Oblíbený britský režisér Guy Ritchie v posledních letech dupl na plyn a průměrně naděluje fandům aspoň jeden film ročně. Pod rukama mu toho vzniká hodně a při takovém tempu není divu, že občas šlápne vedle. Pořád dovede nadělit neskutečné pecky jako Král Artuš: Legenda o meči, Gentlemani nebo Rozhněvaný muž, jeho poslední film Operace Fortune: Ruse de guerre už ale výrazně zaváněl tvůrčí vyčpělostí a neschopností hnout se z místa. Bylo tak otázkou, jak si povede jeho nový film, který namísto do kin zamířil rovnou na stream a od české odnože Prime Video obdržel lapidární název Operace Poštmistr. 

Plakáty s hlavními postavami okupuje Henry Cavill v roli protřelého vojáka Guse Marche-Phillipse, jenž je britskou tajnou službou s posvěcením samotného Churchilla vytáhnut z lochu, aby sesbíral bandu bohabojných vojáků a splnil náročnou misi. Ta má za úkol zničit nacistické lodě kotvící u afrického pobřeží, jež zásobují ponorky, které ochromují Spojené Království. Tím se můžou americké jednotky dostat do Evropy a zvrátit průběh krvavého konfliktu, jež sužuje celý svět. Jedná se však o tajnou neoficiální misi, která je dost možná nesplnitelná. Proto je potřeba banda cápků, která má vlastní hlavu a nebojí se neuposlechnout rozkazy.

Operace Poštmistr: FOTOGALERIE

Ritchie si tentokrát k ruce vzal příběh podle skutečných událostí, neboť většina postav, která se ve filmu vyskytuje, má svůj předobraz v reálných figurách, které tuto náročnou misi pod Churchillovým vedením opravdu plnily. Bez zajímavosti není ani to, že hlavní postava s Cavillovou tváří byla údajně předobrazem, na němž Ian Fleming postavil literární postavu Jamese Bonda. Alespoň touto formou si tedy Cavill mohl k Bondovi přičichnout. Jeho kapitán svéhlavé posádky má náběh na charismatického lídra, jinak toho ale jeho Gus s Bondem příliš společného nemá, čímž se dostávám k jedné z výtek, která ve mně vůči filmu rezonuje možná nejsilněji. Ritchie totiž opakuje svou chybu z předcházející Operace Fortune a akčnímu filmu odpírá jednu ze zásadních přísad - napětí.

Zpočátku se najíždí na klasické ritchieovské propriety. Dynamické střihy s rozvernou muzikou, zábavné představovačky postav, břitké dialogy a úderné charaktery. Funkční to však je pouze v první části filmu, neboť posléze se zdá, jako kdyby Ritchie jen otrocky následoval scénář a zapomněl na prvky, které z něj dělaly výrazného režiséra. Postavy postupně plní úkoly, které si vytyčily, a všechno se jim daří. Jakýkoliv úkol je splněn bez větší překážky, hlavní hrdinové skrze hordy nepřátel projíždí jak nůž máslem a vše působí tak, jako když si hru nastavíte ne na snadnou úroveň, ale na obtížnost pro dementy.

Nejprve to působí úsměvně a dává to příležitost hlouběji poznat poměrně sympatické postavy i to, jaký je zrovna ten jejich způsob kosení záporáků. Hromady nácků se vrší, akce je zpočátku sympaticky brutální a dobré jméno v tomto ohledu filmu dělá zvláště Alan Ritchson. Když se ale hrdinům bez špetky napětí či jakéhokoliv výraznějšího momentu daří splnit i ten poslední úkol, nelze než si klepat na čelo s tím, že takhle by zábavná a vtahující akce vypadat neměla. Každý z členů výrazné grupy pak má vysvětleno své pozadí, které ale nikdy není dostatečně zajímavé, aby z figurek bylo něco více než jen stroj na zabíjení nepřátel. 

Režisér jako kdyby rezignoval na sebemenší snahu o zkomplikování děje za účelem dodat zábavu podle svého. Možná šlo o záměr, který měl diváka nadchnout tím, jak moc jsou hrdinové drsní a neohrožení. Kromě zmíněného Ritchsona s lukem však žádná z postav není natolik výrazná či sympatická, aby zaujala, bavila a divák se mohl těšit, až se na obrazovce znovu objeví. Ani ten Cavill bohužel v tomto ohledu nedodává to, nač jsme u něj zvyklí. Je to obrovský sympaťák, trailery ale lákaly na to, že tady se bude moci utrhnout ze řetězu a dodá sympatický mix britské nonšalantnosti s ujetým manýrismem, zatímco se mu pod nohama vrší kupy mrtvých nácků. Mimo jednoho vypláznutí jazyka a pár uchechtnutí si však jeho postava musí vystačit s tím, že občas vydá rozkaz a většinu času jen kráčí a střílí do lidí.  

Film se tak častokrát nadechuje k nápadité akci, povedené scéně či vytříbenému dialogu, většinou ale vše jen vyšumí do ztracena a Ritchie si pomůže tím, že nechá pokosit další nácky. Akce je z tohoto hlediska fajn, ale ani tady nezanechá snímek nějakou výraznou stopu a například Hanebný pancharti, s nimiž bývá film pro své zasazení často srovnáván, jsou prakticky v každém ohledu mnohem dotaženější, zábavnější a utrženější ze řetězu. Operace Poštmistr téměř po všech stránkách ukazuje hlavně na nevyužitý potenciál. Eiza González v roli svůdné agentky sice umí udělat neplechu, její postava ale opět příliš dlouho v hlavě nezůstane. Záporák Tila Schweigera má zpočátku náběh na slizce odpudivou figurku, s postupem filmu ale jeho vliv na film slábne, až je jeho linka uzavřena téměř směšným způsobem. 

Přehrajte si trailer Film nabízí některé zábavné momenty a v celkovém součtu nejde o totální provar, neboť základní řemeslo má Ritchie pořád pevně v malíku. Zmíněná negativa tak mohou působit silněji, neboť jsou hodnocena v kontextu celkové tvorby britského autora. Nelze si totiž než povzdechnout, že od tak kreativního tvůrce se specifickým stylem, který má v ruce zajímavou látku a povedený ansámbl herců, se čekalo mnohem více než akce bez jakéhokoliv nápadu či výraznějšího momentu. Ritchie má nicméně ještě spoustu příležitostí si napravit reputaci, příští rok by nás od něj měly čekat hned tři filmy. Bylo by nicméně fajn, kdyby se z kvantity opět přesedlalo i na kvalitu. 

Film řešíme i v MZ Live: