Konečně česká upoutávka, která vypadá k světu. Kdo jiný by za ní měl stát než stálá jednička českého filmu Jan Svěrák. Jeho Vratné lahve vyhlížejí překvapivě obyčejně a po minutě bych jí v ohledech obrazové kompozice našteloval mezi Krásku v nesnázích a Sluneční stát. Malinko mě to děsí, protože Kolja byl svého času na jiné úrovni, o vizuální opulentnosti Tmavomodrého světu nemluvě. Samozřejmě trochu míchám hrušky s jablky – ale to jen v naději že obyčejnější záběry dostatečně dobře sednou k ještě obyčejnější osůbce za okýnkem a že to nesouvisí s případným poklesem „výkonnosti“ oscarového Jana. Zdeněk Svěrák znovu nezapomněl svou postavu obdařit náruživým zájmem o ženy (proutník snad i v devadesáti... doma mají asi radost :-) a spoustou vykutálených bonmotů. Straší sice mě ta koncentrace hvězd na jedno filmové políčko, protože Ondřeje Vetchého a Jiřího Macháčka už v posledních letech bylo přeci jen dostatek, ovšem v součtu s výborným pocitem z decentního hudebního doprovodu, nějakou tou hláškou a s připomenutím prachmizerné české konkurence mě v podstatě nenapadlo nic jiného než spokojené čtyři hvězdy. Souhlasíme? Nebo je těch nápisů opravdu příliš?