web, kde jste se mohli dočíst podrobnosti o pomstychtivé čarodějnici doplněné o první střípky s informacemi o marném pátrání po ztracených študácích. Již tehdy sice mnozí pochybovali o pravdivosti, ale pozornost náhodných kolemjdoucích se podařilo probudit.

Pro jistotu připomínám, že virálům zaslíbené Youtube vzniklo až šest let poté. Existovalo však již IMDb, kde byla trojice herců vedena jako nezvěstná, a na světovou premiéru v Cannes jim producenti samozřejmě zakázali odletět. Čím víc se blížil start v kinech, tím silněji o sobě dávala přelomová kampaň vědět. Tvůrci pravidelně přidávali na své webové stránky fiktivní policejní zprávy a v některých oblastech USA dokonce vylepovali plakáty o pohřešovaných osobách. Samozřejmě se nabízí otázka, jestli právě tohle už nebylo přes čáru.

Traduje se, že produkci kontaktoval minimálně jeden dobrosrdečný policista, který chtěl pomoct s pátráním. Rodinám herců mnoho lidí dokonce telefonicky kondolovalo. Faktem je, že když se týden před startem v kinech na SyFy kanálu odvysílal krátkometrážní (a sakra povedený) dokumentární film Kletba Blair Witch, tak už o filmu mluvil snad úplně každý. No a zbytek už je čtvrtmiliardová historie, která navždy změnila filmový průmysl a J.J. Abramsovi s dalšími ukázala, jak co nejefektivněji prodat divákům film, o kterém ještě před rokem neměli nejmenší tušení.

Když člověk sleduje mistrovsky natočený a na začátku článku zmiňovaný Šestý smysl, tak má pocit, že je chvála laciného found footage skoro až nepatřičná. Sugestivní bloudění v lese však (především v druhé polovině) funguje na jedničku a nejenom fanoušci hororů se k dědečkovi subžánru vracejí i dnes. Navzdory stovkám plagiátů a pro mnohé už trochu protivné a přežité legendě o pravdivosti celého příběhu.