O FILMU
Není sporu o tom, že Jan Svěrák patří k nejtalentovanějším režisérům českého filmu. Jeho styl, světlohra a stínohra, výběr témat, vizuální i verbální humor je natolik specifický, že už se pro něj vžil terminus technicus "svěrákovský" (u mladé generace tvůrců jde skoro o standard - existují i přívlastky "hřebejkovský" či "gedeonovský" a brzy jistě vznikne "slámovský"). Nepočítáme-li Tatínka, natočil Svěrák v posledních deseti letech všeho všudy dva celovečeráky, což jen posiluje jeho "kultovní" status. Zároveň však vzbuzuje otázky po tom, zda v mezidobí své Oscarem oceněné umění nezapomněl - jak se sám často přiznává - a zda má vůbec odvahu odlepit se od rodné hroudy, když z Hollywoodu dostal tolik nabídek na režii, které potom pod vedením jiných tvůrců nedopadly zase až tak špatně. A s jeho přispěním by možná byly ještě lepší, samozřejme ne bez nezbytných úprav šitých na míru. Vzpomeňme tu na Pravidla moštárny a nebo Nevěstu přes Internet. Když k tomu nedošlo po Koljovi, očekávalo se to po Tmavomodrém světu, jehož příběh má zároveň české i mezinárodní parametry. Lehce oslavný dokument Tatínek, který natočil o svém otci Zdeňkovi, tématizující mimo jiné i boje nad scénářem k Vratným lahvím, byl jen slabou náhradou. Někdejší neshody jsou však ty tam a březen 2007 odhalí, zda-li se podařilo příběh dovést na osobní a zároveň nadosobní rovinu (což byla Janova výtka k prvním verzím), jestli opravdu půjde o poslední vzájemnou spolupráci úspěšného dua, případně odhalí, jestli Oscar z roku 1996 opravdu získá vytouženého bratříčka. Hrdinou Vratných lahví je učitel v důchodu Josef Tkaloun (Zdeněk Svěrák), který přijme brigádnické místo ve výkupu lahví v jednom pražském supermarketu. Rozhodně však nepůjde jen o to, jestli se mu daří správně třídit sedmičky a půllitrovky do přepravek. „Nová verze scénáře se víc točí kolem hlavní postavy a jeho rodiny. Táta zapojil do příběhu osobní zkušenost s podzimem života a teď to funguje," říká Jan Svěrák. Doufejme tedy v dobře napsané situace, a když už se u filmu sešlo tolik skvělých herců - např. v podobě druhého setkání Zdeňka Svěráka s Danielou Kolářovou v roli manželky - i jejich civilní, smutnohumorné a hlavně silné ztvárnění. V takto skromném příběhu už půjde totiž jen těžko odvést pozornost dvěma Spitfiry.