Tlapková patrola, správný směr vždy mají. V Adventure Bay může nastat problém zlý. Ryder a tlapkový tým všechno zachrání. Marshall, Rubble, Chase, Rocky, Zuma, Skye. Jo! Přijiždí! A nemusíte si tenhle dost podivně klopotný text ani složitě pamatovat, protože lehkou ironií osudu je jasné, že tahle píseň bude letos na podzim znít v kinosálech úplně nejčastěji. A nejen v těch českých. 

Což je taky důvod, proč jsem se k recenzi nemusel vyhecovat hned po zhlédnutí filmu. U Tlapkové patroly předem víte, že půjde o trvalku a že na ní rodiče budou vodit své ratolesti dlouhé týdny. I kdyby byly kritické poznámky sebezápornější…

Tlapková patrola si trpělivě buduje svůj nedorostlý fandom. A pozvolna, leč nezvratně staví své mohutné popkulturní univerzum. Naivní televizní seriál s ještě naivnější animací je jen střípkem ze skládačky, která dokáže dolary tahat tu z docela sympatického merche, onde zase z videoher nebo z filmu pro kina. Psí parta si přitom zvládá celkem bez problémů vydobýt i přízeň rodičů, protože i jim dopřává solidní jistotu.

Příběhy Tlapkové patroly jsou v jádru docela poklidné, mají konzervativní rozměr jak v poučování, tak v dolování zábavy, ale i ve vedení oblouků jednotlivých postav. Jsou to příjemná dobrodružství na pohodovém půdorysu, s poctivě opečovávanými figurkami a samozřejmě adekvátně dobrými konci. A i když je to všechno průhledné, trochu rutinní a nějak výrazně se to nesnaží držet v pohotovosti bránice i mozkovny rodičů, výsledek se zvládne udržet v mezích neurážejícího průměru.

Beze zbytku to platilo u prvního filmu pro kina a sedí to i na dvojku. Ani ta samozřejmě nenabízí, navzdory svému názvu, podívanou vyloženě velkofilmovou. Nejde o nadupaný animák levelu vrcholné pixarovské éry a blockbusterové řemeslo, invenčně bavící celou rodinu. Tvůrci si svých limitů jsou evidentně vědomi a do velké míry je přetavují v starosvětskost svých dobrodružných příběhů. Zároveň je ale ony limity zjevně něčím tíží, a proto zkusili ve dvojce přitvrdit – bohužel trochu neoriginálně zapuštěním komiksových klišé do stabilního světa Tlapkové patroly.

Je pochopitelně chvályhodné, že se producenti snaží o evoluci, a po dekádě poklidného těžení značky se posouvají k něčemu svěžímu a v jádru ambicióznějšímu, ale při aktuální přežranosti komiksy a úpadku žánru to… inu, nebylo to rozhodnutí úplně nejšťastnější. A rozhodně ne ideálně načasované.

Fajnová parta hafanů tak sice získá schopnosti na úrovni Mr. Fantastica, Pyra nebo Juggernauta – Stan Lee si v hrobě asi hodně zaškytal, to si nemusíme nalhávat, že ne – a taky se příběh vystaví okolo solidní týmové chemie, kterou by třeba Trankova poslední Fantastická čtyřka mohla jen závidět, to ozvláštnění zajetých charakterů ale není natolik zásadní, natolik poutavé a ani natolik novátorské, aby to patrolu opravdu vytáhlo na nový level.

Tlapková patrola ve velkofilmu: FOTOGALERIE

Vlastně je to takový generický posun vstříc blockbusterové elitě, který na papíře sice dává smysl a dá se pochopit i v rámci vývoje trhu i franšízy samotné, ale v reálu klapl jen tak napůl. Zlobivý exstarosta si sice nově hraje na Ant-Mana v přerostlém módu a záporačka by naturelem klidně zapadla do devadesátkové série o Batmanovi, ale Tlapková patrola pořád nejvíc baví, když frčí na své klasice: Oldschoolově dětském vyprávění s přesně dávkovaným povyražením, na lehkých konverzačních fórcích mezi dobře vyprofilovanými pséky, troše napětí a solidní akci, kterou tvůrci mají osahanou a tady jí jen můžou servírovat ve výrazně tučnějším trikovém hávu než v televizi.

Přehrajte si trailer Dvojka sice přidává na měřítku, akci i komiksových atrakcích, ale zato místy selhává ve snaze o roztomilost, kdy jsou tři štěkající mini přívažky lehce otravné a smrdí Alvinem s chipmunky a celkově by to chtělo trochu víc vyloženě vtipných nebo želvičkově roztomilých momentů. Takhle Tlapková patrola ubíhá před očima až příliš tuctově, přestože přešaltrování od Rydera k růžové drobounké Skye po příběhové stránce bez problémů funguje. Na zadek ale neposadí, což je pro vás jako ctitele Nolanů, Tarantinů, Gunnů a Tárrů nepochybně obří šok. Je „jen“ přízemně fajn, což cením.

Stabilita, jistota, pocit bezpečí - to nejsou citáty z příští kampaně Petra Fialy, ale přízemní, o to však trvalejší kvality a parametry tohohle popkulturního fenoménu. Proto tak funguje a proto bude moct spolehlivě potěšit rodiče s dětmi za pár let i napotřetí. Nepřijde mi to málo.