Už je to osm let? Fííha ten čas ale letí. O pět filmů dál (letos ještě stihne videopremiéru šestý díl (třetí direct-2-DVD) s podtitulkem Beta House) a s konkurencí jako Superbad už fenomén zneužitých jablečných koláčů trochu bledne, ale já osobně bych nerad, aby se kvůli videobratrancům legendárního Stiflera zapomnělo na to, kdo postavil teenage žánr znovu na nohy a dokopal ho až do Hollywoodu.

Jedna půlka bratrů Weitzových teď finišuje Zlatý kompas, ale Prcičky dali dohromady spolu, jako poctu filmům, na kterých vyrůstali. A podařilo se jim oslovit celou generaci (stejně jako našim distributorům, díky kontroverznímu, leč chytlavému názvu), která si zamilovala postavy, jež herci povýšili z otravného klišé (věčný loser, výměnná studentka, chápavý otec, fotbalista, zakřiknutá dívka... mám pokračovat? :) na neuvěřitelně sympatické figurky, mezi kterými si nejen vyberete, ale navíc nebudete schopni upřednostit jednoho favorita.

Bude to ušlápnutý Jason Biggs, uřvaný Stifler (Seann William Scott se bohužel dodnes téhle škatulky nezbavil) nebo taťka Eugene Levy ve své životní roli? Není to legrace... tedy je to velká legrace a to ani nemusíte do frcu vrazit historky z hudebního tábora nebo mluvit o Stiflerově mámě. Víte do jaké spadá kategorie? Ne, raději to nebudu říkat nahlas. Stejně to každý ví. A o to jde.

Během pěti let od premiéry si Prcičky vydupaly nesmazatelné místo ve filmové historii. Tak jako se v osmdesátých letech citovala ujetost jménem Porky's, tak se teenageři po celém světě opřeli do filmů bratří Weitzových. Je hollywoodským etalonem svébytného žánru a spousta filmů si vylámala zuby, když se ho snažila dohnat a pokořit (vzpomínáte na Sexy párty? To bylo... bolestivé).

Takže na ten koláč přestaňte koukat shora a zakousněte se. I po letech chutná skvěle a není to žádná guilty-pleasure.

Rodičům to ale pořád ještě nepouštějte. Každý není jako Jimův táta, aby vám hned vyprávěl o tom, jak strýček leštil salám. :)