Jmenuji se Violet a narodila jsem se do světa, kterému možná nebudete rozumět... Vsadil bych levou ruku svého kamaráda (promiň, Kocoure) za to, že tuhle větu nevymyslel Wimmer, ale producenti, těsně po první zkušební projekci. Ultraviolet je totiž film, který vám z hlavy vykopne veškeré fungující neurony. Zůstanou jen ty, kterým se líbí retušování ve Photoshopu, Milla Jovovich a těsné latexové oblečky.

Violet Song jat Shariff (opravdu jí takhle říkají, zřejmě bylo potřeba natáhnout stopáž) je mutantka. Zákeřný virus, výplod armádních čachrů za účelem vyrobit geneticky dokonalé vojáky, z ní udělal upírku a tzv. "nečistou". Vůbec neřešte, že ve filmu nikdo nikomu nepije krev a známkou "upírů" jsou jen vyvinutější (ale jen trochu) řezáky. To není důležité. Vlastně tu není důležité vůbec nic, protože po stylových úvodních titulcích vás čeká nepřetržitá třicetiminutová akční scéna, ve které se jen tu a tam mezi likvidací stovek vojáků stihnou postavy navzájem představit. Ahoj, já jsem Violet. Ahoj, já jsem podivné dítě z kufříku, které by mohlo vyhubit veškeré lidstvo.

Prvních pár minut skutečně budete zmatenější než ježek přecházející dálnici. Violet na sobě morfuje šaty, v rukách se jí materializují zbraně (včetně nábojů plynoucích z jejích tepen ;) a supervojáci po jejích úderech praskají jako karlovarský křišťál. Jen o krok pozadu je Cameron Bright, v další roli, která přímo vyžaduje jeho chladnokrevnou hereckou povahu (zajímalo by mě, jestli je podobně uměřený i v reálu) a oba dva honí maník, který nosí bouchačky ve vakuových obalech a vychutnává dvakrát překapávané espresso. Nic proti extravaganci, ale čeho je moc, toho je příliš.

Podobně jako mi nervová centrála krvácela při sledování Immortelu a jeho svérázných trikových scén, se i Ultraviolet pokouší o vaší trpělivost mimořádně špatnými CGI triky. Wimmer se snažil své hrdiny vyretušovat tak, aby zapadli do kompletně CGI prostředí a film tedy spíš připomíná svébytnou formu comicsové animace. Nic proti tomu, prvních pár minut to funguje a díky hudebnímu motivu od Klause Badelta jsem si myslel, že sleduji lepší verzi Aeon Flux (ta hudba je totiž hodně podobná ústřednímu motivu animovaného Aeon Flux). Jenže pak se Wimmer zbláznil nebo mu došly peníze a následovala vývrtka přímo do kopru.

S předchozím Wimmerovým počinem - Equilibriem - se dá snímek srovnat v mnoha ohledech, Ultraviolet ostatně používá "vylepšenou" verzi Wimmerovy slavné gun-kata, při které se střelné zbraně používají mnohem pestřeji, než byste si kdy uměli představit. Hlavní hrdinka také disponuje mačetou a Uzi-noži, občas také někomu rozkopne hlavu... je to prostě holka do nepohody. Jenže zatímco Equilibrium mohlo nabídnout slušnou choreografii v soubojích jeden vs. deset, Ultraviolet se musí vyrovnat se souboji jedna vs. sto. Souboje jsou tak křečovitě snímané, snad aby se zachytila ta neuvěřitelná rychlost a brilance, kterou Violet disponuje. Bohužel to nefunguje a mnoho soubojů je střihnutých tak, že se ozve pár zvuků a my už jen vidíme, jak kolem Violet leží desítky mrtvol. A to je špatný. Hodně špatný.

Proč? Protože film krom téhle akční berličky už nenabízí vůbec nic. Na hlášky se Wimmer tentokrát nezmohl, megalomanství mu tlačí na mozek ze všech stran a degraduje už tak špatné triky (poslední záběr filmu se zřejmě dělal zadarmo, v garáži nějakého vietnamského přistěhovalce) a Milla Jovovich rozhodně není Christian Bale. Teda... určitě jí to víc sluší v S/M oblečcích, ale kdykoliv se zastaví, aby něco chytrého pronesla, začnou se vám strachy klepat ruce. Naštěstí si to Wimmer uvědomil a pořád za ní posílá ty pohledné černé manekýny, aby jí zacpali hubu obuškem. Díky alespoň za to.

Ději nepomáhá ani Cameron Bright, ani Nick Chinlund v roli hlavního záporáka. Možná si ho pamatujete jako Toombse z Riddicka. Jenže hrát malého záporáka opatřeného dobrými hláškami a scenáristicky nevýrazného záporáka je trochu rozdíl... Wimmer má vůbec se záporáky problém, stejně jako s finálními souboji, stačí se podívat na poslední pětiminutovku Equilibria.

Co si tedy nakonec z kina odnesete? Možná důkaz o tom, že když natočíte jakž takž úspěšný film, jsou ochotni vám producenti naslibovat cokoliv a v některých případech vám i dovolí si to "cokoliv" natočit. Přesně to se Wimmerovi povedlo. Obávám se však, že mysl běžného diváka není schopna jeho vizi pobrat a tenhle stav bude ještě pár (desítek) let trvat. Snad kdyby ho někdo nechal natočit komornější záležitost podle cizího scénaře, mohl by z něj být talentovaný řemeslník. Na "kdyby" ale dneska nehrajeme. Ultraviolet je stejně patetickým filmem jako Aeon Flux a vrcholy většiny akčních scén, při kterých se vizuální podoba vrací někam na úroveň Trávníkáře, mě budou v mysli strašit ještě hodně dlouho. Tváří v tvář těmhle "experimentům" si ještě rádi uvědomíte, že Underworld série se docela povedla a takový Blade I a II, pokud zůstaneme u upírů, to už je snad mistrovské dílo. Ale možná jen nejsem dostatečným fanouškem dadaismu, abych Wimmerovu genialitu docenil. Smůla pro oba. :)