Jak se pozná, že začíná léto? Sluníčko přestane příjemně hřát a začne hnusně pálit, dívky odloží zbytečné kusy oblečení a v kinech se začnou objevovat filmy, které stály hodně peněz a jejichž tvůrci doufají, že ještě mnohem více peněz vydělají. Letošní filmové léto začíná s Wolverinem. Naštvaným Kanaďanem s nezničitelnou kostrou, smrtícími drápy a ztrátou paměti. Alespoň tak ho známe z x-menovské trilogie. Hugh Jackman se však rozhodl zkusit to letos bez starých známých mutantů a rozjel to na vlastní triko. A dopadlo to… no těžko říct.

Rozhodně však nemůžeme říct že špatně. Děj se odehrává pár let před X-Meny a hlavnímu hrdinovi tu mozek ještě pracuje tak, jak by měl. A nejen mozek, ale i jeho schopnost regenerace a zpomalené stárnutí. Těchto výjimečných vlastností si časem pochopitelně všimne vláda a naverbuje ho do speciální jednotky. I s jeho podobně stavěným a o poznání agresivnějším bratrem Victorem Creedem. Brzy je však všem jasné, že masakrovat nevinné není úplně to, co by si mrňavý Kanaďan představoval, a tak se rozhodne vzít roha a schovat se někam do Skalistých hor. I tady si ho však jeho minulost najde a když díky ní přijde o život jediná osoba, na které mu záleží, rozhodne se vykašlat se na snahu o mírumilovný život a vyrazit na cestu pomsty.

Wolverine není z těch filmů, které by chtěly stavět na komplikovaném scénáři a do detailů propracovaných postavách, ale i když jde v podstatě o klasickou variaci na „zabili jste mi holku, zabiju vás všechny,“ pár zajímavých a někdy i trošku nečekaných zvratů se tu najde. Ne že by se David Benioff a Skip Woods rozhodli udělat z pokračovatele x-menovské série druhé Obvyklé podezřelé, ale je vidět, že si pečlivě nastudovali všechny tři předchozí filmy a velmi stylově jejich mytologii do Wolverina zapracovali. Zkrátka diváka čeká několik příjemných překvapení, odkazů a občas trošku jiný úhel pohledu na věci, které zná z dřívějška. Krom toho vztah samotného Wolverina a velmi stylového padoucha Creeda je poněkud osobnější a zajímavější, než by člověk u podobného filmu očekával. Sice je to celé stále jednoduše a účelově napsané tak, aby se mohl pořád někdo s někým prát, ale funguje to.

Příběhový potenciál by tu tedy byl, ovšem Gavin Hood se už od trailerů jevil jako krajně podivná volba pro režiséra comicsového velkofilmu. A bohužel příjemně překvapit nedokázal. Akční scény jsou v jeho podání poměrně nepřehledné a i když je jich hodně, jsou dost krátké a málokterá – snad krom samotného finále, kde se ke slovu dostane šikula Scott Adkins – má čím zaujmout. V tomhle směru Hood nabízí sice neurážející průměr, jenž vyloženě slabé nebo dokonce směšné místo nemá, ale na druhou stranu najít v akčních scénách nějaký moment, jenž by stál za zapamatování, je dost obtížné. Všechno tu docela odsýpá, nikdy se to však pořádně nerozjede.

Ještě výraznější problém je však v tom, že Hood (respektive jeho architekti) nedokáže postavit zajímavou scénu. Kanadský les vypadá jako něco, co najdete pět kilometrů od Ještědu, chodby v obří elektrárně jsou šedé, ošklivé a nezajímavé a Wolverine až příliš často působí jako podfinancovaná epizoda nějakého televizního seriálu. Vizuálně rozhodně nenabízí frajeřinky jako Iron Man nebo další comicsová konkurence. A přitom by stačilo šoupnout do prázdné chodby pitomý minimax a natřít nezajímavě vypadající stodolu nějakou výraznější barvou. No a ty triky by si taky zasloužily lepší péči. Vyložená pastva pro oči Wolverine rozhodně není.

Dost bylo kritizování, jdeme zase chvilku chválit. Konkrétně herce. Asi je zbytečné opakovat, že Hugh Jackman se pro roli Wolverina narodil, protože podobné sdělení nejspíš najdete v každé recenzi na libovolný díl X-Menů. Stále je to borec, stále má charisma a stále vypadá jako mladý Clint Eastwood. Takže tady je všechno v pořádku. To Liev Schreiber byl možná trošku risk, ale o roli Victora Creeda evidentně stál (původně si měl zahrát plukovníka Strykera) a udělal hodně pro to, aby ji dostal. V posilovně si dal viditelně do těla a vypadá jako kombinace dřevorubce a dospělého medvěda. Žádné modýlkovské svaly ale ruce jako lopaty. Záporácký úsměv také zvládá na jedničku a Jackmanovi je zkrátka velmi důstojným spolu/protihráčem. A jako poslední si zaslouží zmínit Taylor Kitsch, jenž si zahrál fanoušky vymodleného Gambita. Nikdo tomuhle neznámému mladíkovi nevěřil, ale i když jeho role patří mezi ty menší, rozhodně v ní zanechá velmi pozitivní dojem a klidně by mohl v nějakém dalším filmu z x-menovského universa dostat větší prostor.

Takže jak? X-Men Origins: Wolverine není špatný film, jen oproti konkurenci kope viditelně druhou ligu. I když herci dělají co mohou a scénář není úplně špatný, Gavin Hood nezvládl všechno spojit dohromady tak, aby byl výsledek něčím lepším než solidním žánrovým průměrem. Je škoda, že na režisérskou židli neusedl Len Wiseman, o němž se dlouho mluvilo, protože pod jeho taktovkou by byl film možná o poznání hloupější ale nejspíš i o dost zábavnější a především vizuálně zajímavější. Takhle jde zkrátka o bez problémů koukatelnou záležitost, u níž se budete poměrně příjemně bavit, jakmile však sáhnete po DVD s druhými X-Meny, rozdíl mezi Singerem a Hoodem bude téměř hmatatelný. Když ale sáhnete po trojce, žádný šokující kvalitativní rozdíl vás nečeká a dostanete zábavu na skoro stejné úrovni. Přesto říkám - druhý díl za pár let klidně, ale s jiným jménem v kolonce „režie“.

A mimochodem Ryana Reynoldse si moc neužijeme a je to docela škoda.