Tak to napiš, když se ti to nejvíc líbí. Tyhle zadání jsou úplně nejvíc nejlepší, dámy a pánové. Člověk pak skončí jako ďáblův advokát s textem, co nepřipomíná moc recenzi, ale je spíš zamyšlením nad sebou samým. Jenže na začátku i na konci tohohle textu budu Riana Johnsona chválit. Já, člověk, co zdravě nenávidí osmou epizodu Star Wars a považuje Riana za vizionáře, ale také drzého auteura, co občas porušuje pravidla jen z čiré zlomyslnosti. Dal by se tak zarámovat i svět Benoita Blanca, rozverného a zřejmě nejlepšího detektiva na světě, v odlehčeném podání Daniela Craiga, který se nemohl dočkat, až se dostane z okovů agenta 007. Splnilo se mu to a ještě k tomu dostal od Netflixu masivní honorář, spolu s Rianem Johnsonem. Za dva celovečeráky ze světa Na nože, jejich produkční společnost obdržela 450 milionů na dřevo.

Glass Onion alias Skleněná cibule, film pojmenovaný podle baru, kde se většina hlavních postav zamlada scházela, stála pouhých čtyřicet milionů a její „pokračování”, resp. další případ Benoita Blanca, pravděpodobně nebude o moc dražší, takže si lze snadno spočítat, že do kapes dvou zmíněných pánů zamířily nikoliv desítky, ale spíš stovky milionů dolarů. Ona rozvernost před kamerou i za ní tedy ani náhodou není předstíraná a postavu pohádkově bohatého majitele soukromého ostrova si mohl z fleku zahrát sám Johnson, kdyby ji tedy neodolatelně nezvládnul Edward Norton. 

Všichni tu ladně poskakují v přefintěných kulisách a z legrace řeší plánovanou hru na vraždu, že divák se vlastně ani o nikoho nebojí, a když „náhodou” umře někdo úplně jiný a Benoit Blanc musí zapojit šedé buňky mozkové, vlastně vám nemizí úsměv z tváře. Tohle je totiž spíše poklona whodunitům a celému žánru než pokus o regulérní detektivku. Ostatně ochota porušovat zaběhlá pravidla, ať už je sepsala královna krimi Agatha Christie, nebo fiktivní televizní Páter Knox, staví diváky hned z kraje dvouhodinového filmu před zásadní rozhodnutí. Přistoupit na pravidla Johnsonovy bojovky a bavit se žánrovým kočkopsem, který odmění pozorné oči a všechny, kdo mají načteno, nebo se pohoršovat nad zdánlivě banálními zvraty a tvrdohlavě vyžadovat ordinérní detektivku, co napíná až do poslední scény.

Plně chápu, že tohle „buď a nebo” je trochu pokrytecké, ale pár dní po premiéře na Netflixu se skutečně publikum dělí na mírně zklamané a mírně nadšené. Já osobně jsem si užíval ani ne tak vyleštěný vizuál záměrného architektonického nevkusu uprostřed panenských tropických kulis, ale především kouzlení s kamerou, ať už jde o střihovou telefonní koláž v úvodu, přesné rozmístění všech propriet v dialogových scénách, snahu udržet divákovu pozornost kompozicí na střed a mírné přehrávání a pitvoření odkazující spíš na divadelní inscenaci, ovšem s castingem, co si v každém gestu kontroluje svůj výkon. Obsazení není o nic méně hvězdné než minule, dokonce bychom co do followerů na sociálních sítích jedničku trumfli, ale… není to hmatatelný upgrade směrem k Chalametům, Zendayám a Dwaynům Johnsonům. Místo toho je tu zábavný Dave Bautista, ochotně se vrhající do dalších a dalších hereckých výzev, jako vždy a všude brilantní Janelle Monáe, nebo Kate Hudson na míle vzdálená svým povrchním romcomovým roličkám.

Co tam mám dál? Hmatatelně fortelného asi nic. Já jsem se královsky bavil celou dobu a vyzobávám si vizuální i dialogové drobky i na druhé zhlédnutí, kdy už znám všechny zvraty a zákruty. A to je pro mě známkou povedené detektivky. Samozřejmě se mi líbila i konzervativnější Smrt na Nilu, ale myslím si, že vedle oprašování klasik a jejich komponování ve stále opulentnějších kulisách potřebujeme i tyhle drobné poklony, drzé variace, protože bez nich ten žánr zůstane v zamčené bedně ve sklepě a bude na něj vzpomínat jen pár pamětníků.

Přehrajte si trailer Johnson je přesně takový buřič, jakého detektivky potřebují. Nenatočil napodruhé úplně to samé, ačkoliv přesně za to si Netflix asi ve skrytu duše zaplatil. Neuhnul ani natolik výrazně, aby se fanoušci prvního případu podivovali nad tím, v co se Benoit Blanc proměnil, a kam se poděly jeho manýrismy. Třetí díl bude v tomto ohledu kritický, takže za dva roky zjistíme, jestli jsme tu měli parádní otvírák jinak lehce nadprůměrné detektivní série, nebo Johnson předvede, že má před nevěřícími Tomáši přeci jen značný náskok. Doufám v jedno, věřím přinejhorším i v to druhé, protože tyhle netflixovské dolary se kutálí zas jednou správným směrem, ať už to dopadne jakkoliv.