Shrňme si aktuální situaci mezi filmovými špióny a tajnými agenty. James Bond hledá svou novou tvář, Ethan Hunt to příští rok zabalí, Jason Bourne je v důchodu a nezdá se, že by se měl vracet do akce a s Kingsmany to vypadá bůhvíjak. Dalšího Gray Mana snad nepotřebuje vidět vůbec nikdo, akčně-špionážní novinka Gal Gadot zatím nedostala šanci o svých kvalitách přesvědčit a Argyle s Henrym Cavillem má mít premiéru letos, ale diváci se s ním budou teprve seznamovat. Zkrátka pokud by chtěl někdo rozjet novou sérii, ve které superagenti zachraňují svět, bojují proti psychotickým miliardářům s obrovskými egy a soukromými armádami a u toho vypadají dobře a cedí hlášky, je na to ideální doba. Operace Fortune rozhodně měla ambice udělat dojem a ukrást diváky zajetým sériím a nebyla bez šance. Jenže pár hodin po projekci začínám pochybovat, že by se jí to mohlo povést. 

Guy Ritchie a Jason Statham jsou dlouholetí kámoši a Operace Fortune je už jejich pátý společný celovečerák. Ve Sbal prachy a vypadni společně u filmu začínali, dnes jsou oba ve svém oboru naprostou špičkou, ať už by tím oborem měla být dravá režie, nebo mlácení lidí. No a na to by mělo dojít i v jejich novince. Orson Fortune je členem elitního týmu nezávislých operativců, jejichž služby využívá britská vláda. Teď mají zjistit víc o tajemné zbrani, kterou ukradlo komando ukrajinských gangsterů a nebezpečný obchodník se zbraněmi jim teď pomáhá prodat ji za deset miliard dolarů. Orson a jeho parta budou muset postřílet, seřezat nebo podvést několik skupin žoldáků, miliardáře posedlého celebritami, přespříliš ambiciózního kolegu z oboru a hollywoodskou hvězdičku, s jejíž pomocí se snad povede zachránit svět. 

Operace Fortune: Ruse de guerre: FOTOGALERIE

Takhle. Nemůžu říct, že bych se nudil. Operace Fortune je pěkně vypadající akční komedie, která však rozhodně nevypadá jako film, za nímž stojí režijní dravec Ritchie a Iwan Atkinson, jenž pro něj napsal Gentlemany i Rozhněvaného muže. Výsledkem jejich třetí scenáristicko-režijní spolupráce je hezky vypadající a celkem svižná špionážní podívaná s obstojnou akcí a fajn hrdiny. Ti jsou vlastně na výsledku asi to nejzajímavější a do velké míry připomenou postavy z propadáku Krycí jméno U.N.C.L.E., taky si často nebudete jisti, jestli máte brát vážně to, co vypouštějí z pusy a jestli si z vás náhodou tvůrci nedělají trošku legraci. Tentokrát to díky zasazení do současnosti není tak extrémní, ale přesto se Ritchieho parta nebojí chvílemi jít proti klišé spojenými se žánrovými hrdiny, nebo je naopak využívat v extrémní míře. A ono to funguje, když vedle sebe stojí nejgentlemanštější gentleman Cary Elwes, Aubrey Plaza, která si zachovává svou typickou divnost i tady, a Jason Statham mluvící jako ten největší dlaždič. A Hugh Grant, jenž hraje kombinaci svých postav z předchozích ritchieovek, tedy postaršího voslizlého vošousta, co umí být nečekaně nebezpečný. 

Jenže ono to chvílemi vypadá, že Ritchieho baví hrát si především s jednotlivými hrdiny, nechávat je jednoho na druhého hláškovat a vymýšlet pro ně často situace, které asi byla sranda točit, ale někdy tu jsou jaksi navíc. Což platí o celé podzápletce s hollywoodskou celebritou snažící se vetřít do přízně hlavního zloducha. Přitom právě tomuhle (a nejen tomuhle) často Ritchie a film věnují nečekaně hodně prostoru jen proto, aby si pak vzpomněli, že se možná původně pokoušeli točit něco, co by mělo konkurovat Mission: Impossible. A že by Jason Statham měl někoho zmlátit nebo že by něco mělo vybuchnout. 

Operace Fortune se postupem času rozpadá do jednotlivých scén, které jako celek nefungují příliš dobře. Nevím, jestli se to pokazilo ve střižně, nebo Ritchieho nikdo nehlídal a on se rozhodl prostě blbnout a nic neřešit. Jako režisér nezačne nikdy nudit a výsledek celkem dobře funguje v akčních i komediálních momentech, bohužel s postupující stopáží jsem měl stále větší a větší pocit, že mezi těmi jednotlivými scénami něco chybí. Což by nebyl problém, kdyby Ritchie jel na vlně Matthew Vaughna a točil otevřeně parodii nebo over the top akčňák, jemuž člověk tyhle věci odpustí, ale Operace Fortune je i přes svou lehkou divnost a trošku podivný humor pořád víceméně klasická akčně-špionážní komedie. A tady už ta nedotaženost vadí. 

Přehrajte si trailer Nechci, aby to vyznělo, jako že jsem z kina odcházel nespokojený, ale… vlastně možná trošku jo. Operace Fortune není dost ritchiehovsky divoká na to, aby působila jako čerstvá krev a nová energie pro žánr, zároveň si ovšem uchovává jistou dravost, osobitost a jinakost, která občas funguje, ale občas taky zabraňuje tomu, aby mohla být výsledkem čistá žánrovka. Skončilo to někde na půl cesty. A nebudu tvrdit, že jsem nečekal víc.