Jaký je váš nejoblíbenější film s Harrisonem Fordem? Něco mi říká, že úplně nejvíc z vás do diskuze napíše Indiana Jones a Poslední křížová výprava, kterou bude následovat Blade Runner a Impérium vrací úder. Možná budu za pozéra, ale pro mě je vítězem právě Svědek. Za něj byl Ford nominován na Oscara a z pozdějších rozhovorů jasně prosvítá, že role detektiva Johna Booka je pro něj jedna z nejoblíbenějších. Nedivím se. V první polovině osmdesátých let byl díky Jonesovi, Solovi a Deckardovi na vrcholu popularity a pro změnu toužil po trochu osobnějším příběhu.

Nedávno jsem se o Svědkovi bavil s kamarádem a překvapilo mě, jak si ho vybavoval. Budu citovat: „Jasně, on tam hraje poldu ve špinavým velkoměstě. Snaží se zachránit děcko, který vidělo zločin spáchanej zkorumpovanejma policajtama, který Ford zná. Odjede s tím děckem na venkov do nějaký náboženský komunity, skrývají se tam a pak tam je napínavá scéna v tom vysokým silu na obilí“.

Mnoho diváků opravdu vnímá biják především jako thriller, kde si Ford vystřihnul roli, kterou si později mnohokrát zopakoval. Tedy sympaťáka, který se musí popasovat s prostředím, jež mu není vlastní. Kámoš si minimálně začátek pamatoval velmi přesně. Policista ve Filadelfii vyslýchá matku s dítětem, protože kluk z venkova byl svědkem zločinu. Děcko označí za pachatele jeho kolegy ze stanice a než se detektiv z Filadelfie naděje, polomrtvý se probouzí na venkově v komunitě Amenitů.

John Book (Ford) navyklý na výdobytky moderní civilizace zpočátku jenom těžce skousává společenství, které nepoužívá elektřinu, zakazuje jakékoliv násilí a vyžaduje ranní vstávání do práce ještě před prvním zakokrháním kohouta. Rachel (krásná a výborná Kelly McGillis) zpočátku pohrdá hrubým mužem, jenž usíná s pistolí pod polštářem, a nejvíc touží po telefonu a velkoměstě. Pro mě však Weirův biják není v prvním plánu thriller, ale spíše srdceryvný romantický příběh, kde se do sebe zamilují dva lidé z diametrálně odlišných světů.

Když jsem pozoroval sbližování naprosto rozdílných postav, vzpomněl jsem si na Madisonské mosty s Clintem Eastwoodem a Meryl Streep. Navzdory faktu, že melodramatické Mosty vznikly o 10 let později, viděl jsem je dříve než Svědka. V Eastwoodovce se také náhodně setkávájí spřízněné duše a navzdory naprosto rozdílnému společenskému zázemí zjištují, že se se milují. Oba filmy mě vlastně celou dobu trochu deprimovaly. Člověk si moc přeje, aby jim to dopadlo, láska byla naplněná, ale v hloubi duše po celou dobu tuší, že život není pohádka.

Peter Weir je pán, mám ho v top trojce nejoblíbenějších režisérů (Master and Commander, Truman Show, Společenstvo mrtvých básníků a mohl bych pokračovat) a Svědka diriguje na jedničku. Umně dávkuje hřejivě scény, ve kterých Book pouští neznalé matce/zachránkyni popové pecky z čerstvě opraveného rádia ve svém autě, s těmi intimními, ve kterých se žena po koupeli omylem obnaží před hrubiánem, jehož už v tu chvíli miluje, ale nedokáže mu to říct. Do toho režisér jen tak mimochodem zařadí dnes už legendární stavbu stodoly, kterou technologicky primitivní společenstvo musí postavit během jednoho jediného dne. Něco mi říká, že právě „stavěcí“ natáčecí dny si musel Ford (původní profesí tesař) obzvlášť užít.

O Amenitech jsem si později přečetl ne zrovna hezké věci a uvědomil si, že Weirův pohled na dodnes vlastně ne příliš známou komunitu je pro účely bijáku hodně zjednodušený. Narodit se jako žena do zmíněné náboženské sekty je podle všeho velké peklo a režisér se scenáristy tenkrát očividně nevěděli (nebo nechtěli vidět), že náboženští fundamentalisté dokážou být podobně krutí jako drogoví dealeři a násilníci ve Filadelfii. Ve filmu sice Amenité působí jako docela sympatická sebranka, ale realita byla jiná.

Závěrečnou poznámkou se však rozhodně nenechte odradit. Pokud jste Svědka doposud neviděli, závidím vám. Harrison Ford si nejenom podle mého názoru vystřihl životní roli, Peter Weir si udělal jméno v Hollywoodu a Viggo Mortensen se dočkal první příležitosti v celovečerním filmu. Na úplný závěr snad jenom dodám, že pokud vám závěrečná scéna nerozbuší srdce, tak ho nemáte.