Herečce Zoë Kravitz, jež předloni zazářila jako Catwoman v dosud posledním Batmanovi, leželo tohle téma v hlavě dlouho – vždyť námět pod přece jen atraktivnějším (ale samozřejmě také problematičtějším a z hlediska online vyhledávání vyloženě průšvihovým) názvem Pussy Island začala psát už roku 2017. Postupem času spojila síly s E.T., tedy E.T. Feigenbaumem a společně napsali scénář Tichého znamení (Blink Twice), který si Kravitz jako svůj debut i zfilmovala. A nedopadlo to vůbec špatně, ačkoli jde spíše o zdatného epigona nežli vyloženě originální počin, a jen těžko se brání dojmu, že spíše než v kinech by její více než stominutový thriller udělal parádu na některé streamovací službě. Ale co už, pracujme s tím, co máme.

První rozostřený zelený záběr s výhledem na chameleona toho sice moc neprozradí, ale není třeba se bát – scénář se piloval dost dlouho na to, aby se ze všech Čechovových pistolí nakonec vystřelilo a všechny nejasnosti se postupně dočkaly vysvětlení. Dlouhodobá příprava se však podepsala i na tom, že se v průběhu poslední dekády objevilo až příliš titulů, které se pokoušejí o něco velmi podobného jako Kravitz. V průběhu sledování se tedy nejde ubránit srovnáváním s filmy jako Uteč, Menu, Na nože: Glass Onion, To nic, drahá, Trojúhelník smutku nebo Čas. Jako by si tvůrci z těchto i mnoha dalších satir a sociálních hororů vyzobaly dílčí prvky a spojili je sice řemeslně zdatně, přesto bez větší inovativnosti.

Hlavní hrdinkou je v podání Naomi Ackie servírka Frida, jež společně se svou kolegyní Jess (Alia Shawkat) pokukuje po tajemném miliardáři známém jako Slater King. Toho nehraje Christian Slater, ačkoli se objevuje ve vedlejší roli, nýbrž o generaci mladší fešák Channing Tatum. Z úvodních náznaků je jasné, že se technologický mogul v minulosti dopustil blíže nespecifikovaného nevhodného chování, před odsudky společnosti však prchá na z úspor pořízený tropický ostrov a natáčí kajícná videa.

Tiché znamení: FOTOGALERIE

Dobromyslná, roztržitá a ambiciózní Frida jeho veřejnému pokání věří a neznámým způsobem ji přitahuje jeho společnost. Jde o cestu k bohatství, anebo se jí charismatický svalovec opravdu líbí? Během luxusního večírku se jí i Jess shodou okolností podaří dostat k rozporuplnému podnikateli dostatečně blízko, aby se dočkaly pozvánky na pár dní strávených na ostrově. A ačkoli nepochází od samotného Kmotra, takovou nabídku nelze odmítnout.

Hrdinky se tak ocitají na izolovaném ostrově nejen se Slaterem Kingem, ale i s jeho přáteli z ranku znuděné smetánky. Christian Slater, Simon Rex, Adria Arjona, Geena Davis či Haley Joel Osment s nimi popíjejí, užívají rekreační drogy, povalují se u bazénu a za vzdáleného dozoru Kingova terapeuta s tváří Kylea MacLachlana se oddávají od běžné reality odtrženým radovánkám. Ani toto idylické bezčasí však nemůže trvat věčně, začnou se kupit podivné situace a červené vlaječky ve Fridině hlavě mávají čím dál vehementněji.

Kravitz se zhruba dvě třetiny daří šponovat divácké napětí i díky agresivnímu mixu zvuku po vzoru nedávné (či z hlediska českých kin budoucí) Substance. Každé bouchnutí šampaňského, potáhnutí z jointu či položení panákové skleničky na stůl se zaryje divákovi do uší a dá tak najevo, že navzdory zobrazené zábavě a jejímu často komediálnímu zpodobnění číhá na pozadí cosi zlověstného a nepříjemného.

V poslední třetině se však dozvíme pointu veškerého dění a následně už snímek v podstatě nemá, co nabídnout – musí jen s dostatečnou mírou brutality dohrát partii, u níž jsou pohyby figurek po šachovnici už vcelku jasné. Satirická kritika rozmařilých a přetvařujících se boháčů se nakonec (navzdory myšlenkově sympatickému, bohužel však doslovně podanému genderovému aspektu) příliš neodlišuje od společenských rýpanců ve výše zmíněných snímcích a podobný pocit něčeho už viděného platí pro všechny aspekty snímku. Postavy nelze považovat za skutečné charaktery, nýbrž za zástupce určitých tříd a při alegorickém čtení je však tak krystalicky jasné, že veškeré potenciální mysteriózno z filmu mizí. Výsledný dojem to neničí, ale škoda to přece jen je.