Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.
Trojúhelník smutku | Triangle of Sadness | 2022
csfd  imdb
US premiéra: nestanovena
CZ premiéra: 05.10.2022
režie: Ruben Östlund
hrají: Woody Harrelson, Harris Dickinson, Zlatko Buric, Charlbi Dean, Oliver Ford Davies

Trojúhelník smutku: Recenze


ikona
Mr. Hlad
cannesCharlbi DeanHarris DickinsonRuben Östlundtrojúhelník smutkuwoody harrelson
Krutě vtipná podívaná o současném světě a nástrahách gastronomie 

Přiznám se, že Trojúhelník smutku jsem tak trochu ignoroval a ani jsem se moc nesnažil hledat si k němu cestu a kdyby mi ho festival Cinematik nedonesl  až pod nos, nevím, jestli bych ho viděl. Je to samozřejmě čistě můj problém, problém mojí lenosti a předpojatosti. Výrazy jako „sociální kritika, satira na soudobou společnost, úspěch ve Varech a vítězství v Cannes“ vedly k tomu, že jsem si v hlavě vytvořil představu jakési umělecké a náročné nudy o velkých tématech a možná ji někdy uvidím, ačkoliv mě vlastně vůbec neláká jít jí naproti. Teď můžu naštěstí říct, že ta představa byla naprosto mimo a že vy byste určitě neměli udělat tu samou chybu jako já. Tuhle pecku si vpalte hned, jakmile k tomu dostanete příležitost, protože jde nejenom o jeden z nejzajímavějších filmů roku, ale – a to jsem právě ani v nejmenším nečekal – také nejzábavnější a nejsrandovnější. 

Yaya a Carl jsou modelové, kteří spolu sice chodí, ale ani jeden si není úplně jistý, jestli má jejich vztah budoucnost, a tak se rozhodnou vyrazit na luxusní plavbu na jachtě a ujasnit si to. Spolu s nimi tu je pár milionářů, postarší manželé podnikající ve zbrojním průmyslu, nějaké ty modelky, permanentně ožralý kapitán a celá armáda kuchařů, stevardek, plavčíků, lodníků, ochranky a dalších lidí připravených bohatým a mocným podstrojovat, kdykoliv si o to řeknou. Jenže pak se stane něco, co zajetá pravidla na lodi i ve společnosti obrátí vzhůru nohama. A je potřeba vytvořit pravidla nová…

Nebudu tu spoilerovat, řeknu ale, že švédský režisér a scenárista Ruben Östlund pojal Trojúhelník smutku jako příběh rozdělený na tři kapitoly, což má za následek dvě věci. Za prvé může velmi rychle a rázně měnit atmosféru i tlačit dopředu to či ono téma, aniž by se to mlátilo s předchozí scénou. Komorní začátek o dvou hrdinech a jedné nepovedené večeři tak nebojuje o prostor s životem na jachtě, kde se miliardáři pokoušejí přesvědčovat své okolí i sami sebe, že „všichni jsme si rovni, i já a tahle servírka“. Přitom je tu však jistý kontinuální vývoj nejen příběhu, ale i snahy o tu společenskou satiru. To, co začíná jako dialog dvou hrdinů snažících se zuby nehty vybojovat si ve vztahu pozici toho silnějšího a nenechat se udupat tím druhým, se postupně mění v obraz světa, kde se v přímém přenosu hroutí pravidla společnosti, utváří se jiná a hrdinové si jen bolestivě zvykají na to, že hodinky za 150 tisíc Eur najednou nemají žádnou hodnotu. A oni sami taky ne. Díky rozdělení na kapitoly navíc může Östlund tlačit v jednu chvíli do popředí postavy, v další celou společnost výletníků na jachtě a upravovat si bezbolestně tempo, styl a do značné míry i žánrové pojetí. A nikdy to tak nezačne nudit. 

No a pak tu máme za druhé, což bylo něco, co jsem u Trojúhelníku smutku ani v nejmenším nečekal. Ten film dovede být v některých momentech třeskutě vtipný. Takovým způsobem, jak to umí snad jen Monty Pythoni nebo v devadesátých letech bratří Farrellyové. Nechci tu být konkrétní, protože bych vám vykecal dost možná nejlepší filmovou scénu roku. Ovšem to, co se začne dít na lodi v okamžiku, kdy se hrdinové pokoušejí udržet status quo a neopustit svou miliardářskou ulitu navzdory tomu, co se děje, je naprosto za hranou čehokoliv, co by člověk v intelektuální satiře očekával. Několika minutový nekompromisní příval brutálního a neskrývaně fyzického humoru je s každým záběrem absurdnější, šílenější a směšnější. Östlund tu doslova drtí pozlátko luxusu, snobismus a povrchnosti tím, že svoje hrdiny naprosto nekompromisním způsobem poníží tak, že mít vůči nim jakýkoliv respekt jednoduše není možné. 

Hroutí se tu pečlivě budovaný svět pravidel rozdělený na ty nahoře, ty dole a ty mezi tím, kde se všichni pokoušeli naplňovat své role a to, co se od nich očekává, jen aby skončili naprosto ponížení, fyzicky zdeptaní a v novém světě, kde se nemohou spolehnout na nic, na co byli do té doby zvyklí. Ruben Östlund se navíc nebojí vysmívat se všem. Mluvit o Trojúhelníku smutku jako o kritice „těch nahoře“ by nebylo přesné, protože režisér tu dává hlavně v poslední třetině hodně prostoru i těm z nižších pater sociální hierarchie, kteří velmi rychle dovedou využít příležitosti a vyšplhat o kus výš. A chovat se úplně stejně jako ti, které teď nechali pod sebou. 

Trojúhelník smutku má nakonec velmi blízko třeba k Parazitovi. Nebojí zajímavých myšlenek a otevřené kritiky současné společnosti, ale nesnaží se za každou cenu tvářit se zbytečně intelektuálně a nepřístupně. Je ve svém sdělení snadno srozumitelný a vše balí do divácky atraktivní a v některých momentech neskutečně zábavné formy. Ruben Östlund se tu nepokouší diváky umlátit symbolikou a uměním, jeho názory jsou jasně čitelné, podávané v atraktivní podobě a servírované tak, aby se publikum v první řadě bavilo a až pak nějak zásadně přehodnocovalo, jak moc souzní nebo nesouzní s režisérovými názory. 


Přehrajte si trailer
Jednoduše jde o dobrý, chytrý a provokativní film. Přesně v tomhle pořadí a pokud vás Östlundovy názory neosloví, vlastně to vůbec nevadí, protože se budete stejně smát. Vítěz z Cannes je jedním z nejlepších snímků roku a pokud bych mu měl něco vytknout, tak možná paradoxně to, co na něm i chválím, tedy občas až přílišnou snahu dělat to divákům snadné. Ale byl by nesmysl promítat to do hodnocení, když je to celé dohromady tak odzbrojujícím způsobem zábavné. 

Verdikt

avatar9/10

Mr. Hlad

Ruben Östlund natočil jízlivou satiru o současné společnosti a lidech, kteří nejsou připraveni na to, že přijdou o svůj společenský status. Jenže nejde o intelektuální onanii, ale o nesmírně zábavnou a vtipnou komedii, které není nic svaté a krom skvělých herců, originálních nápadů a chytrých dialogů nabídne i minimálně jednu scénu, která se svou absurditou a vyhroceností zapíše do filmových dějin. Jeden z nejlepších filmů roku.


Podobné filmy


Hodnocení redakce

  • avatar8/10

    Cival

  • avatar9/10

    TedGeorge

  • avatar9/10

    do_Od

Trojúhelník smutku: Recenze


ikona
Rimsy
Spousta přetáček, improvizace a tepání do lidského stádního instinktu. Zlatou palmu si z Cannes odvezlo vydřené dílo, jehož relevanci mohou posoudit i karlovarští diváci.  

Po pěti letech od Čtverce získal Ruben Östlund letos v Cannes další Zlatou palmu. Jeho Trojúhelník smutku se pochopitelně dočkal dlouhých minut ovací a byl označen za nejzábavnější snímek soutěže – čemuž není zatěžko uvěřit. Černohumorná satira skutečně dokáže tnout do živého a zaujmout cinefily i mainstreamové diváky – jenže kromě pilování Östlundova komediálního timingu nepřináší v podstatě žádný pokrok.

Nejvýrazněji ve svých dvou předchozích snímcích se švédský režisér a scenárista ukázal jako nesmlouvavý pozorovatel společnosti, který dokáže vystihnout absurditu leckterých sociálních struktur, jež považujeme za samozřejmé a nevyhnutelné. Ve Vyšší moci se zaměřil na koncept rodiny a tradiční rozdělení genderových rolí, ve Čtverci zase na vyprázdněnost liberálních hodnot a pokrytectví umělecké sféry.

Nový snímek, jehož natáčení muselo být kvůli pandemii dvakrát přerušeno, a tak je trochu zázrak, že se jej vůbec podařilo dokončit, si bere na paškál hlavně módní průmysl a způsob života extrémních boháčů, kteří ztratili kontakt s realitou. Činí tak ale velmi podobnými prostředky jako dříve (například nekompromisním dotahováním scén až do doby, kdy naplno vysvitne bizarnost běžně přijímaného chování) a nedobírá se k nikterak odlišným závěrům. Ano, různé společenské systémy světa jsou stiženy zvyklostmi a automatismy, jež jsou ve své podstatě nejen nefunkční, ale i zavrženíhodné. Jenže co s tím? Na to Östlund už odpověď nemá (anebo ji nedává).

Vyprávění je rozděleno do tří kapitol. Té první předchází ještě prolog, v němž se dozvíme, co znamená onen titulní Trojúhelník smutku. Jedná se o zónu mezi očima, kde se při mračení objevuje vráska. Pro svět modelingu rozhodně problém, avšak ne neřešitelný – stačí trochu botoxu. Mladý, ale už poněkud vyhořelý model Carl (v podání sošného a zároveň chlapeckého Harrise Dickinsona) se následně drsně pohádá se svou přítelkyní Yayou (typově výborně obsazená Charlbi Dean Kriek), úspěšnou influencerkou. Kdo z nich by měl platit účet za večeři a proč? Muž i žena mají své důvody i zbraně, pomocí nichž dovedou argumentovat.

Namísto rozřešení se přesouváme do druhé (a nejlepší) části, která se odehrává na luxusní jachtě. Alex a Yaya se zde setkávají s panoptikem bizarních postav, propojených přísnou společenskou stratifikací. Služebnictvo na palubě starající se o cestující je tvořeno atraktivními jedinci bílé pleti, zato o úklid a podřadné práce se starají minority. Kapitán v kouzelném podání Woodyho Harrelsona je většinu cesty v alkoholovém deliriu, a tak se o většinu praktických záležitostí musí starat vrchní stevardka, ochotná pro spokojenost cestujících (a tím pádem i vyhlídku tučného dýška) udělat doslova cokoli. A konečně mezi samotnými pasažéry této luxusní cesty panuje rozmanitost co do věku, pracovní náplně i světonázorů, spojuje je však naditá peněženka.

Na tomto místě naplno ukazuje Östlundův nesporný režijní talent. Spory na lodi gradují pomalu, ale neúprosně a s tím, jak nabírají na obrátkách, se katarzní vyvrcholení stává nevyhnutelným. Předchází mu kouzelný ideologický spor mezi kapitánem a ruským oligarchou, v němž oba zastávají opačné teoretické pozice, než bychom čekali, ale přitom se ani jeden nestará o praktické potřeby ostatních lidí. Druhá část tedy nakonec dospěje až k poměrně obskurním nechutnostem, které ale fanoušky Monty Pythonova Smyslu života dost možná potěší. Je to vyhrocené, přepálené, ale také působivé a vtahující – dlouho potlačované napětí je potřeba uvolnit.

Zatímco první část se drží při zemi a anekdoticky popisuje všední situaci, druhá je už od reality do značné míry odtržená. Následně Östlund prošvihne možnost udělat ze třetí části údernou pointu a namísto toho začne zdlouhavě budovat v podstatě další film. Trvá to zhruba hodinu a navzdory snahám o rozvinutí teze o matriarchální společnosti se výsledek k ničemu zásadnímu nedobere.

A je to velká škoda, neboť v jednotlivostých scénách je film výborný a překypuje znepokojivými momenty, jež se zase jednou snaží nastavit zrcadlo. Dobře naložená panička tak kupříkladu nutí mladou stevardku, aby si během směny šla zaplavat. Dívka ví, že z toho bude mít problémy, ale zároveň nesmí odmítat přání cestujících. Bezohledná štědrost bohatých vrstev sloužící k uspokojení vlastních potřeb bez naslouchání druhým je tak vykreslena velmi trefně – a možná právě tímto způsobem funguje dobročinnost spousty prominentních filantropů, jež jsou oslavováni za dobře vypadající, avšak nepříliš efektivní pomoc.

Östlundovi se tedy podařilo jeho oblíbená témata zpracovat divácky přístupnějším a mezinárodně rozhodně atraktivnějším způsobem – jeho první anglicky mluvený film by jistě rád pokukoval i po Oscarech, případně hollywoodských štacích pro svého autora. Ne náhodou se při sledování vybavují vzpomínky třeba na Parazita – ale ještě více bohužel i na předchozí Östlundova díla, což satirickou údernost tohoto kladiva na zbohatlíky poněkud značně umenšuje.

Komentáře

  • Do této diskuze ještě nikdo nepřispěl, buďte první.
VSTOUPIT

Verdikt

avatar7/10

Rimsy

Nekompromisný sociolog Ruben Östlund opět tepe do vrchních tříd společnosti, a to natolik zábavným způsobem, že i téměř dvouapůlhodinová stopáž rychle uteče. Není však jisté, jestli v divákovi poté ještě něco zásadního zůstane.


Podobné filmy


Hodnocení redakce

  • avatar8/10

    Cival

  • avatar9/10

    do_Od


Hodnocení čtenářů

  • avatar8/10

    Phil cze

  • avatar8/10

    Perun

  • avatar9/10

    Filippe_Foulard

© copyright 2000 - 2022.
Všechna práva vyhrazena.
Hosting zajišťuje: Stable.cz
Kontakty: Technická podpora | Redakce

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace