Když založíte rubriku jako je V.I.M., předem si zajistíte povinnost napsat krátké pojednání o dobré stovce filmů, které každý průměrný filmolog prostě musel vidět. Jejich zařazení je předvídatelné, ba neoriginální, ale pokud sníte o vytvoření seznamu významných filmů, u něhož redakce MZ ručí krkem za hodnotný kinematografický zážitek, nemůžete se jim vyhnout. A ani nechcete. Mluvím-li o tutovkách rodu Shawshanku, Pulp Fiction, Občana Kanea a Psycha, pořád myslím i na jeden film, jenž příslovečně ční nad všemi ostatními. Snímek, který rozvinul největší ságu filmové historie do odpovídající rozměrnosti a převzal tak zásluhy svého staršího bratříčka (v době vzniku imaginárního, o pár let později už reálně vnímaného zlomu v dějinách filmové zábavy).

O vlivu, genezi i úspěchu imperiálního protiútoku se napovídalo mnoho, popsalo pak ještě víc. Jeden moment ve vývinu druhých (co se chronologie natáčení týče) Hvězdných válek přitom po právu nepřestává býti opomíjen. Když George Lucas pozval na palubu své galaktické flotily Irvina Kershnera, mistrně tím zajistil Impériu, které právě vrací úder, nesmrtelnost. Tenhle ostřílený chlapík na režijní stoličce totiž všechen přetlak revolučních triků, typově milimetrových hereckých výkonů a vtípků pro potřeby nekonfliktní filmové švandy opatřil mohutnou dramatickou klenbou, která nemusí dojímat každého k slzám, nadčasovost a věčnou poutavost stěžejních vztahů (Vader - Luke, Han Solo – Lando, Leia – Han Solo) však ztratit nemůže ani při konfrontaci s tím největším filmovým cynikem, jenž ohrnuje nos nad vším americkým. Právě díky Kershnerovu zacházení, jeho neukvapenému rozlévaní ústředních konfliktů do bezmála Shakespearovské šíře, se z velkého vesmírného dobrodružství mohl stát i velký příběh, kterým dost pravděpodobně nepohrdnou ani příští generace (pokud pro ně Lucas nenachystá kompletně digitální epizody 7-9).

Star Wars jsou jistě největší trilogií, Impérium pak jejím předčasným vyvrcholením, přičemž obsahová náplň obého je přenosná i vně svět chlupatých potvor a hravých zelených skřítků. A v tom tkví jejich Síla. Mohl bych vzpomínat na detaily – úvodní bitvu na zasněžených pláních, Vaderův střet s Lukem nebo legendární „Já vím“ –, ač by mi uteklo to opravdu podstatné: Napětí a jemný závan bezvýchodné atmosféry, který v samotném finále navnazuje na Návrat Jediho. Známá trojčlenka s bezrukým Lukem, ukecaným Vaderem a zataveným Han Solem v tento moment zastupuje veškerý podmanivý feeling filmu. Je to geniální sequel se vším všudy. A není nad to si minimálně jednou do roka Impérium a jeho sourozence sjet na DVD a mlčky se kochat.